Článek
Třiašedesát procent pro vojnu. Kolik z nich by skutečně nastoupilo?
Podle nejnovějšího průzkumu GLOBSEC Trends 2026 podporuje návrat povinné vojenské služby 63 procent Čechů. Na první pohled vynikající zpráva. Společnost si začíná uvědomovat, že obrana vlasti není samozřejmostí a že bezpečnost nelze donekonečna přenechávat profesionálním vojákům a zahraničním spojencům. Jenže při podrobnějším pohledu se objevuje zajímavý rozpor. Ochotu bránit Českou republiku v případě napadení totiž vyjádřilo pouze 55 procent respondentů a připravenosti státu na válečný konflikt důvěřuje pouhých 24 procent (GLOBSEC, 2026).
Podpora branné povinnosti je jistě chvályhodným projevem zájmu o bezpečnost země. Nelze ji však zaměňovat za ochotu osobně obléknout uniformu, podrobit se vojenské disciplíně a v krajním případě nasadit život. Souhlasit s tím, aby někdo chodil na vojnu, je přece jen poněkud jednodušší než na ni sám nastoupit. Průzkum navíc nevypovídá o tom, kolik příznivců konskripce by bylo ochotno vojenskou službu skutečně vykonávat.
Právě zde se otevírá otázka, zda by plošné odvody českou obranyschopnost skutečně posílily, nebo pouze vytvořily další mimořádně nákladný státní aparát s pochybnou vojenskou hodnotou.
Armáda nepotřebuje desetitisíce branců bez výstroje a instruktorů
Náš stát má od roku 2005 profesionální armádu. Branná povinnost sice právně nezanikla, její mírové naplňování však stojí především na dobrovolnosti. Někdejší infrastruktura určená pro výcvik početných odvodních ročníků byla mezitím výrazně omezena.
Samotná Armáda České republiky měla v srpnu 2026 přibližně 26 400 vojáků z povolání. Listopadová úprava koncepce její výstavby do roku 2040 přitom počítá s postupným navýšením až na 38 000 profesionálů. Z dokumentu současně zmizel dřívější závazný termín dosažení personálních cílů do roku 2030 (ČTK, 2026b; iROZHLAS, 2026).
Představa, že taková instituce začne vedle vlastního rozvoje každoročně přijímat desetitisíce branců, je bez zásadního rozšíření kapacit nerealistická. Kdo je bude cvičit? Kde budou ubytováni? Kdo zajistí výstroj, munici, zdravotnické zabezpečení a potřebnou techniku? Instruktor věnující se nezkušeným odvedencům současně nemůže v plném rozsahu připravovat profesionální jednotky k plnění jejich úkolů.
Dalším problémem je proměna samotného válčení. Ukrajinské bojiště názorně předvedlo význam bezpilotních prostředků, elektronického boje, automatizovaných systémů průzkumu a rychlého zpracování informací. Tyto technologie sice nenahrazují pěchotu, výrazně však mění požadavky na její výcvik, vybavení a spolupráci s ostatními druhy vojsk.
Moderní armáda proto nepotřebuje především co nejvíce lidí s útočnou puškou. Potřebuje dostatek kvalitně připravených vojáků, specialistů a prostředků, které jim umožní přežít a splnit úkol. Masová konskripce bez odpovídajícího zázemí by mohla připravovanou modernizaci naopak zpomalit.
Dát zbraň člověku, který nechce bojovat, může být nebezpečný experiment
Existuje však ještě jeden problém, o němž se v debatách o povinné vojně hovoří překvapivě málo. Je jím motivace a skutečná loajalita odvedenců.
Voják musí důvěřovat svým velitelům, respektovat služební povinnosti a chápat smysl svého nasazení. Člověk, který odmítá bránit stát nebo se zásadně neztotožňuje s cíli konfliktu, může představovat vážný problém pro soudržnost jednotky. Za mimořádného ohrožení nelze vyloučit ani dezerci, neuposlechnutí rozkazu nebo v krajním případě obrácení zbraně proti vlastním.
Neznamená to samozřejmě, že každý odpůrce vojenské služby je potenciálním zrádcem. Stejně tak nelze z nesouhlasu s politikou vlády automaticky vyvozovat nedostatek vlastenectví. Ostatně právě mezi obranou vlasti a obhajobou momentálních mocenských zájmů politické reprezentace existuje podstatný rozdíl.
Považuji však za nebezpečné předpokládat, že samotné povolání do zbraně vytvoří z člověka spolehlivého obránce země. V době hluboké společenské polarizace by nucené vyzbrojení značného počtu nemotivovaných občanů mohlo přinést další bezpečnostní rizika. Jde o možnost, kterou nelze z výsledků průzkumu vyčíslit, ale při plánování obrany ji není rozumné přehlížet.
Vlastenectví se totiž nedá nařídit povolávacím rozkazem.
Ukrajina ukázala, proč má smysl bránit vlastní domov
Mnohem zajímavější alternativu představuje ukrajinská zkušenost s teritoriální obranou. Ukrajina vytvořila systém, který vedle pravidelné armády využívá také dobrovolnické formace místních komunit, organizačně propojené s ozbrojenými silami. Nejde tedy o nekontrolované soukromé milice, nýbrž o jednotky s určeným velením, pravidly a právním postavením (Ministerstvo obrany Ukrajiny, 2025).
Právě zde spatřuji cestu vhodnou i pro české podmínky. Dobrovolně motivovaná domobrana by měla být organizována především na územním principu. Její příslušníci by chránili vlastní obce, města, rodiny a kritickou infrastrukturu. Vedle základního vojenského výcviku by se specializovali na zdravotnickou pomoc, průzkum, spojení, obsluhu bezpilotních systémů, ochranu před drony nebo zabezpečení místních zásobovacích tras.
Zde se otevírá prostor pro nákladově úsporné způsoby obrany, jež jsme již v Monarchistických novinách opakovaně rozebírali. Relativně levné senzory, průzkumné drony, mobilní prostředky spojení a civilní technické zázemí mohou vhodně doplňovat schopnosti profesionálních jednotek. Samozřejmě za předpokladu, že existuje výcvik, logistika, jednotné velení a dostatečné zásoby.
Výhodou je možnost zapojit občany podle jejich schopností. Zkušený elektrotechnik, programátor, zdravotník, mechanik či řidič může být pro obranu svého regionu podstatně užitečnější ve vlastní odbornosti než jako narychlo vycvičený pěšák.
Nejde přitom o převratnou novinku. Již v říjnu 2025 jsme v článku Nábor je v pořádku. Ale elity jsou jen špička ledovce upozorňovali na potřebu strukturované teritoriální obrany a většího zapojení technických specialistů (Cikán, 2025). Třívrstvý systém profesionální armády, aktivních záloh a dobrovolné zeměbrany ostatně obsahoval také volební program Koruny České (Monarchistické noviny, 2025).
Profesionální armáda, aktivní zálohy a dobrovolná domobrana
Za nejrozumnější řešení proto považuji postupné vybudování tří vzájemně se doplňujících vrstev obrany.
První musí zůstat silná profesionální armáda schopná vést moderní bojové operace, spolupracovat se spojenci v NATO a využívat technologicky vyspělou výzbroj. Druhou představují početnější a lépe vybavené aktivní zálohy, jejichž příslušníci pravidelně cvičí a mohou v případě potřeby doplňovat profesionální jednotky.
Třetí vrstvu by tvořila dobrovolná územní obrana, zaměřená především na ochranu domova, podporu armády a zvládání krizových situací. Všechno ovšem pod zákonným dohledem, s jasným systémem velení, prověřováním příslušníků a přísně vymezenými pravomocemi. Domobrana nemůže suplovat policii a nesmí se stát soukromou ozbrojenou organizací.
Takový systém samozřejmě nebude zadarmo. Umožní však účelněji využívat civilní odbornost, regionální znalosti a skutečnou motivaci občanů. Především nebude zatěžovat profesionální vojsko povinností každoročně zpracovávat obrovské množství nezkušených branců.
Náš stát zkrátka nepotřebuje obnovovat armádu minulého století. Cílem je mít dostatek lidí, kteří budou vědět, jak bránit svou zemi a především budou mít k její obraně dostatečnou motivaci.
Autor: Martin Cikán
Použité zdroje
GLOBSEC (2026). GLOBSEC Trends 2026: The Reality Check. Bratislava: GLOBSEC, s. 20–23. Dostupné z: https://www.globsec.org/globsec-trends-2026 [cit. 14. 11. 2026].
ČTK (2026a). „Návrat povinné vojenské služby podporuje 63 procent Čechů, ukázal průzkum.“ Epoch Times, 13. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.epochtimes.cz/ceska-republika/navrat-povinne-vojenske-sluzby-podporuje-63-procent-cechu-ukazal-pruzkum-a307290.html [cit. 14. 11. 2026].
ČTK (2026b). „Armáda má mít podle nové koncepce až 38 tisíc vojáků.“ České noviny, 11. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/armada-ma-mit-podle-nove-koncepce-az-38-tisic-vojaku/2900506 [cit. 14. 11. 2026].
iROZHLAS (2026). „Zůna hlásil 3000 nových vojáků. Armáda jich ale přijala méně.“ iROZHLAS, 7. září 2026. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zuna-hlasil-tri-tisice-novych-vojaku-sama-armada-jich-ale-prijala-mene-cisty_2609070500_hrk [cit. 14. 11. 2026].
MINISTERSTVO OBRANY UKRAJINY (2025). Procedure for obtaining combatant status for members of Volunteer Formations from Territorial Communities. 14. března 2025. Dostupné z: https://mod.gov.ua/en/news/procedure-for-obtaining-combatant-status-for-members-of-volunteer-formations-from-territorial-communities [cit. 14. 11. 2026].
CIKÁN, M. (2025). „Nábor je v pořádku. Ale elity jsou jen špička ledovce.“ Médium.cz, 7. října 2025. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-nabor-je-v-poradku-ale-elity-jsou-jen-spicka-ledovce-193913 [cit. 14. 11. 2026].
MONARCHISTICKÉ NOVINY (2025). „Volební program Koruny České: Obrana a bezpečnost.“ Médium.cz, 23. září 2025. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-volebni-program-koruny-ceske-obrana-a-bezpecnost-185480 [cit. 14. 11. 2026].






