Článek
Tentokrát na Lounsku, byly mu tři roky.
Vrtulník ho sice včera převezl do Motola, ale už bylo pozdě. Zcela jistě to nebylo poprvé, jisté je, že to bylo naposledy. Nikdo nic neříkal, nikdo nevěděl.
Opravdu si nedovedu představit co se děje v hlavě matky která si nechá ubít dítě k smrti. Jestli prostě čeká že to dítě vydrží, nebo ho ze strachu podstrčí agresorovi místo sebe. Nebo agresi vyprovokuje a pak jen zírá, jak ro odnáší někdo jiný. Nebo je spolupachatelka? Možná mají více dětí a vztek si vylévají společně jen na jednom. Nebo je sama natolik traumatizovaná, že se bojí.
Možné je všechno.
Potkala jsem agresorku, které druh utýral dítě, oba šli do vězení a ona doufala, že se po výkonu trestu k sobě vrátí.
Někteří lidé možná vlivem špatného prostředí, alkoholu, drog, nebo neutěšené osobní situace si vylévají zlost na dětech. Možná byli sami mlácení, neumí situaci zvládnout jinak než agresivitou. Pravidla ve společnosti by ale měla být nastavená tak, že se těmto tragickým případům, které se bohužel vždycky dít budou, postaví ostatní, kteří nejsou deviantní a lhostejní. Budou násilí na dětech všemi prostředky bránit. Fyzicky, křikem, zásahem, oznámením na OSPOD, hlášením ve školce, ve škole, na policii.
Vzpomínám na svou kamarádku, která byla servírka a měla dlouhé směny v kavárně Olympia, bylo jí dvacet, děti neměla. Selský rozum jí ale napověděl, že když se za zdí ozývá dětský pláč a ona nikdy žádné dítě neviděla, je něco v nepořádku, Zavolala policii a ta okamžitě zakročila.
Padá na mě z toho úplná beznaděj. Tenkrát bych si nedokázala poradit jako ona, asi by mě to vůbec nenapadlo. Později jsem o týrání dětí začala psát a točit a dnes už je to minimálně 25 let. Jedna z těch kauz, kterou jsem natočila pro ČT a pak o ní i psala v LN a MfD a mluvila v BBC. se později stala momentem, kdy se o týrání dětí začalo mluvit vážněji. Případ se stal známý, takže když jsem pak nabízela do ČT jinou kauzu, kolega, který mě neznal, mi suše odvětil, že to je z jeho pohledu málo - tj. dítě je stále naživu - a že by to chtělo lepší špek, „něco jako ta utýraná holčička“.
Od té doby uplynulo čtvrt století a téměř nic se nezměnilo. Ani jedna vláda za celou tu dobu nevzala toto téma za své. Naopak jsme slyšeli spoustu blábolů o tom, kdo koho kde fackoval a jak byl sám bitý jak žito a nic se dohromady nestalo. Proč asi.
Protože děti nejsou voliči.
Doufám, že aspoň soudy budou spravedlivé a odsoudí krkavčího fotra k výjimečnému trestu. I když tomu ubohému chlapečkovi už to nepomůže. Třeba tak trochu jako výstrahu a upozornění ostatním.
