Článek
Mši celebroval Jeho Excelence Stanislav Přibyl, arcibiskup pražský a primas český. Přítomen byl Jeho Císařská a Královská Výsost Karel Habsburský, arcivévoda rakouský, princ český, uherský, chorvatský a haličský, současná hlava habsburského rodu.
Připomínám, že Habsburkové nejsou v Čechách cizinci, ale přímí potomci našich Přemyslovců. Karel IV. byl přes svoji matku, Elišku, dceru krále Václava II., potomkem Přemyslovců. Vladislav II. Jagelonský byl přes vnučku císaře Zikmunda, syna Karla IV., po přeslici potomkem Lucemburků i Přemyslovců a potomci Ferdinanda I. a jeho manželky byli přes dceru Vladislava II. – Annu Jagelonskou – potomky po přeslici všech předchozích dynastií, Přemyslovců, Lucemburků i Jagelonců. Habsburkové jsou tady, důsledně vzato, naší domácí dynastií. Přemyslovská dynastie ve svých potomcích po přeslici tady vládla v Čechách od 9. stol. (Bořivoj I. se poprvé připomíná v roce 872) do roku 1918, více než 1000 let s jediným přerušením za vlády krále Jiřího z Poděbrad. Na jejím začátku i konci nalézáme světce: sv. Ludmilu a sv. Václava na počátku, bl. Karla na konci.
Před mší sv. se JCKV Karel Habsburský u sochy sv. Jiří na třetím hradním nádvoří sešel se svými příznivci. Uvítal ho Mgr. Vojtěch Cirus, Ph.D., předseda Koruny české. Zúčastnili se příslušníci historických vojenských jednotek v dobových uniformách a další občané. Arcivévoda krátce odpověděl, fotografoval se s účastníky setkání a pak se společně s nimi odebral do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Mše sv. byla sloužena Jeho Excelencí Stanislavem Přibylem, arcibiskupem pražským a primasem českým, jako hlavním celebrantem v jazyce latinském a českém, evangelium česky a německy. K dispozici byly brožurky s českým i německým textem mše sv. a stručnou informací o Habsburcích. Arcivévoda byl usazen na čestném místě před královským mauzoleem, kde spočinuli Ferdinand I. a jeho manželka Anna Jagellonská. Bohoslužbu doprovodil Pražský katedrální sbor a žestě. Zazněly skladby Johanna Georga Albrechtsbergera, Wolfganga Amadea Mozarta i tradiční duchovní zpěvy.
V homilii připomněl Otec arcibiskup téměř 400 let soužití Habsburků a Čechů, které přineslo dobré i zlé oběma stranám. Za téměř 400 let došlo na obou stranách k událostem, které si zaslouží poděkování, i k takovým, které si zaslouží omluvu. Arcibiskup odmítl zjednodušený pohled na habsburskou minulost jako na příběh jednoznačného triumfu či historického provinění. Připomněl její kulturní přínosy, náboženské konflikty i odpovědnost jednotlivých panovníků za svěřenou zemi. Zvláštní důraz položil na službu, která představovala jeden ze základních principů křesťanského pojetí vlády. Připomněl také soužití jazyků a kultur, jež po staletí utvářely české země. V této souvislosti zaznělo i tradiční heslo Viribus unitis, tedy Spojenými silami.
Přímluvy byly za porozumění a mír mezi národy, za papeže a Církev, rodiny, muže i ženy, děti a mládež, zvláště pak k bl. Karlu Rakouskému za změnu smýšlení těch, kdo vedou války, za pokoj a mír pro všechny národy, za trpící válkami, kteří na nich nenesou vinu, aby dokázali trpělivě nést svůj kříž a proměnit jej v oběť ku prospěchu svých bližních.
Na závěr bohoslužby byla modlitba k bl. Karlovi z Domu Rakouského, císaři a králi, patronu „svých“ národů, za které se modlil i na smrtelném loži. Po modlitbě k bl. Karlovi následoval Svatováclavský hymnus a Zachovej nám, Hospodine.
Právě hymna Zachovej nám, Hospodine může překvapit ty, kdo ji neznají. Na rozdíl od různých parafrází je to modlitba a zároveň program vzájemné spolupráce, kulturního i hospodářského rozvoje, ochrany práv, svobody národů i zemí a obrany vlasti.
Modlitba k bl. Karlovi za mír a spolupráci je, zvlášť v nynější neklidné době, důležitá. Mezi národy, za které bl. Karel obětoval svoje utrpení a život, patří nejen Češi, Slováci, Rakušané, Maďaři, Chorvati, Slovinci, ale i Poláci, Srbové, Rumuni, Ukrajinci a Italové. I tyto národy žily částečně na území habsburské monarchie. Poláci a Ukrajinci si dokonce v době 1. světové války zvolili Habsburky z těšínské linie za krále, ale vzhledem k válečným událostem a poválečnému uspořádání nikdy nedošlo k jejich nastolení.
Modlitba za smíření národů, zejména střední Evropy, a jejich spolupráci je dnes více než před lety potřebná.
Autor: Josef Pejřimovský
Použité zdroje
OPPELT, Robert (2026). Přijel i Karel Habsburský. Ve svatém Vítu zazněla císařská hymna a připomínali se čeští králové. iDNES.cz, 23. října 2026. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/karel-habsbursky-naslednik-trunu-prazsky-hrad.A261022_231835_domaci_row [cit. 28. 10. 2026].
ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ (2026). Kázání arcibiskupa Stanislava k výročí 500 let nástupu Habsburků na český trůn. Apha.cz, 23. října 2026. Dostupné z: https://apha.cz/news/kazani-arcibiskupa-stanislava-ze-mse-svate-k-prilezitosti-500-vyroci-nastupu-habsburku-na-cesky-trun/ [cit. 28. 10. 2026].
KATEDRÁLA TV (2026). Mše svatá k 500. výročí od nástupu rodu Habsburků na český trůn. 22. října 2026. Dostupné z: https://katedrala.tv/detail/688 [cit. 28. 10. 2026].
PEJŘIMOVSKÝ Josef, Koruna česká, Vimperk 2012, vydání 2. doplněné, 119 s., s. 14–18.
