Hlavní obsah

Zelený zázrak po německu: Zakážeme atom, spálíme uhlí a zachráníme planetu!

Foto: Ajrocket1 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0

Po odstavení jaderných elektráren Německo připravuje nouzové využití uhlí a ropy. Energiewende tak odhaluje rozpor mezi klimatickými ambicemi a energetickou bezpečností.

Článek

Německá energetická revoluce dosáhla dalšího pozoruhodného vítězství. Po letech boje proti jaderným elektrárnám, fosilním palivům a všemu, co byť vzdáleně připomíná komín, se naši západní sousedé připravují na možnost nouzového spuštění uhelných a ropných elektráren. Pokrok zkrátka nelze zastavit. Zvláště když se kvůli němu musí znovu roztopit zařízení ze sedmdesátých let minulého století.

Jak informoval server Epoch Times, německá vláda připravila návrh opatření, která by umožnila využít záložní elektrárny spalující uhlí a ropné produkty. Důvodem jsou obavy z nedostatečných zásob zemního plynu během nadcházející zimy. K 14. listopadu byly německé zásobníky naplněny přibližně na 57 procent. Zatím tedy nejde o rozhodnutí okamžitě uvést všechny tyto zdroje do provozu, nýbrž o přípravu krizového opatření. Ani toto upřesnění však neubírá celé záležitosti na půvabu. Země, která se rozhodla zachraňovat klima odstavením nízkoemisních jaderných elektráren, nyní hledá energetické jistoty u zařízení spalujících uhlí a ropu. Zřejmě jsme svědky natolik vyspělého stupně ekologického myšlení, že mu obyčejný smrtelník bez příslušného ideologického školení nemůže porozumět.

Energiewende: Když ideologie porazí atom, nastupuje dědeček na uhlí

Ještě nedávno se evropské veřejnosti vysvětlovalo, že jaderná energetika představuje nebezpečnou technologii minulosti, kterou musí moderní společnost překonat. Německo proto učinilo zásadní civilizační krok a své atomové elektrárny postupně uzavřelo. Poslední tři bloky ukončily provoz v dubnu 2023. Politická reprezentace mohla slavit historický úspěch, zatímco energetici dostali za úkol zajistit, aby celá soustava nadále fungovala. Poněkud nepříjemná drobnost spočívala v tom, že fyzikální zákony nejsou členy žádné vládní koalice a na výsledky parlamentních hlasování reagují s naprostou lhostejností.

Elektřina totiž musí být k dispozici také tehdy, když nefouká vítr, nesvítí slunce a obyvatelstvo má tu nehoráznou drzost požadovat vytápění svých domácností. Politická usnesení přitom nedokážou změnit ani délku zimních nocí, ani počasí nad Severním mořem. Přesto se německá energetická politika po dlouhá léta tvářila, jako by dostatečně ambiciózní klimatický závazek mohl přinejmenším částečně nahradit technickou infrastrukturu.

Nyní se podle zveřejněných informací uvažuje také o využití ropných bloků v Ingolstadtu a Marbachu. V případě jejich skutečného nasazení by tak energetickou bezpečnost pomáhala zachraňovat zařízení vybudovaná v době, kdy o dnešních zelených politických ambicích nikdo ani nesnil. Člověk se téměř zdráhá vyslovit onu kacířskou myšlenku, že některé z odstavených jaderných elektráren by dnes mohly být docela užitečné. Jejich provoz by samozřejmě nevyřešil problém nedostatku plynu pro vytápění nebo průmysl, mohl však omezit potřebu spalovat fosilní paliva při výrobě elektřiny.

Obhájci německého postupu jistě namítnou, že nejde o návrat k uhlí, nýbrž o pouhou krizovou pojistku. Mají pravdu. Každá odpovědně provozovaná energetická soustava potřebuje výkonové rezervy a možnost reagovat na mimořádné okolnosti. Právě zde však začíná být celá zelená revoluce poněkud komická. Německo se dobrovolně vzdalo stabilního nízkoemisního zdroje, aby následně muselo udržovat připravenost elektráren s podstatně vyššími emisemi. Jistě, atomové reaktory nelze jednoduše zapínat a vypínat podle momentální potřeby. Jenže právě proto slouží k nepřetržité výrobě elektřiny a vytvářejí pevný základ, o který se mohou opírat ostatní technologie.

Hamburk narazil na realitu. Berlín hledá záchranu u starých komínů

Teprve před několika dny jsme v Monarchistických novinách upozorňovali na potíže Hamburku, kde provozovatel distribuční soustavy omezil přidělování nových připojovacích kapacit velkým odběratelům. Město, které má být jednou z výkladních skříní moderního evropského průmyslu, tak naráží na technické možnosti své elektrické infrastruktury. Nynější přípravy německé vlády přidávají další kapitolu do příběhu, v němž politické ambice soustavně předbíhají možnosti energetické soustavy.

Hamburské problémy s připojováním nových odběratelů a obavy z nedostatečných zásob zemního plynu mají samozřejmě odlišné bezprostřední příčiny. Spojuje je však mnohem podstatnější okolnost. Německá energetická transformace vyžaduje rozsáhlé investice do výroby, přenosových a distribučních sítí, akumulace i záložních zdrojů. Tyto jednotlivé části musejí vznikat ve vzájemném souladu, protože elektřinu nelze přepravovat po politických deklaracích a průmyslový podnik nepřipojíte k elektrické síti pouhým odkazem na klimatickou strategii Evropské unie.

Energiewende tak místy připomíná stavbu domu, při níž majitel nejprve slavnostně odstraní nosné zdi a teprve potom začne shánět projektanta, který mu vysvětlí, proč se propadá strop. Politici přitom dokážou být nesmírně přesní při stanovování termínů uhlíkové neutrality, zatímco otázka, odkud se vezme potřebný výkon v době nepříznivého počasí, bývá odsunuta do kompetence budoucích technologických zázraků.

Přitom rozumné řešení dávno známe. Jaderná energetika, obnovitelné zdroje, akumulace, vodík a modernizované elektrické sítě mohou tvořit funkční celek. Každá technologie má své přednosti, omezení a odpovídající místo. Atomové elektrárny poskytují stabilní nízkoemisní výrobu, sluneční a větrné zdroje za příznivých podmínek dodávají levnou elektřinu, bateriová úložiště vyrovnávají krátkodobé výkyvy a přečerpávací elektrárny pomáhají s regulací soustavy. Vodík může v budoucnu sehrát významnou úlohu při dekarbonizaci průmyslu a dlouhodobějším ukládání energie. Zajímavé možnosti nabízejí rovněž některé menší větrné turbíny se svislou osou otáčení, pokud se instalují ve vhodných podmínkách.

Takto pojatá transformace by ovšem vyžadovala technologickou otevřenost a ochotu posuzovat jednotlivá řešení podle jejich skutečných vlastností. Politická ideologie naproti tomu potřebuje jednoduché rozdělení světa na pokrokové a zavrženíhodné technologie. Jakmile se některý zdroj ocitne na seznamu nepřátel klimatické budoucnosti, přestává být podstatné, jaké množství elektřiny vyrábí, kolik emisí přitom vzniká nebo zda existuje odpovídající náhrada.

Jenže baterie nezajistí několikatýdenní bezvětří pouhým rozhodnutím ministerstva hospodářství. Vodík se nevyrobí bez energetických ztrát a fotovoltaický panel nezačne dodávat elektřinu o půlnoci, ani kdyby mu Evropský parlament věnoval celé plenární zasedání. Němečtí zelení vizionáři se přesto občas chovají, jako by přírodní zákony představovaly zastaralou administrativní překážku, kterou stačí odstranit vhodně formulovanou směrnicí.

Zelená revoluce se vrací ke komínu. Účet zaplatí občané

Zvláštní pozornost si zaslouží také ekonomická stránka připravovaného opatření. Náklady na udržování záložních elektráren v pohotovosti by podle informací Epoch Times měli prostřednictvím síťových poplatků nést odběratelé. Německý občan tak nejprve prostřednictvím energetického systému financuje nákladnou transformaci, následně přispívá na udržování potřebných rezerv a nakonec může být rád, že mu během zimy vůbec zůstane elektřina v zásuvce. Představa, že za podobné uspořádání ještě dostane děkovný dopis s vyobrazením větrné turbíny a heslem o udržitelné budoucnosti, už nepůsobí ani zvlášť přehnaně.

Samotná existence záložních elektráren samozřejmě není důkazem špatné energetické politiky. Rezervní výkon patří k základním předpokladům bezpečného provozu elektrizační soustavy. Jenže německý případ vyvolává otázku, proč si země s mimořádnými hospodářskými a technologickými možnostmi sama zúžila prostor pro nízkoemisní výrobu, aby nyní hledala dodatečné jistoty u podstatně špinavějších paliv. Takové rozhodování má s technickou racionalitou společného asi tolik jako odstraňování střechy v rámci příprav na deštivé počasí.

Bylo by laciné vyvozovat z německých problémů, že ochrana klimatu postrádá smysl nebo že obnovitelné zdroje představují slepou uličku. Právě zájem o snižování emisí by měl vést k technologické otevřenosti, rozumnému plánování a využívání všech dostupných nízkoemisních řešení. Skutečným problémem Energiewende není snaha o čistší energetiku, nýbrž politické přesvědčení, že její budoucí podobu lze určit předem a následně přinutit technickou realitu, aby se přizpůsobila.

Německo se dobrovolně vzdalo jaderné energetiky. Nyní připravuje možnost nouzového využití uhelných a ropných zdrojů. Samo o sobě to ještě nedokazuje zhroucení celé transformace, rozhodně však nejde o přesvědčivou vizitku jejího dosavadního řízení. Jestliže má být jedním z výsledků zelené revoluce připravenost znovu uvádět do provozu elektrárny na topný olej, začíná celé představení připomínat slavnostní pochod vpřed, při němž kapela hraje stále hlasitěji, aby nebylo slyšet, že účastníci mezitím obrátili směr.

Zbývá tedy pogratulovat německým zeleným vizionářům. Podařilo se jim vytvořit energetickou politiku, v níž je jaderná elektrárna natolik nepřijatelná, že ji v případě potřeby raději zastoupí elektrárna na ropu. Planeta jistě ocení, že kouř z komína bude alespoň politicky korektní.

Použité zdroje

EPOCH TIMES ČR (2026) „Německo, premiant v cílech uhlíkové neutrality, se připravuje na nouzové spuštění uhelných a ropných elektráren“. Epoch Times, listopad 2026. Dostupné z: https://www.epochtimes.cz/ekonomika/nemecko-premiant-v-cilech-uhlikove-neutrality-se-pripravuje-na-nouzove-spusteni-uhelnych-a-ropnych-elektraren-a307778.html [cit. 18. 11. 2026].

CIKÁN, Martin (2026) „Hamburk narazil na hranice Energiewende. Evropa potřebuje jádro, obnovitelné zdroje a více trhu“. Monarchistické noviny, Médium.cz, listopad 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-hamburk-narazil-na-hranice-energiewende-evropa-potrebuje-jadro-obnovitelne-zdroje-a-vice-trhu-346540 [cit. 18. 11. 2026].

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz