Hlavní obsah

Útok na Írán, informační mlha a normalizační mimikry

Foto: Amelie Vltavsky, se souhlasem autorky

Musím říct, že když jsem včera chvíli sledovala české zpravodajství o útoku na Írán, měla jsem déjà vu, jako v posledních měsících často.

Článek

Ano, samozřejmě že je Írán obludný režim a nikdo normální ho nemůže podporovat. A ano, stejně nenormální jsou ale i Trump s Netanjahuem, Mileikowsky a Pedonald.

Jeden má rakovinu, druhý prý neudrží stolici ani moč, ale oba chtějí řešit své osobní problémy se žalářováním, které mají oba téměř jisté, útokem na jinou zemi.

Pokrytci a svatoušci
IDF v Íránu okamžitě zavraždila několik desítek školaček, jakoby cílem bylo vraždit co nejvíce dětí. Naše velvyslankyně v Izraeli, ukrývající se v živém vstupu do vysílání za ikonku sluchátka, až po přímém dotazu neochotně sdělila, že v Izraeli není; lidé v jejím postavení s kladným vztahem k Netanjahuovi dostali varování předem. To ale neřekla.
Jestli je něco, co mě vždy spolehlivě rozzuří, tak je to zatajování informací a zbabělost. Manipulace reality. Pokrytci a svatoušci. Takzvaná realistická politika v kostce. Nikdy v životě se nepouštím do obyčejných lidí, do těch, kteří nemají čas sledovat politiku, protože mají spoustu jiných starostí. Někdy vás někdo překvapí, jako mého kamaráda soused, volič SPD, který si adoptoval ukrajinskou holčičku – tj. udělal něco, co by 98 procent lidí bijících se v prsa za Ukrajinu nikdy neudělalo.
Je tato vláda nejhorší za posledních 36 let? Zcela jistě. Je SPD odporná? Bezpochyby. Svět je složitý a není černobílý. Z disentu jsem si odnesla zvyk říkat nahlas všechno s tím, že vím, že je možné, že na druhé straně drátu sedí ucho. Jedno, jestli máte mejdan v obýváku u pronásledovaného kamaráda, nebo telefonujete z anonymní budky do Prahy. Na FAMU se k tomu přidružil zvyk kriticky komentovat, co kdo napsal, a smířit se s tím, že se někomu moje práce nelíbí. S tím, že pak jdeme večer na pivo s Janem Lopatkou, s Andrejem Stankovičem nebo s Jiřím Cieslarem.
Nedávno se k tomu všemu ještě přidružilo poznání, že mám nejspíš poruchu pozornosti – stejně jako přeživší holocaustu Gábor Maté, který si ji diagnostikoval a já podle něj . Ve zkratce to znamená, že když vidíte bezpráví třeba v autobusu, tak se musíte zastat napadeného člověka, i kdybyste byli v tu chvíli jediní. Máte ale tendenci se do toho emočně vložit natolik, že za chvíli všichni – včetně napadeného – zapomenou na původní agresory a jejich pozornost či vztek se obrátí proti vám.

Logice navzdory
I když už léta dávám do všech možných vyjádření informace typu několikanásobná matka, disidentka, zabývající se rasismem a mapující holocaust, už mnoho let mi lidé píšou: „Neplodná svině! Komunistko! Levicová špíno! Antisemitko!“ Takže je asi vlastně úplně zbytečné to psát a možná už s tím přestanu, protože to zbytečně zatěžuje texty a kdo si chce najít hůl, jak známo, vždycky si ji najde. Navzdory psanému textu. Logice navzdory.

Musela jsem naše zpravodajství včera přestat sledovat. Zatímco Macron svolal Radu bezpečnosti OSN a lidé po celém světě diskutují o potřebě dodržovat mezinárodní právo, o hrůzách, které vyvolaly zásahy USA v zemích po celém světě, o tom, že válka v Íránu by mohla vyhnat miliony uprchlíků a další otázky, které jsou naprosto relevantní, Češi pořád dokola opakují, že je třeba hájit naše hodnoty, naši civilizaci, zabíjet lidi hlava nehlava a nehledět na důsledky – protože to tak prostě je. Uvidíme, co řeknou. až nám budou miliony uprchlíků stát na hranicích.

Ať žije SSSR!
Naštěstí jsem nikde neslyšela Barboru Tachecí, která Peršany považuje za Araby, ale někteří redaktoři na mě působili dojmem, jako že jsou rádi, že už zase neslezou z obrazovky, protože je válka, tudíž se něco děje a oni sami jsou středobodem vesmíru, znovu na té správné straně.
Do toho přicházely zoufalé výkřiky českých politiků, kteří volání „Ať žije SSSR!“ upgradovali na „Ať žije USA a Izrael!“ Musela jsem to vypnout a jít se bavit o tom bizáru s živými lidmi, kteří to vidí stejně, jenom nemají prostor o tom někde mluvit.

Vyjádření Pavla Fischera

Dnes ráno jsem objevila na síti X stanovisko Pavla Fischera – a to jen proto, že jsem reagovala na tweet o výročí narození Dagmar Šimkové. V záplavě banalit a hysterických výkřiků na mě jeho vyjádření, že z hlediska zájmů naší země musíme agresi proti Íránu odsoudit, působilo jako živá voda.
No neasi. Copak by někdo chtěl, aby preventivní úder mířil k nám? Aby na nás třeba Putin začal házet bomby, protože ohrožujeme jeho představu světového míru?

Předseda zahraničního výboru Senátu dobře vysvětluje své důvody. Mně osobně přijde naprosto nejdůležitější jedna otázka: Proč, když se o Íránu mluví desítky let, proč zrovna teď? Nemůže to být třeba tím, že Epstein files jsou plné informací o Trumpovi (a to jsme zdaleka neviděli všechny)? A Netanjahu tam má pro změnu prý 6300 záznamů? Je možné, že umírající fašistický vůdce Izraele napůl dementního amerického narcistu vydírá? Ptám se pro kamaráda.

V ČR existuje řada lidí, kteří se vyznají v situaci v Íránu a dokázali by vysvětlit jeho současný vývoj – včetně toho, že rozbombardovat zemi bez skutečné opozice třeba nemusí být ten nejlepší nápad. Jmenují se Břetislav Tureček, Zora Hesová, Prokop Singer, Marek Čejka, nebo Josef Kraus. Budeme mít možnost slyšet jejich hlasy, nebo je vidět z obrazovky? K čemu jsou informace od politického geografa Vladimíra Baara, který zatím nepostřehl, že už je 36 let po revoluci a stále používá slovo „pohlaváři!? Svět se změnil a my jsme zas, bohužel jako vždy. trochu mimo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz