Článek
BUĎTE VDĚČNÍ!
Vesmír, jak známo, nesnáší nevděčné lidi.
Představte si, že máte doma uklizeno, vymalováno, vaše šatna je plná krásných voňavých a vyžehlených věcí, které vám padnou, máte čisté boty a kabelku s peněženkou plnou peněz. Prostě máte kde bydlet a neřešíte základní lidské potřeby.
Za oknem vám kvetou muškáty, nebo vřes, ve váze s čistou vodou jsou čerstvě natrhané květiny. Švestky a hrušky od místních farmářů leží na míse. Z, trouby voní skořice a jablka.
Psi jsou ostříhaní a vykoupaní, voda v akváriu vyměněná a všechno kolem září čistotou. Kočky si olízaly kožíšky a děti výjimečně nejsou zapatlané a nemají na sobě zválené špinavé oblečení.
V e-mailu nejsou žádné nevyřízené vzkazy, z mobilního telefonu zmizela většina zpráv a televize je vypnutá.
Máte láskyplný vztah s člověkem, který vás zná takového, jací jste, a přesto vás má rád.
Žijete v podstatě v ráji a možná, že i přesto se pořád necítíte nejlíp a máte takovou náladu, že byste nejraději vůbec nevylezli z postele!
Zkuste se jen na chvíli zamyslet, za co všechno můžete být vděční. Když si to uvědomíte, zjistíte, že těch věcí je opravdu hodně.
Život.
Životy vašich blízkých.
Životy vašich zvířecích mazlíčků.
Zdraví.
Láska.
Děti.
Květiny, rostliny, stromy, keře .Čistá voda.
Práce.
Tvořivost (asi už nenakreslíte obraz Spasitel světa, ale umíte upéct skvělé muffiny).
Peníze (i když máte u sebe jen pár korun, vzpomeňte si, co všechno jste už díky nim mohli v životě udělat.
Cestování (možná, že ani letos nebudete moct na Bali, ale můžete se volně pohybovat po celé zemi a spár pod širákem, nebo zajet vlakem do Bratislavy.
Mír v té části světa, kde právě žijete.
Svoboda říkat, co si myslím.
Hudba, knihy, divadlo a filmy.
Běh v lese, nebo na běžkách.
Plavání v jezeře.
A spousta jiných věcí.
Když si to uvědomíte, je toho docela dost.
O praktikování vděčnosti byla napsána celá řada knih. A přitom je to tak jednoduché: stačí říct DĚKUJI.
Zkuste si psát Deník vděčnosti, každý den několik řádek o tom, jakého požehnání se vám dostalo.
Šestiletá dcera si za mnou v noci vlezla do postele, pohladila mě po vlasech a nohy mi přikryla dekou.
Nečekaně jsem dostala sponzorský dar na knihu.
Přestože jsem neměla přednost, nějaký řidič mě pustil a ještě se usmál.
Psi byli poslušní, a když jsem na ně zavolala, vrátili se.
Dostala jsem zprávu od člověka, kterého mám ráda.
Našla jsem prstýnek, o kterém jsem si myslela, že jsem ho už ztratila.
Uvidíte, jak rychle se váš život změní k lepšímu.
Vděčnost je totiž life style. Jakmile ji budete praktikovat, uvidíte ten rozdíl. A také, když po čase, ukolébaní tím, jak všechno funguje, s vděčnosti přestanete. Rychle se zase vrátíte zpět!
Děkuju za místo na parkování v centru města.
Díky za to, že po noci přišlo ráno a znovu vysvitlo slunce.
Díky za čmeláky, včelky samotářky a motýly.
Jsem vděčná, že mám děti.
Děkuju za to, že jsou zdravé.
Poděkuju svým nohám, že mě nosí.
Mému tělu, že to se mnou vydrželo, přestože se k němu často nechovám hezky.
Svým rukám, které umějí spoustu věcí.
Vděk cítím i za to, že mám zase auto. Už nemusím ráno táhnout rozespalé dítě do strmého svahu a prodírat se křovím.
Také jsem vděčná svým zvířecím přátelům, že mě každý den vítají jako kdybychom se několik týdnů neviděli.
Svým přátelům, že je mám už mnoho let a stále se máme rádi.
Svému příteli za to, že tu je.
A květinám ve váze za oknem. Kdykoliv se na ně podívám, cítím radost a vděk.
K záhadám lidské povahy patří, že čím víc majetku a pohodlí člověk má, tím má větší tendenci zabývat se nesmysly a být nespokojený.
Lidé v zemi, kde je nedostatek vody, jsou šťastní za déšť.
Matky, které nemají čím nakrmit své děti, prožívají pocit štěstí, když jim někdo podá misku rýže.
Člověk, který umírá, si vychutnává každý den, kdy svítí slunce a nic ho nebolí.
V sedmé třídě jsem četla knihu Ericha Marii Remarquea o umírajících tuberácích a lidech, kteří si neváží svých životů a denně nesmyslně riskují. Od té doby si to pamatuju.
Buďte vděční!
A jak říká Eckhart Tolle, žil jsem s několika zenovými mistry - všechno to byly kočky.
