Článek
Toto léto jsem si splnila svůj sen, připravit k vydání román, který jsem psala pět let. Román humanistický, evropský, plný kostí, hrobů a genocid. Odehrává se po celé Evropě a v severní Africe.
Přestože hrdinou je Francouz, který se vrací z misí, zmiňuju tam i českou politickou scénu a částečně se odehrává i u nás. Více než českou politiku tam ale připomínám pilíře humanistické literatury, jakými jsou pro mě Dickens, von Horváth, Saint-Exupéry, Durrell, Malaparte, Eco, Tennessee Williams, Truman Capote a další, kteří mi pomáhali přežít komunismus a pomáhají mi přežít také nynější období temna, období podpory genocidy.
Celkově prý kniha připomíná Marguerite Duras, mou milovanou, ke které jsem se teď po třiceti letech vrátila a která také řeší témata jako násilí, fašismus, nebo rasismus. Kdo dnes ale tyhle autory zná a kdo je čte?
Digitální demence řádí
Shodla jsem se nyní v rozhovoru s jednou velmi bystrou a vzdělanou ženou, ženou ostrou jako břitva, že žijeme v době mentálního úpadku a digitální demence. Nejenže nikdo nečte Hermanna Brocha – toho u nás nikdo moc nečetl ani předtím – ale lidé odmítají ironii, delší věty, či texty, které mají více vrstev. Natož nadsázku, přirovnání, metaforu!
Trošku jsem s tím počítala, proto je moje kniha v prvním plánu kriminálním příběhem a pak má další vrstvy, které odkazují k Jungovi, k tarotu, k existencialismu, k tématům, které člověk chápe, nebo nechápe, ale i bez toho může knihu přečíst. Podobně jako může číst setkání ztraumatizovaného vojáka u oceánu v Essaouiře se starým Maročanem jako setkání dvou mužů, zatímco v druhém plánu jako obraz člověka vyrostlého v evropské kultuře, který necítí vůči Arabům předsudky, prostě jiný pohled na Afriku. než je u běžného Čecháčka obvyklé.
Tenhle způsob psaní mi přijde dobrý, každý si v něm najde co potřebuje, Ne tak ale na sociálních sítích – na nich by se digitální demence a neschopnost porozumět textu dala vyučovat.
Válka na sítích
Kdysi před lety jsem vyvolala na Twitteru pobouření, když jsem napsala, že nechci mít premiéra, který dvacet let jezdí na dovolenou do Chorvatska na stejné místo. Lidi mi odsleďovali, psali mi nejrůznější urážky.
Časem se mi to párkrát připomnělo. Vítězoslavně pronesená Fialova věta v Bílém domě o human rights a freedom, nebo jeho výběr knih na dovolenou, od extrémního Jocha k sionistovi Kulkovi, jehož vyprávění o Izraeli fikaně končí před dvaceti lety.
Kulka je syn člověka, který jako první na světě napsal s Otou Krausem knihu o Osvětimi a já jsem byla ta, která se s Otou Krausem coby těhotná scházela v době, když už ho nikdo nechtěl poslouchat, sbírala vzpomínky na Mengeleho a spolupracovala na filmu o něm.
Synovi jsem poté, když vyrostl, koupila komiks Maus a on se stal příznivcem židovské kultury. Jedna jeho židovská kamarádka se pokoušela dát ho dohromady s jinou židovskou dívkou, ale nakonec to neklaplo. Píšu to tak obšírně, protože ta dívka je z rodiny člověka, který dělá ODS sociální sítě a který psal výroky typu Gaza musí být srovnána se zemí. Totéž sdílela také Mirka Němcová a já jsem se neudržela a komentovala to. Protože onen síťař potřeboval pro svůj názor získat podporu, napsal o mě na Twitteru, že jsem antisemitka. Asi bych mu to mohla vyvrátit, ale místo toho jsem všech 1000 lidí, kteří mu to lajkovali, postupně zablokovala. Nálepkovat lidi mi přijde velmi nebezpečné a ztrácet čas diskusemi s hlupáky zbytečné.
Genetická výbava u soudu
O pár let později jsem zaregistrovala výrok exministra Dvořáka na ČT24, že Palestinci jsou geneticky předurčení k nenávisti vůči Izrael.
Ano, chápete správně, veškeré mé celoživotní bádání o holocaustu mě spolehlivě přivedlo k totálnímu odporu vůči všem genocidám a etnickým čistkám. O holocaustu jsem točila a psala, pomohla jsme rodině ze Sarajeva, přijala domů romské a asijské dítě, pokoušela se pomoct popáleným a zraněnými dětem z Gazy. Člověk by se neměl vychloubat svými skutky, ale v kontextu dané situace je asi třeba to zde říct: jediné co obstojí, jsou skutky. Žvanění nikoliv.
Konfrontovala jsem tedy Martina Dvořáka s jeho nesnesitelným rasistickým tvrzením na Twitteru. Tady je třeba říct, že proti STANU jako takovému nic nemám. Jeden z jejich čelních představitelů mi dřív psával, jejich předsedu mám v přátelích na FB, při předposledních volbách jsem jejich koalici volila, protože jsem to hodila Pirátům. Problém jsem měla pouze s Danuší Nerudovou. jako mám problém se všemi hloupými lidmi, kteří neví, kde je jejich místo a mají ambice povyšovat se nad Čaputovou a podvádět u testů, aby už konečně vyhráli.
Martin Dvořák svůj goebbelsovský výrok bagatelizoval a snažil se mě poučit, že kde končí Izrael, začíná středověk. Vzhledem k tomu, že mám v arabštině přeloženou dětskou knihu, byla jsem členkou poroty mezinárodního festivalu v Káhiře, projela jsem několik arabských zemí sama, jako turistka, s rodinou, na pozvání velvyslanectví, či ministerstva kultury, nabyla jsem dojmu, že je Martin Dvořák rasista, který se snaží o mansplaining, což je něco, čemu se opravdu vyhýbám.
Reagovala jsem pak ještě na jeho kampaň do Senátu, protože soud ho právem za jeho goebbelsovské výroky odsoudil k omluvě – jako protiprávní a porušující lidskou důstojnost. (Dvořák zřejmě pohrdající soudy teď tvrdí, že rozsudek nečetl.)
A ne, opravdu v tom není závist, protože jedna z těch stran, která ho podporuje, mi kandidaturu do Senátu navrhla, stejně jako mi ji navrhují do Sněmovny a do Senátu jiné strany od roku 1992. Pro člověka, který vyrůstal na tom, že půl roku studoval antické drama a dalšího půl roku expresionistické filmy, aby nakonec napsal bakalářku o Davidu Lynchovi a diplomku i Jaroslavu Havlíčkovi, je představa trávit čas mezi politiky vražedná. Umění pracuje s kategoriemi jako je dobro a zlo, etika, smysl, transcendentno, svědomí, vina a trest, zatímco politika toto všechno bagatelizuje a nivelizuje. Ačkoliv chápu co myslela má oblíbená Hannah Arendt, když napsala. že politika je příliš vážná věc na to, abychom ji svěřili politikům.
Havel je mrtvý, vše je dovoleno.
Když jsem teď před pár dny otevřela Twitter, vyskočila na mě diskuse Martina Dvořáka u Marka Švehly, novináře Respektu, kdy se zase znovu u obou objevují myšlenkové rasistické stereotypy, jaké jsou u Respektu bohužel poslední dobou běžné. A ne, nejsem zaujatá ani proti Respektu, spolupracovala jsem s ním ještě před rokem 1989 a po revoluci v něm byla i chvilku zaměstnaná Fašistický odér se u nás táhne už dlouho a píšu o něm několik let.
Dvořák se zde v diskusi zřejmě pokoušel o vtip, když psal, že LGBTI+ politika je téměř absolutní prioritou palestinské vlády i Hamásu. Když jsem o pár minut později uviděla video izraelské sionistky vypracované s pomocí AI, tj. lovení lidí na ulicích a házení do odpadu, napsala jsem, že Dvořák, Nerudová, Novotný, Respekt a většina českých intelektuálů to lajkuje.
Havel je mrtvý, vše je dovoleno.
Umění nečíst doslovně
Twitter má omezený počet znaků. Lajkuje znamená líbí se jim. Možná že schopnost nečíst doslova je známkou IQ a že třeba lidi, kteří to nechápou, za to ve skutečnosti nemůžou, ale pokud napíšu, že to lajkuje Respekt a většina českých intelektuálů – kde přesně se asi všichni seřazují? A jsou tam i uklízečky a korektoři, nebo jen redakce? Když už pominu ten fakt, že nikdo, dokonce ani já, od jisté doby nedokáže zjistit, co kdo lajkuje. Vot logika.
Ne tak Martin Dvořák .Sedl si a napsal mi, že jsem povinná do půlnoci status smazat. To víš, že jo, soudruhu, u nás doma v létě neděláme nic jiného, než že několikrát denně kontrolujeme Twitter a když dostaneme zadání a jsme třeba zrovna v letadle, klidně se připojíme někde na záchodě!
Jak jsem si dnes mohla všimnout, vyhrožování pokračuje.
Není to legrační?
Místo sebereflexe je nejlepší se soudit
Tento stát nemá byty, nemá řešení ekologické krize. ani tušení, jak vyřešit bezdomovectví, chybí mu pěstouni a investice do vzdělání, a k tomu všemu ještě soudy zatěžují kauzy premiéra, či bývalého ministra spravedlnosti, ovšem prioritou je pohnat k soudu bývalou voličku, protože neumím číst a čtu všechno doslova. DOSLOVA..
Nejlepší vizitkou voličstva pana Dvořáka jsou právnička, která neumí číst – doporučuju můj kurs Jak porozumět psaném textu; paní z TOP 09 – po dvou filmech o jejich zakladateli a knize k jeho narozeninám už mě asi nepotřebují – nebo poslanec, který je na štíru s logikou. zatímco rasismus mu nevadí.
Good luck a sejdeme se u soudu. jsem moc zvědavá, který soud potvrdí, že bývalý ministr není veřejně známá osoba a že soud právě nevyřkl, že se chová jako Goebbels.
Připojit by se mohly davy těch bezejmenných intelektuálů – a k tomu budeme možná potřebovat i policii a BIS – ať těm soudům trochu zatopíme!
P.S. Citát v názvu je citát mého milovaného klasika 19. století a pořád platí.
Zdroj:
https://denikalarm.cz/2026/06/soud-oznacil-srovnani-vyroku-byvaleho-ministra-dvoraka-a-goebbelse-za-prilehave/
