Článek
Copak se stalo? Že bych šlápla někomu na kuří oko?
Po mém předchozím textu o obsesi historika Petra Blažka prezidentem Pavlem následovalo okamžitě mnoho reakcí. Píše mi do emailu Blažkův bratr, na Facebooku jakási Marie Blažková (ze stejného města jako historik, sdílející výhradně jeho texty) píše pod fotografií s agentem OLDOU, že to je neskutečný blábol. Sám historik - asi poučený historií komunismu - vybral z mého textu pasáž o Mosadu a pohotově ji nasdílel. Dvě nebo tři stovky jeho FB přátel s ním tuto křivdu sdílelo, utěšovalo ho, že samozřejmě žádným agentem Mosadu není a že lidé prostě blázní. Nikoho z nich, včetně Ondřeje Soukupa, který má v rádiu podcast Na Východ! ani nenapadlo se zamyslet nad tím, že to celé je nějaký nesmysl, nebo dokonce si dohledat původní zdroj. Pozoruhodný obraz doby. Jedna část společnosti se posmívá dezolátům a ve skutečnosti je úplně stejná.
Psala jsem o tom, že lidé vážně diskutují, jestli Blažek pracuje pro rusáky a že by se zrovna tak mohli zeptat, jestli nepracuje pro Mosad, ale že to spíš než na tajnou službu vypadá na nedostatek emoční a sociální inteligence a nějaký osobní problém. Blažek ovšem vystřihl jen tu část týkající se Mosadu, kde píšu, že chtěl proti Pavlovi postavit zbrojařského lobbistu Tomáše Pojara. Úplně náhodou, otec Pojara, první velvyslanec v Izraeli Miloš Pojar, krycím jménem NÁKLAD, Blažkově pozornosti unikl, stejně jako mu unikl agent Cyril Höschl, Jim Čert a nejspíš i Jiřina Šiklová, kterým dal Blažek své rozhřešení. právě tak, jako ho dnes dává ministru kultury, krycím jménem OLDA, ke kterému se okamžitě po zvolení přihlásit o peníze pro své Muzeum paměti.
K čemu je ale Muzeum, kde se z historie bude vybírat, co se hodí, překresluje se, nepovoluje diskutovat a celé to platí agent StB? V čem je rozdíl mezi voliči ANO? Možná v tom, že někteří z nich asi nebudou náckové a rasisti, jako motovýfukáři, za něž prý Blažek, který má dlouhodobě politické ambice, možná bude kandidovat, jak tvrdí zlé jazyky. Po Praze dnes koluje spousta nejrůznějších veselých historek, například ta, jak historika pozvali v noci domů na víno lidé, o nichž pak rozčileně vykládal, jak mohou mít tak velký majetek, když jeden z členů byl několik let v KSČ. Majetek byl ovšem zděděný po židovských předcích, ale kdo by si s tím lámal hlavu. Daleko jednodušší je opásat se praporem komunismu a tvrdit o někom že blouzní o Mosadu. Upřímně, jak mi někdo zamává antikomunismem před očima, tak utíkám. Většinou jsou to zastydlí antikomunisti, kteří maximálně nadávali potichu v hospodě.
Historika Blažka dnes sdílí TV Raptor. Na FB přitom píše, že kolega Radek Schovánek není důvěryhodná osoba, a že informace o spolupráci Jiřiny Šiklové jsem dostala o něj. Jenže Schovánek mě bohužel blokuje už mnoho let, stejně jako blokuje Blažka a Blažek na oplátku zase jeho.
Lidé mi posílají, že jim Blažek píše, že jsem odpudivá osoba. To všechno vlastně proto, že jsem proti týrání a zneužívání dětí a že jako disidentka podporuju Petra Pavla. Byly doby, kdy k nám Blažek chodil domů ptát se, co byla normalizace, protože sám nic nezažil kromě SSM. Mnohokrát jsem ho nechala vystupovat ve filmech a reportážích, které jsem natočila. Skončilo to tím, že mi tvrdil, že o zlínském disentu, který jsem prožívala, ví víc než já, protože o něm napsal diplomovou práci. Dnes mistruje hlavu státu a vyčítá jí nedostatek odvahy a sám se přitom při první možné příležitosti přihlásí k agentu StB o peníze.
Tahle generace bývalých mladých mužů ve vysokých pozicích se mi zdá trochu přeceněná. To, že někdo dokáže papouškovat informace o hrdinství jiných lidí z něj ještě nedělá hrdinu. Jediné, k čemu vedou Blažkovy útoky na Petra Pavla je, že proruští aktivisté zvedají hlavu Zatímco jsem psala na FB, jak je mi líto, že Ukrajině víc nepomáhám, na druhé straně Petr Blažek vyráběl konspirace o informacích od bývalého kamaráda Schovánka a o Mosadu a já jsem pak dva dny čelila nadměrnému útoku trollů. Zablokovala jsem jich cca 300 a za chvilku budu zase pokračovat To jsou přesně ti, kdo se trefují do prezidenta za jeho podporu Ukrajiny.
Tématem doby přece není antikomunismus, ale válka na Ukrajině, genocida v Gaze a klimatická krize.
Kromě toho, že jsem se účastnila třetího odboje, jsem natočila mnoho filmů o disidentech a napsala knihu vzpomínek Anastáze Opaska, vězněného 11 let, a také jsem nejméně devětkrát vydala vzpomínky Dagmar Šimkové, která by v těchto dnes slavila narozeniny. kdyby jí 15 let vězení nezkrátilo život V doslovu její knihy píšu o tom, jak jsou vzpomínky žen na historii důležité, jak na mě zapůsobila Jevgenija Ginzburgová, přestože monumentální dílo Solženicyna bylo ohromující. K čemu bude Muzeum paměti XX. století, vytvořené kádrováky bez zkušeností, bez rozlišovací schopnosti? Přesně vím, k čemu: k teplým židlím a k penězům od agenta OLDY. Sice asi nezbyde na festival malých nakladatelů Tabook, nebo na Šrámkovou sobotku, ale co jsme si, to jsme si, jak napsal Oto Klempíř, musíme si pomáhat.
