Článek
Nestojíme před soudem a není třeba se obhajovat, proč je dobré se zachovat lidsky. Ale stejně to napíšu. Po roce, který utekl od vzniku petice 100 + 100 dětí z Gazy, jsem se rozhodla včera uskutečnit první tiskovou konferenci. Koho téma nezajímá, nečtěte dál, o nic jiného tu nepůjde. O nic menšího než je obyčejný humanismus, soucit a empatie, kterou naše společnost tak trochu postrádá.
Řeklo by se, že v sobě alespoň kousek vydoluje, když už jde o děti a ne o nějaké stařečky, invalidy, nebo těhotné ženy, ale ani to není pravidlem.
Naděžda Köhlerová, Hanan Hammadová, Václav Němec, Robert Netuka a Monika Le Fay, foto Tomáš Ježek, se svolením autora
Sešli jsme s v báječném složení – přeživší holocaustu, krásná slovenská lékárnice Naďa Köhlerová, neméně půvabná palestinská terapeutka Hanan Hammadová, dva muži – filozof – filozof Václav Němec a básník Robert Netuka – a já.
Václav Němec a Robert Netuka, foto Tomáš š Ježek, se svolením autora
Jak vidno, dělí nás mezi sebou nejen padesát let zkušeností, ale také pohlaví a náboženství a nakonec i politické přesvědčení. Ale o to právě šlo; najít co nejvíc zástupců občanské společnosti, které spojuje víra, že lhostejnost se nevyplácí, že mezinárodní právo, jehož součástí jsou také lidská práva, se má dodržovat a že prostě když můžeme někomu pomoct, tak to uděláme, a dojímání se nad mrtvými dětmi, které se nemohou bránit, necháme jiným, když je třeba pomoct živým.
V současné populaci Gazy žije zhruba 8% lidí, kteří před téměř 20 lety volili Hamás, často kvůli sociálním programům pro chudé. V Gaze je mladá populace: půlku obyvatel tvoří děti a skoro tři čtvrtě lidí je mladších 25 let. Uplatňovat na nich kolektivní vinu je cynické a hloupé, asi jako kdyby někoho vpadnul k nám a povraždil nás za to, že si víc jak milion lidí zvolilo ve volbách KSČ (a to nám ani nehrozily kruté tresty jako v Gaze). Píšu to už dva roky pořád dokola ale pořád se mi zdá, že asi málo.
Tiskové konference se zúčastnili zástupci ČTK, českého a slovenského rozhlasu, Alarmu a Deníku a Česká televize celý průběh natočila. Koho to zajímá, může si informace dohledat. Podstatné je, že den předtím jednal program Ministerstva vnitra Medevac se zástupci spolupracující charitativní organizace Český Červený kříž o financování převozu dětí a dnes, tj. den poté, o tom ČČK jedná s prezidentem.
Velmi by se nám hodilo, aby hlava státu pomohla postrčit nerozhodné úředníky, kteří situaci řeší už několik měsíců. Ministerstvo vnitra právě pro takovéto případy Medevac zřídilo a Ministerstvo zahraničních věcí má k dispozici peníze, které se právě v takovém případě dají použít.
Co chybí k tomu aby se vše realizovalo?
Jak jsem se dozvěděla, naši iniciativu podporuje nová strana mladých lidí Volt.
Podporuje ji také předseda zahraničního výboru Senátu Pavel Fischer, který se v otázce blízkovýchodního konfliktu jeví jako nejvíce erudovaný nejen mezi senátory, ale i mezi poslanci.
Až tuto akci, která víc než co jinéhn navazuje nejen na Nicholase Wintona, ale zejména na zapomenutého velkého evangelického humanistu Přemysla Pittera podpoří také prezident, budeme si moci říct: Za naší iniciativou stojí jedna strana, jeden senátor a jeden prezident. Pro začátek to není špatné.
A až se nás naši vnuci a vnučky zeptají, co jsme dělali, když děti v Gaze umíraly hlady, můžeme říct, bylo nás pár, ale nevzdali jsme to.
