Článek
Rozhodnutí nevyslat české vojáky na mezinárodní cvičení KOALICJA 26.2 v Polsku vyvolalo další spor o zahraničněpolitické směřování Babišovy vlády. Jedenáct evropských armád zde od 9. do 22. listopadu nacvičuje koordinaci sil, které by po ukončení ruské agrese mohly přispět k bezpečnostním zárukám pro Ukrajinu. Předseda SPD Tomio Okamura označil neúčast za správnou a dal ji do souvislosti s odmítáním dalšího vojenského angažmá ve prospěch Kyjeva (Svozil a Nádvorník, 2026).
Z mediální přestřelky by se mohlo zdát, že česká obranná politika právě prochází zásadním obratem. Skutečná činnost armády našeho státu však nabízí poněkud odlišný obraz. Babišova vláda 22. prosince 2025 schválila plán zahraničních vojenských cvičení na rok 2026. Další aktivity následně odsouhlasila 25. května a 24. srpna letošního roku. V obou případech návrhy předkládal ministr obrany Jaromír Zůna, nominovaný SPD (Vláda ČR, 2025; 2026a; 2026b).
Podle zprávy předložené Poslanecké sněmovně se AČR během prvního pololetí zapojila do 42 vojenských cvičení v zahraničí. Dalších 21 proběhlo na území našeho státu za účasti zahraničních ozbrojených sil. Náklady dosáhly přibližně 76,1 milionu korun. Mezi významné akce patřilo například STRONG LINEAGE na Slovensku, do něhož se zapojilo 326 českých vojáků (CZ DEFENCE, 2026).
Ještě podstatnější je samotná přítomnost českých jednotek na východním křídle NATO. Ministerstvo obrany evidovalo k 10. červnu 2026 celkem 437 příslušníků AČR působících v Polsku, Litvě, Lotyšsku a na Slovensku. Česká vrtulníková jednotka navíc pokračuje v ochraně polského vzdušného prostoru. Při říjnovém jednání s polským velením řešil náčelník Generálního štábu Miroslav Hlaváč další spolupráci v protivzdušné obraně, ochraně proti dronům a společném výcviku (Ministerstvo obrany ČR, 2026; Kugler, 2026).
Vojenská pomoc Ukrajině přitom pokračuje samostatně. Česká armáda se podílí na evropské výcvikové misi EUMAM Ukraine, jejíž součástí jsou specializované výcvikové týmy působící v Polsku a Německu. Připravují ukrajinské vojáky v ženijních, zdravotnických a dalších vojenských odbornostech. Generální štáb ještě 22. října potvrdil zájem v této spolupráci pokračovat a jednal také o případném zapojení českých logistických týmů do podpory ukrajinských ozbrojených sil (Armáda ČR, 2025; Kugler, 2026).
Vedle toho vláda zachovala českou muniční iniciativu. Rozhodnutím Bezpečnostní rady státu ze 7. ledna ponechala našemu státu roli koordinátora dodávek munice financovaných zahraničními partnery. Přímé financování z českého státního rozpočtu však odmítla (Vláda ČR, 2026c).
Přesné rozlišení je důležité. Obrana východního křídla představuje alianční závazek NATO, výcvik ukrajinských vojáků probíhá pod vedením Evropské unie a polské cvičení KOALICJA 26.2 organizuje koalice ochotných. Všechny tři oblasti souvisejí s evropskou bezpečností, jejich účel ani právní rámec však nejsou totožné.
Celková bilance tedy rozhodně neodpovídá představě Česka, které by se pod vedením nové vlády přestala vojensky angažovat ve prospěch obrany napadené Ukrajiny.
SPD slaví neúčast v Polsku, Babiš ukazuje na ministra a opozice varuje. Kdo si přizpůsobuje realitu?
Způsob, jakým se o polském cvičení začalo mluvit, je téměř stejně zajímavý jako samotné rozhodnutí. Tomio Okamura nejprve veřejnosti sdělil, že české vojáky nevysílá vláda. Následně argumentoval absencí oficiální pozvánky. Ve vyjádření pro Radiožurnál z 11. listopadu však připustil, že Česká republika možnost účasti měla a ministerstvo obrany cvičení do letošního plánu jednoduše nezařadilo (Český rozhlas, 2026).
Nejde o bezvýznamnou změnu formulace. Z původního dojmu, že Česko nebylo pozváno, se stalo přiznání, že resort disponoval možností se zapojit, ale nevyužil ji. Okamura následně prohlásil, že ministerstvo vedené SPD nebude české vojáky vysílat na cvičení podporující Ukrajinu. Toto vyjádření už představuje otevřenou politickou deklaraci.
Jenže KOALICJA 26.2 probíhá na území Polska, tedy členského státu NATO. Účast na plánování případných poválečných bezpečnostních záruk navíc sama o sobě neznamená závazek vyslat v budoucnu české jednotky na Ukrajinu. Okamurovo zdůvodnění tak spojuje dvě odlišné otázky: účast na současném výcviku a případné budoucí vojenské nasazení. Právě v tomto spojení se z odborného rozhodování stává politický symbol.
Do celé záležitosti ovšem vstoupil premiér Andrej Babiš. Dne 11. listopadu novinářům oznámil, že kabinet konkrétní neúčast vůbec neprojednával a ministr Zůna o ní vládu neinformoval. Rozhodování označil za záležitost resortu obrany a armády (iDNES.cz a ČTK, 2026). Okamurovo původní tvrzení o rozhodnutí vlády tak dostalo poměrně zásadní trhlinu.
Jestliže politické vedení SPD prezentuje absenci jednotek jako společný vládní postoj, zatímco předseda vlády popírá, že by se kabinet konkrétní věcí zabýval, nabízí se otázka, kdo vlastně rozhodoval. Zatím nemáme doloženo, zda Generální štáb navrhoval přímou účast a ministerstvo jeho doporučení odmítlo. Novinky s odkazem na anonymní zdroje z armádního vedení uvedly, že vojáci o zapojení stáli. Bez oficiálního potvrzení však nelze tuto informaci považovat za prokázaný průběh rozhodování (Svozil a Nádvorník, 2026).
Nejpozoruhodnější je přitom skutečnost, že česká armáda z cvičení úplně nevypadla. Mluvčí Generálního štábu Vladimír Holas potvrdil účast českých důstojníků na štábní úrovni prostřednictvím operačních velitelství v Paříži a Lyonu. Zatímco se tedy předseda SPD veřejně hlásí k odmítnutí vojenského zapojení, příslušníci AČR se na příslušných plánovacích činnostech podílejí (ČTK, 2026).
SPD si tak může připsat dílčí politický výsledek v podobě neúčasti českých jednotek přímo v Polsku. Představa úplného odstřižení české armády od příprav koalice ochotných však neodpovídá zveřejněným skutečnostem.
Opozice pochopitelně využila příležitosti k ostré kritice. Předseda ODS Martin Kupka spojil postup vlády s proruskými postoji SPD, předseda lidovců Jan Grolich kritizoval Babišovu odpovědnost za chování koaličního partnera. Prezident Petr Pavel označil českou neúčast za nešťastnou a zdůraznil potřebu podílet se na přípravě budoucí evropské bezpečnosti (Pausz, 2026; ČTK, 2026).
Dne 12. listopadu se přidal také předseda STAN Vít Rakušan, podle něhož vláda hazarduje s obranyschopností České republiky. Kritizoval nedostatečné vysvětlení polské absence i širší směřování armádní modernizace (Jiránková, 2026).
Opoziční výhrady mají věcné jádro: pokud české jednotky při společném plánování chybějí, přicházejí o možnost získat zkušenosti a podílet se na přípravě postupů, které mohou ovlivnit budoucí bezpečnost Evropy. Politická obvinění z faktického podřízení české obrany ruským zájmům však samotná neúčast na jednom cvičení nedokazuje. Takový závěr by vyžadoval podstatně širší soubor rozhodnutí.
Není ostatně pravda, že by vláda bez výhrad zachovávala dosavadní úroveň zahraničního angažmá. Pro období 2027–2028 navrhlo ministerstvo snížit maximální mandát pro posilování východního křídla NATO ze 2 000 na 1 600 vojáků. Současně navrhlo omezit kapacitu výcviku Ukrajinců na českém území z 800 na 100 osob. Resort to vysvětluje skutečným využitím mandátu a změněnými požadavky Kyjeva. Proti tomu ovšem stojí návrh zvýšit počet českých instruktorů působících ve výcvikové misi EUMAM mimo Českou republiku ze 40 na 60 (Ministerstvo obrany ČR, 2026).
Tato čísla jsou maximálními povolenými kapacitami, nikoliv skutečnými počty nasazených či vycvičených vojáků. Nelze proto automaticky vydávat snížení limitu za stejně velký pokles reálného nasazení. Stejně tak ale nelze přehlížet, že se vláda v některých oblastech rozhodla pro zdrženlivější přístup.
Výsledkem je pozoruhodný politický kompromis. SPD získává prostor k demonstrativním odmítnutím vybraných aktivit spojených s Ukrajinou. Babišova vláda současně zachovává alianční spolupráci, pokračující vojenský výcvik a muniční iniciativu. Opozice by si přála výraznější angažovanost, než jakou současný kabinet nabízí, část její kritiky však vykresluje vládní bezpečnostní politiku jednoznačněji, než dovoluje skutečná bilance.
Armáda mezitím plní úkoly, které zůstávají součástí českých mezinárodních závazků. Politická prohlášení se mění podstatně rychleji než operační plány, vojenská spolupráce a dlouhodobě budované schopnosti ozbrojených sil.
SPD chtěla zastavit vojenskou podporu Ukrajiny. Zůstalo jí vlastní nepovedené politikum?
Při pohledu na celý rok 2026 je zřejmé, že SPD se podařilo prosadit některá omezení, ale nikoliv celkový odklon české obranné politiky od podpory Ukrajiny. Česká armáda dál působí na východním křídle NATO, podílí se na výcviku ukrajinských ozbrojených sil a její velení jedná s polskými partnery o prohlubování spolupráce. Náš stát navíc zůstává prostředníkem muničních dodávek, jejichž konečným příjemcem je napadený stát.
Ani tato bilance ovšem neznamená, že současná česká angažovanost odpovídá všem možnostem našeho státu. Zvláště v oblasti vojenskoprůmyslové spolupráce a modernizace ozbrojených sil zůstávají příležitosti, jejichž využití závisí především na politických prioritách.
Na tento problém jsme již upozornili v článku „386 miliard schodku. Na Skyfoxy pro Ukrajinu nemáme?“ Věnovali jsme se možnosti financovat pro Ukrajinu české letouny L-39 Skyfox a současně posílit domácí letecký průmysl. Poukázali jsme také na nepoměr mezi plánovaným schodkem státního rozpočtu na rok 2027 a náklady na potenciální zakázku pro českého výrobce (Cikán, 2026). Samotná výše deficitu pochopitelně neznamená existenci volných prostředků. Ukazuje však, proč by podobné projekty měly být hodnoceny také podle dlouhodobého bezpečnostního a hospodářského přínosu.
Z tohoto pohledu lze současné vládě vytýkat zdrženlivost vůči některým příležitostem, nikoliv úplnou nečinnost. SPD si může přisvojit rozhodnutí o nevyslání jednotek na listopadové cvičení v Polsku, nemůže však věrohodně prezentovat tento krok jako zastavení české vojenské podpory Ukrajiny.
Pokud bylo smyslem celé mediální demonstrace přesvědčit veřejnost, že SPD zásadně změnila českou bezpečnostní politiku, jde o značně nezdařilé politikum. Vláda, jejíž součástí SPD je, totiž nadále schvaluje aktivity, které přispívají k obraně aliančního prostoru i vojenským schopnostem Ukrajiny.
Česká angažovanost zdaleka nemusí být ideální ve vztahu k možnostem našeho státu. Rozhodně však není nulová. A právě taková by podle deklarovaných postojů SPD k vojenské pomoci Ukrajině měla být.
Použité zdroje
ARMÁDA ČR (2025) „EUMAM Ukraine (European Union Military Assistance Mission)“. Zahraniční mise AČR. Dostupné z: https://mise.mo.gov.cz/aktualni-mise/ua/%2Akopie-1%3A-eumam-ukraine-european-union-military-assistance-mission-262158/ [cit. 12. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026) „386 miliard schodku. Na Skyfoxy pro Ukrajinu nemáme?“ Monarchistické noviny / Médium.cz, 5. října 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-386-miliard-schodku-na-skyfoxy-pro-ukrajinu-nemame-328922 [cit. 12. 11. 2026].
ČESKÝ ROZHLAS (2026) „Česko chybí na cvičení v Polsku. ‚Nemáme ambici vysílat vojáky mimo území NATO,‘ uvedl Okamura“. iROZHLAS.cz, 11. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesko-chybelo-na-cviceni-v-polsku-nemame-ambici-vysilat-vojaky-mimo-uzemi-nato_2611111801_ntu [cit. 12. 11. 2026].
ČTK (2026) „Pavla rozladila neúčast českých vojáků na cvičení v Polsku“. ČT24, 11. listopadu 2026. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pavla-rozladila-neucast-ceskych-vojaku-na-cviceni-v-polsku-379503 [cit. 12. 11. 2026].
CZ DEFENCE (2026) „Rozpočet obrany 2027: Ministr jej hájí, náčelník generálního štábu varuje před zpomalením modernizace“. CZ DEFENCE. Dostupné z: https://www.pbs.www.czdefence.cz/clanek/ministr-obrany-pred-cleny-vyboru-pro-obranu-hajil-navrh-rozpoctu-na-rok-2027 [cit. 12. 11. 2026].
iDNES.cz a ČTK (2026) „To Zůna, vláda o tom nejednala, řekl Babiš k české absenci na cvičení v Polsku“. iDNES.cz, 11. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/o-neucasti-vojaku-na-cviceni-v-polsku-vlada-nejednala-je-to-v-kompetenci-armady-a-zuny-rekl-babis.A261111_184403_domaci_remy [cit. 12. 11. 2026].
JIRÁNKOVÁ, Tereza (2026) „Vláda hazarduje s naší obranyschopností, zlobí se hnutí STAN“. iDNES.cz, 12. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stan-kritika-obranne-politiky-vlady-andreje-babise-i-zruseni-stravovaci-vyhlasky.A261112_105310_domaci_jira [cit. 12. 11. 2026].
KUGLER, Gabriela (2026) „Náčelník Generálního štábu AČR v Polsku: Prioritou je společná obrana a rozvoj vojenských schopností“. Armáda ČR, 22. října 2026. Dostupné z: https://acr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/nacelnik-generalniho-stabu-acr-v-polsku:-prioritou-je-spolecna-obrana-a-rozvoj-vojenskych-schopnosti-266537 [cit. 12. 11. 2026].
MINISTERSTVO OBRANY ČR (2026) „Reakce na článek: Zůnovo ministerstvo chce snížit maximální počet vojáků na misích východního křídla NATO o pětinu“. 10. června 2026. Dostupné z: https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/na-pravou-miru/reakce-na-clanek:-zunovo-ministerstvo-chce-snizit-maximalni-pocet-vojaku-na-misich-vychodniho-kridla-nato-o-petinu-264540/ [cit. 12. 11. 2026].
PAUSZ, Marek (2026) „Česko je v rukou proruské SPD, tepe Okamuru Kupka. Opozici vadí neúčast vojáků na cvičení“. CNN Prima NEWS, 10. listopadu 2026. Dostupné z: https://cnn.iprima.cz/cesko-je-v-rukou-proruske-spd-tepe-okamuru-kupka-opozici-vadi-neucast-vojaku-na-cviceni-526765 [cit. 12. 11. 2026].
SVOZIL, Matěj a NÁDVORNÍK, Pavel (2026) „SPD zařízlo českou účast na vojenském cvičení v Polsku. Ztrácíme vliv, tvrdí kritici“. Novinky.cz, 11. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-spd-zarizlo-ceskou-ucast-na-vojenskem-cviceni-v-polsku-ztracime-vliv-tvrdi-kritici-40608151 [cit. 12. 11. 2026].
VLÁDA ČR (2025) „Výsledky jednání vlády 22. prosince 2025“. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/vysledky-jednani-vlady-22–prosince-2025-224579/ [cit. 12. 11. 2026].
VLÁDA ČR (2026a) „Výsledky jednání vlády 25. května 2026“. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/vysledky-jednani-vlady-25–kvetna-2026-227135/ [cit. 12. 11. 2026].
VLÁDA ČR (2026b) „Výsledky jednání vlády 24. srpna 2026“. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/vysledky-jednani-vlady-24–srpna-2026-228460/ [cit. 12. 11. 2026].
VLÁDA ČR (2026c) „Bezpečnostní rada státu se zabývala českou muniční iniciativou“. 7. ledna 2026. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/vanoce/cz/media-centrum/aktualne/bezpecnostni-rada-statu-se-zabyvala-ceskou-municni-iniciativou-224703/ [cit. 12. 11. 2026].
