Volby jsou za námi. Kdo teď umravní poštvanou lůzu?

Volební kampaně bývají hlučné, vyhrocené a plné vzájemných obvinění. Politici se předhánějí ve slibech, jejich odpůrci hledají slabá místa a voliči rozhodují, komu svěří správu veřejných záležitostí. Takové soupeření je přirozenou součástí zastupitelské demokracie, pokud se ovšem odehrává prostřednictvím argumentů, veřejné kritiky a hlasovacích lístků. Ve chvíli, kdy některý z účastníků politického zápasu sáhne k fyzickému násilí, vstupujeme do podstatně nebezpečnějšího prostředí.

V posledních letech jsme byli svědky několika případů, kdy se politická nevraživost proměnila v otevřenou agresi. Premiér čelil útoku vajíčky, ministra financí zasáhl protestující taškou s vejci a bývalý předseda vlády skončil po úderech francouzskou berlí v nemocnici. Prezidentská kampaň zase přinesla výhrůžky smrtí, které se nevyhnuly ani rodinným příslušníkům kandidátů.

K podobným excesům přitom nemusí docházet pouze při velkých shromážděních, kde se střetávají stovky politických příznivců a odpůrců. Nebezpečnou podobu mohou mít také osobní konflikty v komunální politice, v níž se jednotliví aktéři často dobře znají a jejich soukromé životy se bezprostředně prolínají s veřejným působením.

Jedním z takových případů je fyzické napadení dcery dlouholetého vejprnického starosty Pavla Karpíška. Podle informací autora článku se na incidentu podíleli zastupitelé spojení s místními kandidátkami Pirátů a hnutí ANO. Událost se nedočkala rozsáhlejší mediální pozornosti, přesto patří mezi příklady toho, jak hluboko mohou politické spory zasáhnout do osobního života lidí.

Ve Vejprnicích se přitom právě uskutečnily komunální volby. Kandidátka Pravé Vejprnice, vedená Pavlem Karpíškem, získala 52,85 procenta hlasů a obsadila 12 z 21 zastupitelských křesel. Zdravé Vejprnice s podporou Pirátů získaly tři mandáty, stejně jako uskupení ANO 2011 a nezávislí (iDNES.cz, 2026).

Případ upozorňuje na specifické prostředí obecní politiky. Zatímco se celostátní představitelé jednotlivých stran často setkávají pouze při oficiálních jednáních nebo před televizními kamerami, v menších obcích proti sobě stojí sousedé, někdejší spolupracovníci či lidé, jejichž rodiny se znají po celé generace. Politické spory proto mohou snadno přerůst v osobní nevraživost a vytvářet napětí, které přetrvává dlouho po skončení voleb.

Právě proto je důležité rozlišovat mezi legitimní kritikou veřejného představitele a útokem proti jeho osobní integritě nebo blízkým. Starosta, poslanec či ministr musí počítat s nepříjemnými otázkami a ostrými výhradami vůči svému rozhodování. Jeho rodina se však nesmí stát prostředkem politického nátlaku.

Odpovědnost za násilné jednání přitom vždy nesou konkrétní lidé. Politická příslušnost nemůže takové chování omlouvat, stejně jako sama o sobě nedokazuje, že strana či hnutí s útokem souhlasily.

Jedním z nejvýraznějších střetů během sněmovní kampaně roku 2021 byl incident v Průhonicích u Prahy. Tehdejší premiér Andrej Babiš zde 7. srpna pořádal předvolební setkání spojené s autogramiádou své knihy. Na místo dorazila také skupina odpůrců jeho vlády a protiepidemických opatření.

Situace postupně vygradovala natolik, že jeden z demonstrantů hodil směrem k premiérovi vejce. Policie zadržela dva účastníky protestu, zatímco ochranka přemístila Babiše do bezpečí. Následně musela na místo dorazit také pořádková jednotka. Útočník byl později potrestán pokutou za přestupek proti občanskému soužití (ČT24, 2021).

Vajíčkové útoky sice bývají někdy vydávány za formu politického protestu či veřejného zesměšnění, ve skutečnosti představují překročení hranice mezi demonstrací názoru a fyzickým napadením. Zatímco satirická kresba, transparent nebo hlasitý protest patří mezi legitimní prostředky politického vyjádření, házení předmětů na člověka už žádnou věcnou argumentaci nepřináší.

Podobnou zkušenost získal o čtyři roky později také ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS.

Dne 23. června 2025 se účastnil předvolebního setkání koalice Spolu v Kopřivnici na Novojičínsku. Jeden z přítomných mužů jej udeřil či zasáhl síťovkou s vejci, která se rozbila o ministrova záda. Proti výtržníkovi zasáhla ochranka a policie. Incident se obešel bez zranění (Karban, 2025).

Případ měl zajímavou dohru. V únoru 2026 vyšlo najevo, že správní orgán věc odložil, protože podle jeho posouzení jednání nedosahovalo potřebného stupně společenské škodlivosti přestupku (Karban, 2026).

Tento závěr otevírá širší otázku, zda je vhodné posuzovat podobné výpady pouze podle bezprostředně způsobené újmy. Rozbitá vejce na košili jistě nepředstavují stejnou závažnost jako poranění hlavy nebo zlomená kost. Přesto jde o chování, které může podporovat představu, že při politickém protestu je přípustné fyzicky napadat člověka, s jehož rozhodováním nesouhlasíme.

Předvolební kampaň roku 2025 ostatně přinesla i další konflikty. Premiér Petr Fiala se při setkávání s veřejností setkával s pliváním ze strany odpůrců. V září téhož roku jej v Plzni doprovázelo agresivní skandování, vulgární urážky a tlačenice, v níž měla jeho ochranka obtížnou práci (Krocová, 2025; Blažek a Biskup, 2025).

Nejzávažnější fyzický útok během sněmovní kampaně se však odehrál 1. září 2025 v obci Dobrá na Frýdecko-Místecku.

Andreje Babiše zde při setkání s voliči napadl třiašedesátiletý muž francouzskou berlí. Podle závěrů policejního prověřování jej udeřil značnou silou jednou do hlavy a podruhé do zad, když se politik otáčel. Babiš utrpěl zranění a musel vyhledat nemocniční ošetření.

Kriminalisté vyslechli přibližně dvacet osob a vyhodnotili další důkazní materiály. Podezřelý se k jednání doznal. Policie mu následně sdělila podezření z výtržnictví a pokusu o ublížení na zdraví (Policie ČR, 2025).

Právě zde se ukazuje, jak krátká může být cesta od veřejného protestu ke skutečně nebezpečnému násilí. Úder tvrdým předmětem do hlavy může způsobit vážné zdravotní následky bez ohledu na to, zda útočník jedná v afektu, nebo svůj čin předem připravuje.

Podstatné je rovněž to, že samotná politická nesympatie k napadenému člověku nijak nesnižuje závažnost útoku. Andrej Babiš může být terčem tvrdé veřejné kritiky, stejně jako Petr Fiala nebo Zbyněk Stanjura. Žádný z nich tím ovšem nepřichází o právo na fyzickou nedotknutelnost.

Francouzský sociolog Gustave Le Bon již na konci 19. století ve své Psychologii davu upozorňoval, že člověk jednající pod vlivem kolektivních emocí může ztrácet část individuálních zábran. Anonymita, opakování jednoduchých hesel a vzájemné utvrzování v přesvědčení podle něj usnadňují přechod od rozhořčení k jednání, kterého by se jednotlivec za jiných okolností nedopustil (Le Bon, 1895). Moderní sociální psychologie jeho představu iracionálního davu podstatně korigovala. Přesto zůstává otázka politického podněcování nepřátelství aktuální.

Poštvaná lůza totiž nemusí být anonymní masa shromážděná na náměstí. Může ji představovat i několik jedinců, kteří postupně přijmou přesvědčení, že proti politickému protivníkovi je dovoleno téměř všechno. V takovém prostředí se ze souseda stává nepřítel, z odlišného názoru osobní urážka a z volebního soupeře člověk, jehož je třeba za každou cenu umlčet. Politická agitace může podobné postoje posilovat, ačkoli odpovědnost za konkrétní násilný čin vždy nese především jeho pachatel.

Právě zde však začíná také odpovědnost lidí, kteří veřejnou nevraživost živí. Jestliže politická reprezentace dlouhodobě vykresluje své odpůrce jako nepřátele, nemůže se tvářit překvapeně, když část příznivců začne taková označení brát doslova. Není možné automaticky přičítat každý exces předvolební rétorice, ale stejně tak nelze přehlížet, že způsob vedení kampaně ovlivňuje atmosféru, v níž se politické střety odehrávají.

Volby mezitím skončily. Kandidáti si spočítali mandáty, vítězové slaví, poražení hledají příčiny neúspěchu a volební štáby se vracejí ke každodennímu životu. Jenže co s lidmi, kteří byli po celé týdny přesvědčováni, že na druhé straně nestojí legitimní soupeř, ale nepřítel? Volební komise může uzavřít místnost a spočítat hlasovací lístky. Nahromaděnou zášť však tak snadno neuklidí.

Právě proto je namístě ptát se, zda by se politici po skončení kampaně neměli začít stejně důrazně věnovat uklidňování společenských vztahů, jako se před hlasováním věnovali jejich vyhrocování. Odmítání násilí by přitom nemělo záviset na stranické příslušnosti pachatele ani na tom, kdo se stal jeho obětí. Politická odpovědnost totiž nekončí sečtením hlasů.

Autor: Martin Cikán

1. iDNES.cz (2026). Komunální volby 2026 a Vejprnice: Výsledky voleb ONLINE. Dostupné z: https://www.idnes.cz/volby/celkove-vysledky/vejprnice.id559580 [cit. 12. 10. 2026].

2. ČESKÁ TELEVIZE (2021). „Za hození vejce po Babišovi na předvolební akci v Průhonicích dostal muž pokutu.“ ČT24, 23. listopadu 2021. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/za-hozeni-vejce-po-babisovi-na-predvolebni-akci-v-pruhonicich-dostal-muz-pokutu-26793 [cit. 12. 10. 2026].

KARBAN, Pavel (2025). „Z mítinku v Kopřivnici odjížděl Stanjura s vejci na zádech.“ Novinky.cz, 26. června 2025. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-z-mitinku-v-koprivnici-odjizdel-stanjura-s-vejci-na-zadech-40527707 [cit. 12. 10. 2026].

KARBAN, Pavel (2026). „Z loňského útoku vajíčky na Stanjuru vyvázl útočník bez trestu.“ Novinky.cz, 3. února 2026. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-z-lonskeho-utoku-vajicky-na-stanjuru-vyvazl-utocnik-bez-trestu-40560801 [cit. 12. 10. 2026].

KROCOVÁ, Tereza (2025). „Mítinky hlídáme dostatečně, říká policie po napadení Babiše a plivanci na Fialu.“ iDNES.cz, 2. září 2025. Dostupné z: https://www.idnes.cz/volby/andrej-babis-dohled-policie-ministerstvo-vnitra-petr-fiala.A250902_095849_domaci_ikro [cit. 12. 10. 2026].

BLAŽEK, Ivan a BISKUP, Patrik (2025). „Táhni do Kyjeva, řvali na Fialu v Plzni.“ Novinky.cz, 17. září 2025. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-tahni-do-kyjeva-rvali-na-fialu-v-plzni-40539374 [cit. 12. 10. 2026].

POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY (2025). „Zranil politika údery francouzskou berlí.“ Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, 23. září 2025. Dostupné z: https://policie.gov.cz/clanek/zranil-politika-udery-francouzskou-berli.aspx [cit. 12. 10. 2026].

LE BON, Gustave (1895). Psychologie des foules. Paris: Félix Alcan. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/ebooks/24007 [cit. 12. 10. 2026].

REICHER, Stephen D. (1984). The St. Pauls' riot: An explanation of the limits of crowd action in terms of a social identity model. European Journal of Social Psychology, 14(1), 1–21. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ejsp.2420140102 [cit. 12. 10. 2026].

NAI, Alessandro, YOUNG, Elizabeth L., HAVLÍK, Vlastimil a KLUKNAVSKÁ, Alena (2026). A populist incitement? Populism, attack rhetoric, and support for political violence. Electoral Studies, 101, 103073. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.electstud.2026.103073 [cit. 12. 10. 2026].

VALENČAT, Jan (2026). „Dloooouho jsem přemejšlel, jestli se nějak k volbám vyjádřit, nebo to nechat ležet…“ Facebook, veřejný příspěvek k předvolební kampani ve Vejprnicích [online]. Dostupné z: https://www.facebook.com/photo/?fbid=10238853577297168&set=ecnf.1208769714 [cit. 12. 10. 2026].