Karlovský týden

Letošní říjen přinesl mimořádné setkání dvou historických výročí. Ve středu 21. října jsme si připomněli liturgickou památku blahoslaveného Karla I., posledního rakouského císaře a českého krále. V pátek 23. října uplynulo přesně pět století od okamžiku, kdy čeští stavové zvolili Ferdinanda I. Habsburského svým panovníkem.

Mezi oběma daty se symbolicky rozprostíralo téměř čtyři sta let českých dějin pod vládou habsburské a později habsbursko-lotrinské dynastie. Příběh, který začal Ferdinandovou volbou po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče roku 1526.

Souběh těchto výročí dodal mimořádný význam čtyřdennímu putování, které jsme v rámci Karlovského týdne podnikli. Z plzeňské Doubravky vedla naše cesta na Pražský hrad, kde jsme se setkali s arcivévodou Karlem Habsbursko-Lotrinským, vnukem posledního českého krále a současnou hlavou habsbursko-lotrinského domu. Následovaly bohoslužby ve Stříbře a Branišově.

Symbolickým vrcholem slavností se stala pontifikální mše svatá ve svatovítské katedrále 22. října, kterou u příležitosti pětistého výročí Ferdinandovy volby celebroval pražský arcibiskup Stanislav Přibyl.

Do někdejšího korunovačního chrámu českých panovníků tak zavítala současná hlava dynastie, jejíž dlouhodobé působení na českém trůnu začalo právě před pěti stoletími. Celý program připomněl historickou kontinuitu české státnosti, jejíž kořeny sahaly mnohem hlouběji než k roku 1918.

Sestřih z pietního aktu na Doubravce můžete shlédnout zde: https://www.facebook.com/reel/1654562916165841

První zastavení Karlovského týdne se uskutečnilo ve středu 21. října u sochy blahoslaveného Karla I. na Masarykově třídě v plzeňské Doubravce.

Samotné místo mělo pozoruhodnou historickou symboliku. Socha posledního českého krále stála na ulici nesoucí jméno Tomáše Garrigua Masaryka, který se významně podílel na zániku monarchie. Dvě postavy našich dějin se tak na jednom místě setkaly způsobem, který by si jejich současníci sotva dokázali představit.

Pískovcovou plastiku vytvořili manželé Stoklasovi z Nečtin. Odhalena byla 1. dubna 2022, přesně sto let po Karlově úmrtí v exilu na portugalském ostrově Madeira. Její vznik financovala společnost Privamed a slavnostního odhalení se tehdy účastnili také příslušníci historického 35. pěšího pluku, známí jako plzeňští Pětatřicátníci.

Instalace vyvolala značnou mediální pozornost. Zprávu přinesl deník Právo prostřednictvím serveru Novinky.cz, regionální portály i další média. Tehdejší vedení polikliniky otevřeně přiznávalo, že volba Masarykovy třídy měla přimět kolemjdoucí k zamyšlení nad českými dějinami a nad hodnocením habsburského období. Odhalení zachytila také dobová fotogalerie Česko-rakouského mírového hnutí Karla I. Vznik sochy tak byl dobře zdokumentován i mimo tradiční zpravodajská média.

Středeční pietní akt navázal na tuto iniciativu. Přítomným byl připomenut život blahoslaveného Karla Habsbursko-Lotrinského, jeho působení na českém a rakouském trůnu, úsilí o ukončení první světové války i duchovní odkaz, který vedl k jeho blahořečení papežem Janem Pavlem II. v roce 2004.

Součástí shromáždění byla litanie věnovaná blahoslavenému Karlovi, společná modlitba Otčenáš a Císařská hymna. Po skončení piety jsme se přesunuli do kostela Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí v Plzni, kde následovala mše svatá.

Datum připomínky nebylo vybráno náhodně. Katolická církev slavila Karlovu liturgickou památku právě 21. října, v den výročí jeho sňatku se Zitou Bourbonsko-Parmskou z roku 1911. Manželství a rodinný život představovaly významnou součást jeho duchovního odkazu. První den tak propojil veřejnou pietu s duchovním rozměrem Karlovy osobnosti. Připomněl také skutečnost, že monarchistické tradice nezůstaly uzavřeny v historických publikacích, ale získaly v západních Čechách své trvalé místo.

Druhé zastavení nás ve čtvrtek 22. října přivedlo na Pražský hrad. Na náměstí U Svatého Jiří jsme se setkali s arcivévodou Karlem Habsbursko-Lotrinským, vnukem blahoslaveného Karla I. a současnou hlavou dynastie, jejíž členové stáli po staletí v čele českého státu.

Setkání mělo mimořádný historický význam. Dne 23. října 1526 totiž český zemský sněm zvolil Ferdinanda I. Habsburského českým králem. Po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče se tím otevřela nová kapitola středoevropských dějin. Ferdinand nebyl jediným uchazečem o uprázdněný trůn. Proti rakouskému arciknížeti stáli další kandidáti, zejména představitelé bavorského rodu Wittelsbachů.

Jejich rozhodnutí mělo důsledky daleko přesahující tehdejší dynastickou politiku. České země se postupně staly součástí habsburského soustátí, které po následující staletí výrazně ovlivňovalo jejich politický, hospodářský a kulturní vývoj. Ferdinand I. přitom nebyl historicky prvním Habsburkem na českém trůnu. Tím byl již Rudolf I. Habsburský, jenž krátce vládl v letech 1306–1307. Rok 1526 však znamenal počátek dlouhodobého dynastického spojení.

Večer se v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha uskutečnila slavnostní bohoslužba, kterou celebroval pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Přítomen byl arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský s manželkou Christiane, zástupci duchovenstva, historických šlechtických rodů, rytířských řádů a dalších spolků včetně 35. pešího pluku vojenské historie. Pětatřicátníci se v rámci Karlovského týdne zúčastnili v dobových uniformách jak samotné audience u arcivévody, tak následné mše připomínající pět století habsburské vlády v českých zemích.

V katedrále se arcivévoda usadil na čestném místě před královským mauzoleem, kde spočinuli Ferdinand I. a jeho manželka Anna Jagellonská. Bohoslužbu doprovodil Pražský katedrální sbor a žestě. Zazněly skladby Johanna Georga Albrechtsbergera, Wolfganga Amadea Mozarta i tradiční duchovní zpěvy.

Závěr slavnosti patřil svatováclavskému chorálu a někdejší rakouské císařské hymně Zachovej nám Hospodine. Pozornost si zasloužila rovněž homilie arcibiskupa Přibyla. Ten odmítl zjednodušený pohled na habsburskou minulost jako na příběh jednoznačného triumfu či historického provinění. Připomněl její kulturní přínosy, náboženské konflikty i odpovědnost jednotlivých panovníků za svěřenou zemi. Zvláštní důraz položil na službu, která představovala jeden ze základních principů křesťanského pojetí vlády. Připomněl také soužití jazyků a kultur, jež po staletí utvářely české země. V této souvislosti zaznělo i tradiční heslo Viribus unitis, tedy Spojenými silami.

Karel Habsbursko-Lotrinský ve svém závěrečném vystoupení upozornil na proměny Evropy a význam zachování jejích duchovních hodnot.

Slavnost získala další symbolický rozměr díky relikvii blahoslaveného Karla I., která byla během mše vystavena. Jeho relikviář byl v katedrále trvale umístěn již roku 2022.

Po pěti stech letech se tak v prostoru korunovačního chrámu symbolicky setkaly počátek dlouhé habsburské epochy a památka jejího posledního panovníka. Přítomnost jeho vnuka představovala živé připomenutí dynastické kontinuity, která přesáhla státní převraty, dvě světové války i proměny evropského politického uspořádání.

Páteční program pokračoval ve Stříbře, kde byla 23. října uspořádána tradiční mše svatá ke cti blahoslaveného Karla.

Organizace se ujal Stanislav Nepomuk Šebestián Smolík, příslušník stříbrského ostrostřeleckého spolku a zároveň hauptman historického 35. pěšího pluku.

Hauptman Smolík představoval zajímavé spojení vojensko-historických a regionálních tradic. Sám se hlásí ke své identitě sudetského Němce a k egerlandskému jazykovému a kulturnímu dědictví. Tím připomíná část západočeské historie, která byla po druhé světové válce z veřejného prostoru do značné míry vytlačena.

Egerland, představoval svébytnou kulturní oblast s výraznými německými jazykovými tradicemi. Zdejší nářečí patřilo do severobavorské dialektové oblasti a odlišovalo se od spisovné němčiny i od jiných německých nářečí českých zemí. Jeho postupnému mizení se věnoval například Český rozhlas Karlovy Vary v srpnu 2026, kdy představil Richarda Šulka, jednoho z posledních aktivních propagátorů egerlandštiny. Připomněl tím význam nářečí jako nositele rodinné a kulturní paměti.

Ve Smolíkově osobě se tak spojovalo několik vrstev historického dědictví. Ostrostřelecká tradice, vzpomínka na císařsko-královskou armádu i vědomí německých kořenů západočeského pohraničí tvořily součást kulturního prostředí někdejšího mnohonárodnostního soustátí.

Po bohoslužbě následovala společenská část setkání, tradiční trachtace, při níž se historické vzpomínky přirozeně prolínaly se současností. Jedním z témat rozhovorů se stala problematika ukrajinské tankové školy a vojenského výcviku. Diskutovali jsme o ní se sousedem hauptmana Smolíka, který se po jeho boku účastnil rekonstrukce bitvy u Trutnova z roku 1866 a projevuje ambici vstoupit do Armády České republiky a sloužit u tankového vojska.

Tato debata nabídla pozoruhodné propojení vojenské historie se současnou bezpečnostní situací v Evropě. Od vzpomínek na prusko-rakouskou válku jsme se dostali k dnešnímu výcviku tankistů a k otázkám, které přinesla válka na Ukrajině. Páteční setkání tak překročilo rámec obvyklé historické slavnosti. Připomnělo, že zájem o vojenské dějiny mohl být také východiskem k přemýšlení o současné obraně země, službě v armádě a osobní odpovědnosti.

Sobotní závěr Karlovského týdne nás zavedl ke kapli blahoslaveného císaře Karla nad Branišovem u Kdyně.

Tato drobná sakrální stavba vznikla v letech 2008 až 2010 z iniciativy a prostředků rodiny Nejdlových ze Kdyně. Vysvěcena byla 24. července 2010 a stala se jedním z prvních kostelních objektů na českém území zasvěcených poslednímu rakouskému císaři a českému králi.

Kaple stojí v krajině poblíž pramene říčky Andělice. Její vznik i následnou poutní tradici připomínala Wikipedie, zprávy Plzeňské diecéze a rovněž starší články Monarchistických novin.

V sobotu 24. října se zde uskutečnila tradiční říjnová karlovská mše, která každoročně navazovala na liturgickou památku blahoslaveného Karla připadající na 21. října. Sakrální život tohoto místa dlouhodobě provázela účast příslušníků historického 35. pěšího pluku a Západočeského landfrýdu. Jejich přítomnost pomáhala udržovat spojení duchovní tradice s pamětí někdejšího císařsko-královského vojska.

O těchto aktivitách jsme již dříve informovali v Monarchistických novinách. V červenci 2025 jsme upozornili na tradiční poutní bohoslužbu k výročí posvěcení kaple a o rok později jsme se věnovali šestnáctileté historii tohoto poutního místa.

Právě během uplynulých let se zde ustálily dvě významné liturgické příležitosti. Červencové posvícení připomíná vysvěcení stavby, zatímco říjnová mše se vztahovala přímo ke Karlově památce. Malá kaple v západočeské krajině připomněla Karla především jako člověka víry, manžela a otce rodiny, jehož život nebyl vymezen výhradně politickou odpovědností a panovnickými povinnostmi.

Čtyři říjnové dny propojily místa, která na první pohled neměla mnoho společného. Plzeňská Doubravka, Pražský hrad, Stříbro a Branišov však společně vytvořily obraz živé historické paměti, která přetrvala zánik monarchie i následná desetiletí společenských proměn.

Pětisté výročí Ferdinandovy volby připomnělo, že habsburská epocha představovala podstatnou součást našich dějin. České království během těchto staletí prošlo obdobím stavovských zápasů, náboženských konfliktů, válek, reforem, hospodářského rozvoje i národního obrození.

Osobnost blahoslaveného Karla do letošních připomínek vnesla především otázku panovnické odpovědnosti. Poslední český král vstoupil na trůn uprostřed světové války. Jeho mírové iniciativy ani úsilí o zachování mnohonárodnostní monarchie nakonec neuspěly. Právě jeho osobní osud se však stal symbolem panovnické služby chápané jako povinnost vůči Bohu a svěřeným národům.

Karlovský týden ukázal, že věrnost této tradici nezůstala pouhou vzpomínkou na zaniklou říši. Projevila se modlitbou, službou, vzájemným setkáváním i ochotou uchovávat dědictví předků.

Zvláštní poděkování patří feldvéblovi Johannesovi Vlastimilu Ježíkovi za organizaci Karlovského týdne a úsilí, díky němuž mohly jednotlivé slavnosti vytvořit důstojný celek.

Od sochy posledního českého krále na Masarykově třídě přes slavnostní audienci s jeho vnukem na Pražském hradě až po kapli nad Branišovem jsme společně prošli kus živých českých dějin. Pět set let habsburské tradice nebylo pouhou kapitolou uzavřenou v učebnicích. Připomněli jsme si je pod prapory, v historických uniformách, při bohoslužbách i v rozhovorech mezi přáteli. Nešlo o návrat do minulosti, nýbrž o vyjádření věrnosti dědictví, které jsme považovali za hodné zachování. Karlovský týden se stal důkazem, že úcta k poslednímu českému králi i vědomí historické kontinuity naší státnosti přežily celé století politických převratů.

Viribus unitis!

Autor: Martin Cikán

BLAŽEK, Ivan (2022). Habsburk má v Plzni sochu. Na Masarykově třídě. Novinky.cz, 1. dubna 2022. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-habsburk-ma-v-plzni-sochu-na-masarykove-tride-40392520 [cit. 28. 10. 2026].

QAP.CZ (2022). Na Doubravce u polikliniky proběhlo slavnostní odhalení sochy Karla I. – FOTKY. QAP.cz, 1. dubna 2022. Dostupné z: https://www.qap.cz/clanek/na-doubravce-u-polikliniky-probehlo-slavnostni-odhaleni-sochy-karla-i-fotky-124719/ [cit. 28. 10. 2026].

ČESKO-RAKOUSKÉ MÍROVÉ HNUTÍ KARLA I. (bez data). Socha Karla I. v Plzni Doubravce – rok 2022. Fotoalbum. Dostupné z: https://karel1.estranky.cz/fotoalbum/socha-karla-i.-v-plzni-doubravce---rok-2022/ [cit. 28. 10. 2026].

OPPELT, Robert (2026). Přijel i Karel Habsburský. Ve svatém Vítu zazněla císařská hymna a připomínali se čeští králové. iDNES.cz, 23. října 2026. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/karel-habsbursky-naslednik-trunu-prazsky-hrad.A261022_231835_domaci_row [cit. 28. 10. 2026].

ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ (2026). Kázání arcibiskupa Stanislava k výročí 500 let nástupu Habsburků na český trůn. Apha.cz, 23. října 2026. Dostupné z: https://apha.cz/news/kazani-arcibiskupa-stanislava-ze-mse-svate-k-prilezitosti-500-vyroci-nastupu-habsburku-na-cesky-trun/ [cit. 28. 10. 2026].

KATEDRÁLA TV (2026). Mše svatá k 500. výročí od nástupu rodu Habsburků na český trůn. 22. října 2026. Dostupné z: https://katedrala.tv/detail/688 [cit. 28. 10. 2026].

ŠORFA, Josef (2026). Někomu připomíná finštinu nebo čínštinu, říká patriot o mizejícím (západočeském) nářečí. Český rozhlas Karlovy Vary, 13. srpna 2026. Dostupné z: https://vary.rozhlas.cz/nekomu-pripomina-finstinu-nebo-cinstinu-rika-patriot-o-mizejicim-zapadoceskem-9636182 [cit. 28. 10. 2026].

SUDETENDEUTSCHE LANDSMANNSCHAFT (bez data). Dialekte. Dostupné z: https://www.sudeten.de/Dialekte [cit. 28. 10. 2026].

MONARCHISTICKÉ NOVINY (2025). Poutní mše svatá u bl. Karla Rakouského nad Branišovem. Médium.cz, 18. července 2025. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-poutni-mse-svata-u-bl-karla-rakouskeho-nad-branisovem-168651 [cit. 28. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026). Poutní místo nad Branišovem připomíná posledního císaře. Monarchistické noviny, Médium.cz, 23. července 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-poutni-misto-nad-branisovem-pripomina-posledniho-cisare-299415 [cit. 28. 10. 2026].

PŘISPĚVATELÉ WIKIPEDIE (2023). Kaple blahoslaveného císaře Karla (Branišov u Kdyně). Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_blahoslaven%C3%A9ho_c%C3%ADsa%C5%99e_Karla_(Brani%C5%A1ov_u_Kdyn%C4%9B) [cit. 28. 10. 2026].

BISKUPSTVÍ PLZEŇSKÉ (2019). V Branišově slavili 9. výročí vysvěcení kaple blahoslaveného císaře Karla. Dostupné z: https://www.bip.cz/cs/novinky/2019-07-v-branisove-slavili-9-vyroci-vysveceni-kaple-blahoslaveneho-cisare-karla [cit. 28. 10. 2026].

DRNEK, Jan (bez data). Kronika Koruny České: Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska 1988–2022. Archivní rukopis, soukromý a stranický archiv Koruny České.

CIKÁN, Martin (2026). Osobní svědectví a poznámky z pietních a společenských akcí Karlovského týdne, 21.–24. října 2026. Nepublikovaný autorský podklad.