Článek
Jmenování Daniela Blacka do Rady vlády pro lidská práva vyvolalo přesně takovou reakci, jakou bylo možné očekávat. Pro jednu část veřejnosti představuje člověka, který prošel zkušeností, o níž se dlouho příliš nemluvilo. Pro část LGBTQ+ organizací je naopak aktivistou, jehož veřejné postoje vůči tranzici a některé výroky o trans lidech považují za nepřijatelné. Spor proto není pouze o jedno jméno v poradním orgánu vlády. Je také střetem dvou velmi odlišných interpretací téže zkušenosti.
Blackův životní příběh je přitom podstatně složitější, než naznačuje běžná zkratka „odpůrce transgender lidí“. Sociální tranzici podle vlastních veřejných výpovědí zahájil v šestnácti letech, v osmnácti podstoupil operaci a po několika letech dospěl k přesvědčení, že udělal chybu. Následovala detranzice. Ve svých rozhovorech opakovaně mluví o psychických problémech, komplikovaném dospívání, nemožnosti mít biologické děti i nutnosti celoživotní hormonální léčby. Z vlastní zkušenosti následně vytvořil veřejné téma a v roce 2023 spoluzaložil Based Initiative, která se věnuje detranzici a kritice některých současných přístupů k medicínské tranzici.
Právě tato kontroverze nyní vstoupila do Rady vlády pro lidská práva. Vláda 21. září 2026 schválila jmenování nových členů několika svých poradních orgánů. Mezi nimi byl i Daniel Black. Proti jeho účasti následně vystoupila skupina lidskoprávních organizací, mezi nimi Amnesty International, Jsme fér, Prague Pride, Trans*parent a Česká ženská lobby. Kritici zpochybňují jeho odbornost, způsob veřejného vystupování i jeho požadavek na výrazné omezení medicínské tranzice.
Tady začíná podstatnější otázka. Má být instituce zabývající se lidskými právy místem, kde se již přijatý pohled pouze kultivovaně reprodukuje, nebo místem, kde se střetnou také zkušenosti lidí, kteří se do převládajícího příběhu nevejdou?
Člověk přede mnou není totéž co paragraf v zákoně
V debatách o sexuální orientaci, genderové identitě a tranzici považuji za užitečné oddělovat dvě roviny, které se v kulturních válkách téměř vždy smíchají dohromady.
První je lidská.
Znám lidi, kteří žijí způsobem, jenž by se pravděpodobně nevešel do učebnice tradičního konzervativního života. Některé mám přesto docela rád. Nevidím důvod ponižovat člověka, přerušovat s ním vztahy nebo z něj dělat méně hodnotnou lidskou bytost jen proto, že má potíže s vlastní sexualitou a identitou. Člověk není politický program.
Stejně bych chtěl přistupovat k Danielu Blackovi. Jeho příběh ve mně nevzbuzuje chuť dělat si z něj legraci. Spíše připomíná, jak drastické následky může mít rozhodnutí učiněné velmi mladým člověkem, pod odborným dohledem indoktrinovaným dnešním genderovým paragimatem.
Druhá rovina je legislativní a medicínská.
Zde už soucit s konkrétním člověkem nemůže nahradit diskusi o pravidlech. Operace, které nevratně mění lidské tělo, nejsou totéž jako způsob oblékání, účes nebo změna jména. Právě proto dává smysl diskutovat o tom, jak má vypadat diagnostika, informovaný souhlas, psychologická péče a pojistky před nevratným zákrokem.
České právo se navíc v posledních letech zásadně změnilo. Ústavní soud zrušil požadavek chirurgického zákroku a sterilizace jako podmínku úřední změny pohlaví, a to s účinností od 1. července 2025. Současně však výslovně uznal legitimní zájem státu bránit svévolným či účelovým změnám právního statusu. Mezi možné nástroje uvedl například několik nezávislých odborných posudků a časový test.
To je podle mého názoru mnohem užitečnější rovina debaty než nekonečné vzájemné nálepkování.
U člověka, který zvažuje nevratný medicínský zákrok, má smysl hledat způsob, jak co nejlépe ověřit, že rozumí jeho důsledkům, že byly prozkoumány možné souběžné psychické obtíže a že rozhodnutí není výsledkem krátkodobé krize osobnosti. O konkrétní podobě takových pojistek se samozřejmě mohou přít lékaři, psychologové, právníci i samotní pacienti. Právě tento spor by však měl být věcný.
Daniel Black jako problém, který nezmizí zákazem diskuse
Rozumím tomu, proč část LGBTQ+ komunity vnímá Daniela Blacka velmi negativně. Nejde pouze o jeho osobní detranzici. Black se stal aktivistou, prosazuje výrazné legislativní změny a používá vůči některým odpůrcům jazyk, který popírá jejich ústřední dogma. Kritika jeho veřejného vystupování proto není překvapivá.
Stejně tak ale nelze předstírat, že lidé se zkušeností detranzice neexistují jen proto, že jejich příběhy komplikují politicky pohodlnější diskurz adorace sexuálních minorit.
Právě tady se podle mě ukazuje slabina kulturních válek. Každá strana si vytváří své reprezentativní oběti a své reprezentativní viníky. Jeden trans člověk, jemuž tranzice výrazně pomohla, se začne používat jako argument pro celý systém. Jeden detranz člověk, který zákroku lituje, se vzápětí stane argumentem proti němu. Lidská duše se přitom nevejde do dvou kolonek v tabulce.
Rada vlády pro lidská práva je poradním orgánem. Má sledovat naplňování základních práv, hodnotit návrhy a upozorňovat vládu na problémy. Spor kolem Blackova jmenování proto ve skutečnosti pokládá širší otázku: jak široké má být spektrum zkušeností, které podobný orgán vyslechne, a jak odlišit legitimní zkušenost člověka od obecného odborného závěru.
Lidé, kteří po tranzici zjistili, že se rozhodli špatně, nebudou nepřestanou existovat jen proto, že jsou nepohodlní jedné straně kulturního konfliktu. Ochrana lidských práv by měla být schopna pracovat s oběma skutečnostmi současně.
Možná právě proto je debata kolem Daniela Blacka zajímavější než Daniel Black samotný. Ukazuje totiž rozdíl mezi soucitem a legislativou, mezi individuálním příběhem a populačními daty a konečně také mezi právem člověka promluvit o vlastní zkušenosti a otázkou, jakou váhu má tato zkušenost získat při tvorbě obecných pravidel. To jsou otázky, které by žádná instituce zabývající se lidskými právy neměla umlčet.
Jedna věc je přitom jistá: pokud bude veřejná debata i systém péče dlouhodobě připouštět pouze jediný výklad problému a vytěsňovat zkušenosti, které do něj nezapadají, budou případy podobné Danielu Blackovi přibývat. Smyslem otevřené diskuse proto není vítězství jedné strany kulturní války, ale vytvoření prostoru, v němž lze včas rozpoznat i pochybnosti, omyly a individuální příběhy, které se vzpírají předem připraveným schématům.
Autor: Martin Cikán
Použitá literatura
BASED INITIATIVE (s. d.) Zpět k sobě: Příběh Daniela Blacka a neochota systému řešit detranzici. Based Initiative. Dostupné z: https://basedinitiative.cz/osobni-zkusenosti/osobni-zkusenost-daniela-black-jak-se-k-detranzici-stavi-profesionalove/ [cit. 1. 10. 2026].
ČESKÁ REPUBLIKA – VLÁDA ČR (2026a) Rada pro lidská práva. Úřad vlády České republiky, 30. června 2026. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/rlp-uvod-17537/ [cit. 1. 10. 2026].
ESKÁ REPUBLIKA – VLÁDA ČR (2026b) Výsledky jednání vlády 21. září 2026. Úřad vlády České republiky, 21. září 2026. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/vysledky-jednani-vlady-21–zari-2026-228922/ [cit. 1. 10. 2026]. Vládní přehled uvádí schválení bodu č. 20, tedy jmenování členů tří vládních rad včetně Rady vlády pro lidská práva.
DVTV (2023) Z trans ženy opět muž: Obětoval jsem pro to všechno, nechal jsem si zohyzdit mužské tělo, ale žena ze mě nikdy nebyla. Rozhovor Martina Veselovského s Danielem Blackem, 18. prosince 2023. Dostupné z: https://www.dvtv.cz/videos/z-trans-zeny-opet-muz-obetoval-jsem-pro-to-vsechno-nechal-jsem-si-zohyzdit-muzske-telo-ale-zena-ze-me-nikdy-nebyla [cit. 1. 10. 2026].
DVTV (2024) Případů jako Daniel Black je velmi málo, pravidla tranzice jsou přísná. Nejistota klientů je v pořádku, říká sexuoložka. Rozhovor Martina Veselovského se sexuoložkou Petrou Vrzáčkovou, 23. ledna 2024. Dostupné z: https://www.dvtv.cz/videos/pripadu-jako-daniel-black-je-velmi-malo-pravidla-tranzice-jsou-prisna-nejistota-klientu-je-v-poradku-rika-sexuolozka [cit. 1. 10. 2026].
MAHLEROVÁ, J. (2023) Udělal jsem obrovskou chybu. Jsem kluk, který se nechal předělat na holku. iDNES.cz, 20. května 2023. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/daniel-black-transgender-gay-trans-detranzice.A230517_135818_lidicky_kori [cit. 1. 10. 2026].
SEZNAM ZPRÁVY / ČTK (2026) Zrušte jmenování Kuchařové a Blacka do rady, vyzvaly organizace Babiše. Seznam Zprávy, 29. září 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-zruste-jmenovani-kucharove-a-blacka-do-rady-vyzvaly-organizace-babise-316372 [cit. 1. 10. 2026].
ÚSTAVNÍ SOUD (2024) Chirurgický zákrok včetně sterilizace jako podmínka úřední změny pohlaví neobstál před Ústavním soudem. Tisková zpráva k nálezu Pl. ÚS 52/23 ze dne 24. dubna 2024, zveřejněna 7. května 2024. Brno: Ústavní soud. Dostupné z: https://www.usoud.cz/aktualne/chirurgicky-zakrok-vcetne-sterilizace-jako-podminka-uredni-zmeny-pohlavi-neobstal-pred-ustavnim-soudem [cit. 1. 10. 2026].
