Článek
Zatímco středoškoláci protestují proti přeplněným třídám, nedostatku učitelů, zanedbaným budovám a rozvrhům, které podle nich nechávají jen málo prostoru na cokoli mimo školu. Protesty se rozšířily z pařížského předměstí do dalších měst a místy přerostly ve střety s policií. Reuters 2. října informovala o zhruba čtyřech stovkách uzavřených škol a asi dvou tisících zadržených od začátku protestů. Čísla se v průběhu dne měnila podle toho, zda se počítaly uzavřené školy, blokády, nebo jiné narušení výuky. (Reuters, 2026; Euronews, 2026).
Nespokojenost má konkrétní důvody. Návrh rozpočtu na rok 2027 počítá s růstem výdajů na školství o 1,7 procenta, tedy pod úrovní inflace. Očekávané náklady na obsluhu státního dluhu mají přitom převýšit školský rozpočet. To je přesně ten druh rozpočtové bilance, který se ve vládních dokumentech tváří jako technická nutnost, ale v přeplněné třídě se překládá do velmi praktické otázky: kdo bude učit a v jaké budově. (Reuters, 2026).
Le Monde připomíná, že první protesty vznikly spontánně, než se k nim připojily odbory a političtí aktéři. Nepoddajná Francie (LFI) se postavila na stranu studentů a vláda ji naopak obvinila z organizování či přiživování mobilizace. Obvinění vycházející z vládního bezpečnostního hodnocení ale není totéž co důkaz, že LFI řídí celé hnutí nebo násilné incidenty.
Proč to ty levoty vlastně baví
Protože politika v ulicích má jednu výhodu: člověk nemusí předložit hotový návrh školského rozpočtu. Stačí transparent, megafon a v krajním případě nádoba, která už stejně dosloužila jako odpadkový koš. Popelnice pak poslouží jako politický argument, který je vidět, slyšet a předvším pořádně zapáchá. Jen se u něj špatně pozná, zda má být adresován ministerstvu školství, ministerstvu financí, nebo městským technickým službám.
Francouzská levice má dlouhou tradici pouliční mobilizace a LFI v současné situaci rychle našla způsob, jak se postavit do role ochránce mladých lidí před vládními škrty a policejní represí. Pro vládu je zase výhodné přesunout debatu od tříd bez učitelů k výtržníkům, požárům a údajnému politickému pozadí protestů. Každá strana tak může mluvit ke svému publiku. Mezitím se někdejší školní problém mění v další díl nekonečného francouzského seriálu, v němž všichni vědí, kdo za to může, ale nikdo nemá po ruce funkční hasicí přístroj na společenskou frustraci.
To ovšem neznamená, že každého, kdo stojí před školou, baví házet předměty na policii nebo zapalovat kontejnery. Zprávy zachycují rozdílné skupiny a rozdílné chování: studenty s konkrétními požadavky, učitele, kteří se je někdy snaží chránit, politické představitele, kteří mobilizaci podporují, i násilné aktéry, jejichž motivace nemusí se školstvím souviset. Kdo všechny tyto lidi slije do jediné kategorie „levicových výtržníků“, ušetří si práci s rozlišováním, zato se připraví o možnost pochopit, proč se protest vůbec rozhořel.
A tak se Francie ocitá v obvyklém paradoxu. Vláda uznává, že některé požadavky jsou legitimní, a zároveň posílá pořádkové jednotky, aby uklidnily způsob, jakým se legitimní požadavky začaly projevovat. Studenti požadují, aby je někdo vyslechl. Jenže když se dialog začne až poté, co se objeví slzný plyn, zní digitální schránka na připomínky trochu jako pozvánka na konzultaci, kterou už předem hlídá zásahová jednotka.
Krize, která vytváří protireakci
Francouzské nepokoje nejsou samostatnou příhodou, kterou lze uzavřít úklidem popela. Jsou jedním z projevů širší krize důvěry v politické strany, státní instituce, veřejné služby i v představu, že příští generace bude mít lepší vyhlídky než ta předchozí. Z podobného prostředí vyrůstají jak levicové protesty, tak jejich protireakce. Každý zásah, každé přehlédnuté varování a každá demonstrativní demonstrace síly vytváří nové důvody k odporu.
Ve Francii se uvnitř Gen Z zvedá nová vlna konzervativismu. CEVIPOF zaznamenává mezi lidmi do 35 let růst sebezařazení k pravici: z 28 procent v roce 2020 na 38 procent v roce 2025. Výzkumy zároveň ukazují, že mladí muži se posouvají ke konzervativnějším postojům, zatímco mladé ženy se v řadě otázek vydávají opačným směrem. Právě z této nové politické štěpné linie vyrůstá část protireakce vůči levicovému aktivismu i současnému systému (CEVIPOF, 2026; CEPREMAP, 2025).
Vedle toho se ve Francii obnovuje zájem o křesťanství. Podle údajů francouzské katolické církve má být v roce 2026 pokřtěno přes 13 tisíc dospělých a více než 8 tisíc dospívajících. Počet dospělých křtů se za deset let více než ztrojnásobil. V zemi, která se dlouho považovala za pevnost sekularismu, jde o výrazný návrat ke křesťanské víře a tradici (Catéchèse & Catéchuménat, 2026).
A právě v této souvislosti lze říci, že Francie má paradoxně k návratu monarchie blíže než kterákoli země střední Evropy. Ne proto, že by už zítra čekala na krále s připravenou korunou, nýbrž proto, že monarchická tradice zůstává součástí její živé politické představivosti. Ve Francii působí royalistické proudy, přetrvává silná paměť monarchie a samotná Pátá republika soustředila do prezidentského úřadu moc, kterou Francouzi občas popisují téměř monarchickými obrazy. Historik Baptiste Roger-Lacan připomíná, že královská figura téměř zmizela z organizované politiky, ale dál ovlivňuje francouzskou politickou představivost (Ferrand, 2025).
Popelnice tedy hoří v republice, která se hádá o školství, dluhy, pořádek i vlastní budoucnost. Zatímco jedna část mladé generace hledá revoluci na ulici, jiná hledá oporu v tradici, víře a pevnější autoritě. Každá reakce totiž vytváří protireakci. Francie to ví přinejmenším od chvíle, kdy se její dějiny naučily, že po revoluci nepřichází konec dějin, nýbrž další spor o to, kdo bude určovat jejich směr.
Autor: Martin Cikán
Použité zdroje
CEVIPOF (2026). ‚Les jeunes veulent-ils encore la démocratie ?‘. Sciences Po CEVIPOF. Dostupné z: https://www.sciencespo.fr/cevipof/fr/actualites/les-jeunes-veulent-ils-encore-la-democratie/
Catéchèse & Catéchuménat (2026). ‚Enquête du catéchuménat 2026 : Les baptêmes adultes et adolescents en chiffres‘. Dostupné z: https://catechese.catholique.fr/actualites-initiatives/actualites/338428-enquete-du-catechumenat-2026-les-baptemes-adultes-et-adolescents-en-chiffres/
CEPREMAP (2025). ‚Un fossé idéologique grandissant entre jeunes femmes et jeunes hommes en France‘. 24 mars. Dostupné z: https://www.cepremap.fr/2025/03/un-fosse-ideologique-grandissant-entre-jeunes-femmes-et-jeunes-hommes-en-france/
Ferrand, A. (2025). ‚Baptiste Roger-Lacan, historien : « Si les mouvements royalistes ont presque disparu, l’ombre du roi continue de hanter notre arène politique »‘. Le Monde, 14 juillet. Dostupné z: https://www.lemonde.fr/idees/article/2025/07/14/baptiste-roger-lacan-historien-si-les-mouvements-royalistes-ont-presque-disparu-l-ombre-du-roi-continue-de-hanter-notre-arene-politique_6621061_3232.html
Foroudi, L. a Skvortsova, K. (2026). ‚Students and police clash as France struggles to quell school protests‘. Reuters, 2 October. Podporuje údaje o uzavřených školách, zadržených, požadavcích studentů, rozpočtu i sporu o údajnou roli LFI.
https://www.reuters.com/world/about-400-french-schools-closed-some-student-protests-turn-violent-2026-10-02/
Le Monde (2026). ‚French high school protests: Authorities should have listened to students first‘. Le Monde, 2 October. Zdroj k původně spontánnímu vzniku protestů, požadavkům studentů a politizaci celé situace.
https://www.lemonde.fr/en/opinion/article/2026/10/02/french-high-school-protests-authorities-should-have-listened-to-students-first_6758174_23.html
Euronews (2026). ‚Hundreds of high schools in France close as new protests against conditions erupt‘. Euronews, 2 October. Doplňuje aktuální rozsah protestů, studentské požadavky a kritiku policejních zásahů.
https://www.euronews.com/2026/10/02/hundreds-of-high-schools-in-france-close-as-new-protests-against-conditions-erupt
