Článek
Schválně píšu řidiči, protože řidiček se to tolik netýká.
Asi jako každý, kdo má auto, mám zkušenosti z obou stran – jako ten, kdo uskakuje před auty a zároveň čas od času nechápe jiné účastníky provozu, a to v nejrůznějších evropských zemích.
Místo parkovišť stromy jako v Paříži
Po všech těch zážitcích jsem určitě pro, aby z měst mizela parkoviště a na ulicích byly vysázeny stromy, jak je dnes trendem třeba ve Francii. Nejen kvůli znečištění ovzduší a klimatické krizi, která dělá život ve městě v letních měsících často k nežití, ale hlavně také kvůli bezpečnosti. Nejsme v Neapoli, nebo v Káhiře, kde auta jezdí jako by bez pravidel a řidiči podle naturelu buď troubí, nebo hulákají, ale člověk se necítí tak nebezpečně jako v centru Prahy.
Vlastně si myslím, že by ve městě měla platiti třicítka, tak jak je to už v některých evropských městech zavedené a všichni by si na to zvykli, stejně jako jsme si nakonec zvykli na zákaz kouření. Taky jsem vyrůstala v zakouřených hospodách a barech a přestože jsem při návratu domů musela ze sebe všechno sundat a vyprat, nedokázala jsem si představit jak to bude fungovat. Úplně stejně jednoduše jako jsem přestala kouřit a chodit do smradlavých putyk, bych si zvykla i na povinnou třicítku.
Když jsme kdysi točili Bořka Šípka jak připravuje celý den jídlo pro skláře v lindavské hospodě a pak je společně s nimi sní, mladý kolega zvukař mi sdělil, že nikdy v životě ještě nestrávil tolik hodin v zakouřeném prostředí. V ten moment jsem si uvědomila jak jsme staří a pro mladé něco jako dřívější dinosauři, vyznavači nikotinu, kteří kouřili úplně všude, ve všech filmech, v jakýchkoli stísněných prostorách, včetně aut, a to potomkům pěkně přímo pod nos. A úplně stejně jako jsme přestali dětem takhle hromadně smrdět, je dnes můžeme ochránit tím, že budeme jezdit pomalu.
Bezpečný svět nejen pro lidi, ale i pro zvířata
Možná se to zdá divné ve světě, kde se vraždí lidé ve velkém a kde kromě genocidy zuří každý den i ekocidy, které mají za následek smrt 5000 delfínů a zničení historické banky semen na Ukrajině, stejně jako pokácení 10 000 olivovníků na Západním břehu a bezprizorně bloudící hladové psy a kočky, kteří v Gaze hledají zbytky mrtvých těl, aby se najedli
Ovšem psychopaté typu Putina a Netanjahua nemůžou být měřítko. My třeba doma sbíráme každého brouka, nebo hlemýždě po dešti aby je někdo nezašlápl., stavíme budky pro ježky a veverky,
hmyzí domky a přístřešky pro motýly a budky pro ptáky které chceme přilákat do zničené krajiny plné betonu a anglických trávníků. Je to nekonečný koloběh, stejně jako když člověk celý život sbírá nechtěná zvířata a pečuje o ně a na druhé straně lidi pro změnu sbírají lajky na krásná koťátka e nechtěná štěňátka, která zase o notný kus snižují šanci na život těm, které už jsou na světě. Mimochodem víte, že kočky u nás nemají žádná práva?
Naopak psychopatičtí řidiči mají právo zdá se téměř na všechno a na svědomí mají kromě lidí a majetku také zvířata. Dokonce se cpou i do Parlamentu.
Kočičí masakr
Našim sousedům vedle i těm pod námi, i nám, už několikrát přejeli kočku. U sousedů to vedlo k tomu že už žádné kočky nemají. Jasně, chtělo by se namítnout, že je nezodpovědné chovat kočky ve městě a pouštět je ven. Jenže bydlela jsem kousek odsud jedenáct let a nikdy se žádné kočce nic nestalo. A taky některé kočky se nám podařilo „vychovat“ tak že se nevzdalují a drží se doma. Ale některé se prostě převychovat nedají jako například naše Matka, kterou jsme přivezli z undergroundového mlýna u Skaláka. Jednou se nám trochu zaběhla a když jsem chodila po ulici a volala Matko, otevřela dveře sousedka. Hledáme kočku“ řekla jsem, která je, s odpuštěním, rezavá. A tato rusovlasá žena, když slyšela, že někdo volá matku, automaticky otevřela dveře,, aby se podívala kdo ji hledá.
Řešením není ani odstěhovat se kvůli kočkám na venkov, kdo jsou kromě psychopatických řidičů také psychopatičtí myslivci a kočičí životy tam znamenají mnohem méně než ve městě. Jediným řešením je udělat město bezpečnější. Pro všechny, Nejen pro kočky.
Povinná třicítka
Domáhala jsem se retardéru a značky v místech, kde každý den chodí děti ze školky doprovodu jedné, maximálně dvou učitelek sedmnáct dětí pochoduje k silnici, kde není přechod a kde psychicky narušení lidí nedodržují ani povinnou padesátku Bylo před volbami, všechno přislíbeno, ve skutečnosti jen občas poslali policejní hlídku. Dnes, po mnoha letech, je u nás konečně třicítka. Stálo nás to zdemolované, auto a trauma z přejetých koček. Někde jsem četla, že lidé stříkají na ty kdo nedodržují rychlost omyvatelnou barvu. Moc bych ji potřebovala. Zatím jen kreslím křídou třicítky na silnici a ječím na ty, kdo rychlost nedodržují. .
Prožila jsem tři desítky let bez auta a asi bych i vydržela, kdyby se mi nestalo, že mi na Žižkově v autobuse nezůstalo jedno dítě uvnitř a druhé venku, s botičkou, která spadla na zem. Nepotřebujeme v Praze není víc parkovišť, ale MHD zdarma, která bude spolehlivá, čistá a bezpečná. levné taxík a možnost ekologického dovážení zboží a jídla. Říkal mi nedávno kamarád, jak v tramvají potkal miliardáře. Jezdí po Praze MHD a vlastní auto nemá.
Asi když máte čas a peníze, tak ho nebudete trávit mezi blázny, kteří se předjíždí i na retardéru a na třicítce jezdí osmdesát a snaží se smést každého kdo jim stojí v cestě, včetně babiček o holi na přechodu pro chodce,
Dnes se to možná zdá jako utopie, ale v Paříži už se stalo módou auto nemít. Kéž tato móda dorazí brzy i k nám, Ale která vláda to prosadí: Ta, která má v čele magora, který jezdí 238 km/hod po dálnici, aby ukázal, že jeho penis je mnohem větší, než si všichni myslíme, asi dost těžko.
