Článek
Vždycky se mi líbila Saturninova „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru,“ takže se u zajímavých článků o socialismu mohu pokusit o něco podobného, i když můj pohled je čistě subjektivní. V socialismu jsem prožila 24 let a troufám si tvrdit, že nejsem ještě natolik senilní, abych si to nepamatovala. Ano, souhlasím, člověk si z mládí vzpomene spíš na to hezké, protože byl prostě mladý. Ale věřte mi, přežít se to dalo…
Hlady jsem nebyla…
Narodila jsem se v roce 1966 a trpěla jsem nechutenstvím. Máma se navíc držela pokynů knihy Naše dítě (moc jsem chtěla už mnohokrát říct autorce, co si o ní myslím), takže se snažila (zřejmě v důsledku laktační psychózy, jinak si to prostě neumím vysvětlit) propašovat do mé stravy co nejvíce vnitřností, o kterých se tehdy říkalo, že jsou zdravé (brambory s mozečkem, slezinový puding, plíčka), ze kterých mám dodnes osypky.
Nesnášela jsem maso (nebudeme se bavit o tom ve školních jídelnách, protože to vážně nebylo cajk), tolerovala jsem pouze tatarský biftek ze svíčkové, ano, už tehdy existovala svíčková a tatarák (no fuj!) mohly jíst i děti a nic se jim nestalo. Ale chápu, že se zásobování lišilo od města k městu a jinak vypadal jídelníček na vesnici.
Ó mandarinky, ó banány
Pak jsou tu ty pořád dokola omílané mandarinky a banány, na které se stála fronta před Vánocemi. Ano, stála. Každý většinou sehnal. Jinak jsme měli spoustu sezónního tuzemského ovoce, které jsme na zimu zavařovali a občas dorazily i ty kyselé kubánské pomeranče, ze kterých mi máma mačkala šťávu (dnes fresh). Kurděje jsem neměla…
Krimplen, dederon a to ostatní
A také jsme prý před rokem 89 chodili v krimplenu a dederonu a páchli pod Vánočním stromečkem. Nevím. Když mi bylo pět, měla jsem zelené šaty z krimplenu, které mi způsobily vyrážku, takže je máma z mého šatníku vyřadila. Nosila jsem i krimplenové punčocháče, které mi nijak nevadily, a z chemlonu jsem si uháčkovala vestu, která kousala. V obchodech byla v drtivé většině pouze bavlna, občas len a já toužila po „západních“ elastických kouscích nebo po těch, ve kterých je umělé vlákno a nemačkají se. Toho dnes máme v řetězcích s fast fashion skutečně dostatek a nezbývá, než si „vyťukat“ své značky a obchody.
Je to divné, ale jsem tu
Nicméně, mám se stále dobře. Těch 23 let v socialismu jsem – kupodivu - přežila. Včera jsem koupila mandarinky a žiju si v bavlně (bavlnce). A už se těším, až si někde přečtu další článek: třeba o tom, jaké příšerné dárky jsme měli pod stromečkem. Ale o tom snad někdy příště…
