Článek
Začnu pěkně zostra.
Život mě naučil, že hra na oběť se nevyplácí. Ani závislost na utrpení. Pokud neexistuje oběť, není ani pachatel.
Když se poctivě podíváte na svůj život, uvědomíte si, co vám tato hra přináší:
- Litují vás?
- Jste kvůli své nenáročnosti a neúspěchu oblíbení?
- Vyhovuje vám životní image chudáka?
- Libujete si v pocitu, že ONI jsou ti zlí?
- Je to vaše rodinná zvyklost?
Byla vaše rodina obětí nacismu, komunismu, antisemitismu, měny, nepřejícnosti rodičů, prarodičů, starších sourozenců, sousedů a známých? Sáli jste tento pocit už s mateřským mlékem?
Opravdu vám tyto malicherné věci stojí za to? Žít v utrpení?
Když se nad tím poctivě zamyslíte, zjistíte, že ve skutečnosti máte obrovské štěstí.
Nejen že jste se narodili (vezměte si kolik spermií a vajíček existuje a jaká je pravděpodobnost početí). Máte zřejmě také dostatek zdraví, času, energie a připojení k internetu, abysete mohli číst tento text. Umíte dokonce číst a psát.
Není to štěstí?
Máte kde bydlet?
Většina lidí ve Střední Evropě má místo na přespání. Pokud nejste bezdomovec, máte večer kam jít, nebo znáte někoho, u koho můžete přespat. Existují milióny lidí na světě, kteří takovou možnost nemají. Uprchlíci, matky s dětmi, chudí lidé.
Vždycky si vzpomenu na mladou matku v ulicích Káhiry, která nabízela na prodej několik balíčků papírových kapesníků v hodnotě asi deseti korun. Seděla potmě na ulici a její miminko odpočívalo vedle v krabici od bot.
Žijete v zemi stiženého válkou, tsunami, extrémní chudobou?
Máte na zahradě jedovaté hady, nebo roje divokých včel? Potkali jste ve sprše někdy tarantuli? Hrozí vašim dětem, že je napadne smečka hladových psů?
Jen málokde na světě jsem potkala tak usměvavé a přívětivě lidi, jako na Srí Lance. Nikdy nezapomenu na skupinu babiček, s nimiž jsem strávila půlhodinku sezením na zdi na jedné z místních ulic. Všechny byly chudé, bezzubé a usměvavé. Jejich radost nebrala konce, když jsem je podarovala jedním malým lipem (ano, myslím přesně tu miniaturní krychličku skládající se z několika malinkých barevných čtverečků).
Neměly ani slovo anglicky, jediné slovo, které opakovaly, bylo moje křestní jméno. Lipo si mezi sebou posílaly jako velkou vzácnost, kterou je třeba opatrně držet ve dlani, aby se nezničilo. Mračily se jen jednou. a to na jednu z babiček, která si nabídla dvakrát. Litovala jsem, že u sebe nemám něco většího, lepšího nebo chutnějšího. Jedno malé lipo ale vykouzlilo úsměvy na jejich tvářích, které trvaly desítky minut. Dovedete si něco takového představit?
Teče vám z kohoutku čistá voda?
Po celém světě žijí lidí, pro které je voda bohatstvím, které nemají. Musí ujít dlouhé cesty jen proto, aby si domů přinesli trochu vody. Dokonce existují lidé, pro které je i odhozená plastová láhev na vodu bohatstvím.
A nemusíme zacházet do extrémů. I u nás žijí děti, které jsou odsouzeny k pobytu v dětském domově, nebo ústavu sociální péče, Už jste někdy viděli radost dítěte, které chodí do školy a přitom poprvé v životě dostalo pitíčko, které má jen pro sebe? Pitíčko, které nestojí ani deset korun?
Máte kolem sebe rodinu, děti, přátele?
Dovedete si představit, že byste žili na opuštěném ostrově?
Dalajláma říká, že není důležité, kde žijete. Člověk který je uzavřený v malé cele může být šťastnější a mít bohatší vnitřní život než znuděný miliardář. Zní to jako proklamace, ale skrývá se v tom hluboká pravda.
Jednou jsem šla s kamarádkou na břevnovskou pláň a cestou jsme narazili na osamělou starou babičku. Pozorovala mého nejstaršího syna v kočárku.
- To je vaše dítě?
- Ano, je.
- Víte, že máte velké štěstí?
Přikývla jsem. Dítě je velké štěstí a velký dar, jen si to třeba často neuvědomujeme.
- A to je vaše kamarádka?
- Ano.
- Tak to máte druhé velké štěstí!
- Ano, mám.
Kamarádku Danu mám už téměř třicet let. Je štěstí mít kolem sebe lidi, kteří vás znají tak dlouho, ví o vás všechno a přesto vás stále mají rádi.
- Psi jsou taky vaši?
Měla jsem kolem sebe psí smečku. Vždycky mám psy. Dva, tři, sedm. Nemůžu žít bez psů.
- A ještě mám doma kočky!
Neodolala jsem pochlubit se.
- Tak to máte třetí štěstí! A čtvrté! Víte, kolik máte vlastně štěstí?
Často si na tu babičku vzpomenu.
Viděti jste záběry ze zuboženého Nepálu?
Kde voda jako v nějakém apokalyptickém filmu zahubila minimálně stovku lidí a další stovky se pohřešují a jiným sebrala už tak chatrná obydlí, ve kterých byste bydlet nechtěli?
Nelitujte se!
Víte, kolik máte štěstí?
