Článek
Recenzovaná verze: 1.7
Odehráno v době recenzování: 100 % příběhu, 25 hodin
Po pečlivém zvažování a třech přepsaných úvodech jsem se rozhodl, že nebudu urážet vaši inteligenci a rozhled, a tak přeskočím vysvětlování, co že je vlastně to League of Legends zač. Vy to víte a já vím, že to víte, tak proč si na něco hrát? A asi víte i to, že ačkoliv to je prostě jen arénová MOBA, ve které je příběh zhruba stejně důležitý jako kravata na jezevčíkovi, má „Lolko“ svůj lore propracovaný do ohromných podrobností. Ono asi nejde provozovat třináct let jeden z nejhranějších titulů na světě, aniž vám příběhy postav, mytologie a vlastně celý svět nakynuly do obřích rozměrů. Bylo tedy jen otázkou času, kdy to vše probublá za hranice původní hry. Je spíš s podivem, že jsme na to museli čekat až do konce roku 2021.
Bilgewater má svoje nezaměnitelné kouzlo.
Ruined King je první větší hrou, která si za své prostředí vypůjčila svět League of Legends (a zároveň to je také premiéra Riot Games, kdy není v roli vývojáře, ale vydavatele). Jedná se o RPG s tahovými boji, které vás zavede do mého milovaného Bilgewateru – pirátského města vybudovaného převážně ze zbytků ztroskotaných korábů. Nečekejte sice žádný epos ve stylu Baldur’s Gate nebo Divine Divinity, ale i tak se můžete těšit na propracovaný a zajímavý příběh s velkým důrazem na postavy, jejich pozadí, motivace, vzájemné vztahy a vůbec všechny ty věci, které se do League of Legends normálně nevejdou. To vše přitom při úzkostlivém dodržování kánonu. Zpočátku to sice trochu působí, jako když Rengar s Warwickem vařili dort („Braum na Hadích ostrovech s Yasuem a Ahri… jasněěě“), ale slibuji, že po pár hodinách hraní to do sebe všechno zapadne.
Postupně naberete do party šestici šampionů známých z hlavní hry a pokusíte se s nimi zastavit zkázu, která se na Bilgewater valí. Jednotliví hrdinové se od sebe výrazně liší a do boje si můžete vzít pokaždé jen tři z nich, takže na volbě party zatraceně záleží.
Ehm, počkat… opravdu? Nepomíchal mi někdo poznámky? Rito, pls?!
Ty dva odněkud známe, ne?
Tak znovu. Ne, na volbě postav vlastně až tak moc nezáleží. Aspoň ne většinou a ne na normální obtížnost. Hned to vysvětlím, ale vezmu to trochu oklikou. Boje tu jsou řešené na tahy, ovšem místo poziční hry řešíte jen načasování útoků a kouzel na časové ose. Tenhle jednoduchý systém přináší v kombinaci s manou, stavovými efekty, posunem v „lajnách“ a dalšími prvky až překvapivou míru variability a prostoru pro taktizování… Jenže víte co? V drtivé většině nic z toho nepotřebujete. S výjimkou několika opravdu tuhých (a zábavných!) soubojů můžete vypnout mozek, nastavit nejvyšší rychlost bitvy, podržet stisknuté pravé tlačítko pro automatický útok a za chviličku si vyzvednout (ne)zaslouženou odměnu. Bez ohledu na to, s jakou kombinací postav vyrazíte.
Na rovinu říkám, že soubojová část hry mě dost zklamala. Ne snad tím, že by neměla potenciál, ale protože rezignovala na snahu ho nějak rozumně využít. Soubojů je ve hře víc než hodně, ale jen málokdy vás nutí opravdu zapojit šedou kůru mozkovou. Přitom když už stojíte proti nějakému pořádnějšímu nepříteli, je taktizování a čarování s časovou osou dost psina. Jestliže u RPG preferujete příběh a boje jsou pro vás jen jakási nezbytná vycpávka pro nafarmení zkušeností a zlaťáků, nejspíš vám to vadit nebude. Pokud ovšem k vyplavení endorfinů potřebujete střetnout se s náročným protivníkem a po vysilujícím boji ho zadupat do země, tak tady si ten pocit příliš často nevychutnáte.
Boje vypadají spartánsky, ale občas mají grády. Tohle byl jeden z takových.
Není ale všechno jen o bojích, že? Zdejší lokace jsou vytvořené s láskou, budete je prozkoumávat rádi a cestu vám zpříjemní i několik ne úplně těžkých, ale osvěžujících puzzlů. RPG systém a systém předmětů vám poskytují příjemnou odměnu za vaše snažení a čas vám při hraní bude utíkat rychleji, než se zdá. To je věc, podle které vždy bezpečně poznáte dobrou hru. Trochu to ovšem kazí fakt, že ona sama jakoby občas nevěděla, na co chce klást důraz. Kostru má solidní, to beze sporu. Jenže na tu kostru se pak nabalila řada různých systémů, které jsou zbytečné a jen odvádějí pozornost. Tímto bych adresovat dvě prosby vývojářům z celého světa. Za prvé – prosím, přestaňte cpát rybaření do her, kde nemá co dělat. Myslím to vážně. Jestli si myslíte, že hráči budou raději půl hodiny nahazovat vlasec, než aby ten čas strávili průzkumem prostředí, bojem nebo plněním úkolů, tak asi nevíte, pro koho tu hru vyvíjíte. A za druhé – je bezva, když do hry přidáte spoustu různých listin, dokumentů a poznámek, které ukotvují příběh v celkovém kánonu, ale co je moc, to příliš. A tady jste míru únosnosti překročili asi tak pětkrát. Hele, dámy a pánové z Airship Syndicate, jestli vás k tomu přinutili producenti z Riot Games, aby dali na odiv košatost League of Legends, dvakrát mrkněte! Zavoláme pomoc!
Chcete-li si číst, příležitostí budete mít až běda.
Aby toho nebylo málo, na PC se ještě budete potýkat s krajně neintuitivními nabídkami a ovládacími prvky. Nebudu vypisovat všechno – jsou to většinou prkotiny, které nemají samy o sobě žádný extra význam, ale v součtu máte občas pocit, že vám to ti vývojáři dělají schválně.
Jak už jsem ale uvedl výše, přes všechny tyhle výhrady jsem se u Ruined King dobře bavil. Největší důraz je zde totiž kladený na příběh a postavy – a to se povedlo na výbornou. Dialogy jsou vtipné, svižné a dobře pasují k charakterům jednotlivých členů party. Celkově působí scénář o dost vyzráleji a kvalitněji než například většina seriálové produkce Netflixu. A byť to není takový majstrštyk jako Arcane (no jo, jasně, to je taky seriál z Netflixu, já vím…), na poli příběhových RPG vyloženou ostudu nedělá. A jestli máte rádi svět kolem League of Legends, určitě nad nějakými nedodělky rádi přimhouříte oko.
Ale stejně doufám, že to MMORPG, o kterém se už pár let šušká, bude o dost lepší. A ano, jsem předem smířený s tím, že i tam tomu rybaření neuteču. ;)
Stylizované animace hře překvapivě sluší.
Hodnocení: 72 %
