Článek
Před více jak třiceti lety mi jedna známá vyprávěla historku, kterou si pamatuju dodnes. Nějaký muž, plešatý, s pár vlásky na hlavě, křivozubý a s brýlemi, komentoval přehlídku miss, kterou sledoval v televizi.
„Fuj, tu bych nechtěl!“
„A tuhle už vůbec!“
Tato představa byla tak živá, že jsem na ni dodnes nezapomněla. Bývalá kolegyně už je pár let mrtvá, vzpomínka zůstala.
Kdybyste znali můj názor!
Při jízdě autem na mě dnes z rádia vyskočila nějaká písnička. Připomněla mi, jak jsem před mnoha a mnoha lety sledovala nějakou pěveckou soutěž.
„Kdybyste mě znala, věděla byste, že tento styl muziky se mi nelíbí,“ prohlásila členka poroty (která ani navíc nebyla hudebnice). V tomto případě to byla žena - čímž chci říct, že tupost nemá jednotné pohlaví - ale bůhvíproč mi i tento obrázek utkvěl.
Možná mi připomněl, jak jsem na jednom homeopatickém semináři diskutovala s přednášejícím. „Kdybyste mě znala, věděla byste, že bych tento lék nikdy nepoužil!“ Aha. Vyslovila jsem jméno léku, který objevil samotný zakladatel homeopatické léčby, lékař Samuel Hahnemann. Nenapadlo mě, že musím znát postoje někoho, kdo se nás snažil něco naučit. Jméno egomanického přednášejícího jsem už dávno zapomněla, lék s úspěchem používám dodnes.
Proč se někteří lidé, zejména muži, tak prožívají? A proč jim to my ženy vůbec dovolujeme?
Moc stará, moc tlustá, moc mladá, moc hubená
Není problém potkat muže nad hrobem s umělými zuby a kalhotami ušpiněnými od ukapávající moče, jak rozhazuje rukama a popisuje dvacetiletou dívkou jako blbou a její čtyřicetiletou matku jako tlustou. Kolikrát jsem zažila muže vyprávět něco ponižujícího, odporného, jedovatého, či neempatického o dětech, ženách, nebo zvířatech a mlčela jsem?
Bylo takové období, že jsem se s takovými ubožáky hádala, posílala jim skrze média a sítě vzkazy, nejlepší bylo ale udělat si pořádek ve svém soukromém životě. Už víc jak dvacet let takové nepotkávám a když, tak s nimi udělám rázný konec.
Věra Chytilová forever
Poslouchala jsem nedávno vzpomínky Věry Chytilové, které natočil Tomáš Pilát pro Český rozhlas a litovala jsem, že je to jenom pět dílů.
Režisérka vzpomíná na všemožné útrapy a příkoří ze strany zabedněných mužů, které prožívala celý život. Jak ráda bych s ní dnes o tom mluvila! Bohužel před dvanácti lety zemřela.
Situace se ale moc nezlepšuje, někdy to působí spíš naopak, protože sociální sítě dávají prostor všemožným debilům (jak to prozíravě komentoval už kdysi Umberto Eco). A v lidské povaze je mentálně plachým spíše přizvukovat, nebo dělat, že o nic nejde. Málokdo měl koule strefovat se do hloupých mužů a o jejich omezenosti točit filmy. V tom je Věra Chytilová věčná a moc tu chybí.
Jaké je řešení?
Co se změnilo, je mladá generace, která si už nic nenechá líbit. Ta ale bohužel moc hlasu ve veřejném prostoru mimo sociální sítě - a to ještě jen některé - nemá. Média jsou plná boomerů a sprosťáků bez empatie a slušného vychování, bez kinderstube, jak říkával Nikolaj Stankovič.
Nemine den, aby někde nějaký buran nějakou ženu nenapadl kvůli tomu, že se vymezuje proti rasismu, hájí lidská práva, zajímá se o sociální hodnoty, podporuje trans lidi, nebo LGBTI+, je ekoložka, veganka, stará se o opuštěná zvířata, nebo zveřejňuje případy sexuálního násilí na ženách a dětech.
Kdy už probůh násilí na ženách a dětech páchaných muži skončí? Kdo to zastaví a kdo se jich zastane?
Existují samozřejmě i opačné případy, kdy násilí páchají ženy a i o tom je třeba mluvit. Nikdo nemůžeme s jistotou tvrdit, kolik žen by v případě, že by měly peníze a moc jimiž dnes disponují muži, toto nezneužily. Bachařky v koncentrácích, fanatičky schvalující genocidu v Gaze, Epsteinova Ghislaine Maxwell, která mu lovila nezletilé dívky, nebo Marija Lvova Bělova, která stojí za unášením ukrajinských dětí do Ruska, to jsou zrůdy, na které člověk může natrefit dnes a denně.
Zatím ale máme spíš hmatatelný problém s českými muži zamořujícími náš životní prostor. Od politiků přes novináře, influencery a postavičky ze showbyznysu, až po někdejší intelektuály, kterým se zalíbilo chodit do televize a žvanit. Ono taky nalákat nějakou ženu od dětí a práce k tomu, aby si někde leštila slušně řečeno ego, není tak jednoduché. Ženy, které mají potřebu vymetat nesmyslné diskuse, se o děti nejspíš moc nestarají, nebo je vůbec nemají, nebo prostě jen usoudily, že nestojí za to odmítnout. Nebo si nemyslí jako já, že je třeba se vyjadřovat pouze k tomu, čemu sama rozumím.
Moc by mě zajímala anketa mezi ženami, kolik z nich podporuje Epsteina, genocidu, nebo se jim líbí porušťování ukrajinských dětí. Naproti tomu kecalů, kteří jsou o tom hodiny schopni diskutovat třeba jen na Facebooku je neurekom - je to prostě složité téma, chybí nám hodnověrné důkazy, záleží na úhlu pohledu, nemůžeme být přecitlivěli, hysteričtí, posedlí, či emotivní, která z vás by nechtěla žít s Epsteinem na ostrově, přiznejte se, a nakonec, podívejte se, co jsem k tomu napsal v roce 1968, 1989, před posledními volbami, nebo před nastávajícími. Máme mnohem více důležitějších témat k řešení, než jsou nějaká děcka.
Kolik kilogramů plínek a bobků vynese za život česká žena? Průměrná žena za celý život vynáší desítky kilogramů plínek a další desky kilogramů plen, počůraných dek a prostěradel vypere, ať už patří dětem, starým rodičům, nebo inkontinentním chlapům. Zatímco tady píšu, můj přestárlý pejsek, kterého jsem zachránila před 13 lety před smrtí ze slovenské karanténní stanice, fenka, která si vždycky jde sednout ke mně, pokud se na chvilku zastavím, si nějakým způsobem, zatímco se nedívám, sundá plenku a vyčurá se mi na nohu. V praní a vynášení plen a bobků by mnohá z nás mohla vyhrát olympijské zlato.
Muži se mezitím schází u piva a řeční nad tím, jak ty ženy blbě vypadají. jsou příliš staré, moc mladé na to aby měly rozum, příliš líné, moc ambiciózní, zlatokopky, které smrdí korunou.
Asi to nemá řešení. Jen možná vychovávat syny trochu jinak.
