Článek
Jeden můj kamarád, když ještě pil, měl ve zvyku najít v hospodě toho největšího chlapa a začít ho provokovat. Sám je takový střízlík, který když objal mou kamarádku, tak to komentovala slovy, že to bylo jako objetí od kostlivce. Takhle nějak mi připadá nápad ministra Macinky začít vydírat prezidenta Pavla. Nikoho lepšího už si fakt najít nemohl.
„Čas na uklidnění situace vyprší ve středu,“ je věta jako z Kmotra. Ale předpokládám, že když si Petr Pavel dokázal poradit v opravdové válce a s chladným rozumem zachránil životy desítek vojáků, že ho asi nerozhodí SMS posílané v noci. Rozladí – to ano. Ale nerozhodí. Btw. nerada bych někomu křivdila, ale pokaždé, když si mi někdo vylíval srdce do mobilu uprostřed noci, bylo to vždy za mohutného přispění návykových látek.
Nátlak dětinským nedostavením se na hradní schůzku očividně nepomohl, bylo tedy třeba přitlačit. Co bude příště? Vydírání smyšleným komprem? Falešní svědci?
Petr Macinka pracoval pro Klause, prezidenta známého svým proruským nastavením. Obavy z rozpínavosti Putina byly dlouho považovány za pouhou paranoiu, kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg, velký český vlastenec, byl rodinou Klausových osočován ze sympatií k nacismu a na Hrad usedl – dokonce dvakrát – proruský Zeman, který aby neskončil jako vlastizrádce, nakonec přece jen trochu otočil. Když si člověk vzpomene na poslední prezidentskou kampaň, kdy proti agentovi StB stál člověk prověřený NATO, který nepochybně na rozdíl od mnoha jiných prošel psychologickými testy a kdy řada novinářů i voličů se zaklínala tím, že na Hradě musí sedět nezkušená sama sebou okouzlená rektorka se zálibou v kýčovitých lampách, protože nebyla v KSČ, zbývá jen poděkovat voličům. Že nesedli na PR, kecy a pozlátko, ale že zvolili někoho, kdo svým osobním nastavením vždycky převálcuje manipulativní, narcistické a infantilní jedince, toužící po moci a slávě za každou cenu.
(Mimochodem, za pomoci psychologických testů nyní zvítězila nová ředitelka pražské ZOO o prsa nad všemi ostatními adepty. Bylo by naprosto nutné, aby takové testování postoupili všichni členové vlády, ale to se nestane, protože by jich asi moc nezbylo.)
Vydírat vojáka je absurdní. Kdybychom žili o 150 let dřív, vyzval by Petr Pavel Macinku na souboj. V sázce není jen čest hlavy státu a bezprecedentní porušování pravidel slušného chování, ale také naše podpora Ukrajiny a naše bezpečnost vůbec.
Vydírání kohabitací – jako kdybychom nežili v parlamentní demokracii – a snaha zapsat se do politologických čítanek nejspíš dopadne něčím úplně jiným. A ten, kdo se zesměšní a bude v učebnicích jako odstrašující příklad, zcela jistě nebude hlava státu.
