Článek
Konečně je to tady, sluníčko svítí, teplota stoupá, travička a první rostlinky raší a venku je do osmi světlo. Budou Velikonoce, svátky jara, dva dny volna navíc. Těším se. Jen si musím nastudovat, co se kdy má a co se kdy nesmí. Loni jsme pověsila v pátek prádlo. Bylo přeci volno, na jaře se uklízí, tedy den jako stvořený k vyprání povlečení a závěsů. To jsem to spletla, sousedka mi přišla vyčinit, že prádlo ten den vyprané, je namáčené v Ježíšově krvi. Vytřeštila jsem na ní vyděšeně oči: ,,V čem že je namáčené?" Podívala se na mě s opravdovým opovržením a prý ať si o tom něco přečtu. A za mumlání, že jsem neznaboh, odešla.
Já to tedy letos nastuduji, abych tady nepodněcovala sousedské rozepře.
Tak tedy:
Konec půstu
Končí čtyřtýdenní půst. Tak to je fain, o ten jsem se snažila. Ne snad, že bych dodržovala křesťanské zvyky, ale je to takový můj každoroční zvyk, že s odhazováním zimní bundy, pod kterou se všechno schová, mám nutkavou touhu shodit pár kil. Bohužel většinou zůstává jen u té touhy, a váha si mého snažení nikdy nevšimne.
Květná neděle
Ježíš prý přišel do Jeruzaléma. Prý věděl, že má zemřít a že musí zemřít tam. Lidé ho vítali palmovými listy. My si máme nosit domu větvě kočiček. Tak to ani náhodou, letos už jsou plné pilu a rozhodně nehodlám květnou neděli a další dny, uslzená prosmrkat. Stačí, že za chvíli všechno pokvete a mně i dalším alergikům se zalijí oči slzami štěstí z příchodu jara. Také se nemá nic péct, abychom nezahnali úrodu. Dobře, to splním, žádné těsto, žádné buchty.
Modré pondělí
Nadšeně čtu první řádky, že by se nemělo pracovat. Představuji si, jak to říkám v práci šéfovi. Jenže čtu dál, prý to neplatí pro hospodyně, ty mají pokračovat v úklidu. Takže nic. Buď půjdu do práce, anebo zůstanu doma a tam ze mě bude hospodyně a budu muset uklízet. Zdá se mi to genderově nevyvážené, Velikonoce nejdou s dobou.
Šedivé úterý
Prý se mají vymetat šedivé pavučiny. Tak to je v pohodě, to mám splněno. Kdyby totiž u nás doma byla nějaká pavučina, děti by ječely, že je tam pavouk, ať to dám okamžitě pryč.
Škaredá středa
To prý Jidáš zradil Ježíše. Prý se nemáme škaredit a mračit, nebo nám to zůstane celý rok. Takže si jdu nastudovat pravidla meditace a uklidňujícího dýchání, abych to zvládla. Protože kromě toho se má ještě podávat ošklivé jídlo. Ne chuťově, ale vzhledově. Vhodný je prý bramborákový trhanec. Ale jak to skloubit s tím neškareděním, když mě čeká škrábání a strouhání brambor a pak nekonečné smažení! Víno se snad pít může, tak je ve mně jiskra naděje, že by se to dalo zvládnout. Zvlášť, když dětem už ve čtvrtek začínají prázdniny a já musím udělat ještě něco i na další den a ještě k tomu zeleného.
Zelený čtvrtek
Prý se při bohoslužbách nosí zelené roucho. Mají se péct Jidáše. To dělat nebudu, stačí, že ve středu budu smažit bramboráky. Na talíři má být něco zeleného. Fazole mi neprojdou, tak zkusím špenát? Možná bude stačit petrželka na brambory. Ale až k večeři. Přes den budou děti doma samy a to pochybuji, že by dobrovolně splnily a nemusím to škaredění hned dohnat i za středu.
Velký pátek
Ukřižování Ježíše Krista. To je ten den, kdy jsme sice doma, ale hlavně neprat prádlo! Prý bychom ho prali v Ježíšově krvi. Nesmí se pracovat se zemí, ale zároveň země vydává poklady. To mi nedává smysl. Země vydává poklady, ale mi ho nesmíme vykopat, ani nijak do země hrábnout. Dobře, budu zase bez pokladu a setí kytek do truhlíku nechám na jindy. Hlavně ten den prý nemám nic a nikomu půjčovat. To zvládnu.
Bílá sobota
Konec půstu. Takže už žádné mastné bramboráky. Prý se má bílit, ale to zase nedává smysl. Celý týden se bude uklízet a nakonec se vybílí? Není to tak, že se nejdřív bílí a maluje a potom uklízí? To vynechám, budeme barvit vejce. Jakou já letos zkusím novou techniku… Loni jsem se pokoušela o lepení slámy, ale ve výsledku to u nás vydalo spíš jako v kurníku. Všude sláma a mezi tím pár divně polepených vajec. Nakonec jsem slámu sloupala a nalepila nálepky jako každý rok. Zkusím upéct beránka, letos ho jen poliju polevou. Žádné čančání krémem, nebo bude zase vypadat jako špatně ostříhaná ovce po dešti.
Velikonoční neděle - Boží hod velikonoční
Ježíš vstal z mrtvých a prý je to příležitost vzít si něco nového na sebe. Konečně něco pozitivního, žádná dieta, žádné smažení, žádný úklid. Nadšeně si jdu něco objednat přes internet, zvyky se musí dodržovat!
Velikonoční pondělí
Upřímně, nesnáším ho. Každý rok od rána zvoní koledníci, kteří mě pod záminkou Velikonoc šlehají pomlázkou, prý aby mě omladili. Ono by stačilo, kdyby mě nechali vyspat, hned bych byla omlazenější. Ráno chodí ti mladší koledníci. Vyslechnu koledu, nechám se švihnout a nabízím vejce. Vidím trochu zklamané pohledy, tak dojdu ještě pro čokoládová. To už jsou jejich pohledy veselejší. Kolem jedenácté začnou zvonit starší koledníci, na kterých už je vidět, že pár domácností obešli a nebyla to vajíčka, co vykoledovali. Místo toho ale vykoledovali frťana, nebo spíš několik. Což snižuje jejich schopnost rozeznávat, co je ještě omlazení, a co už je šlehání, po kterých zbydou jelita. To vše za hlasitého veselí z mého protestu. Jasně, že čekají výslužku, tak jim nabízím rum. Usazují se mi na zahradě a vesele halekají. Dají si ještě jednoho frťana a vypotácí se o dům dál.
Myslím, že by se měl zavést ještě jeden den volna i v úterý, protože po tomhle velikonočním maratonu jsou hospodyně uštvané a koledníci mají unavenou mysl a vyčerpaný metabolismus.
Až bude po všem
V pondělí odpoledne, až bude po všem, kdy už se nic nemusí a nic není zakázané, pověsím prádlo a vyseji si kytky do truhlíků. Letos o Velikonocích má být dokonce lepší počasí než o Vánocích, takže vítej jaro!
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_t%C3%BDden
https://www.prozeny.cz/clanek/nachystejte-smetaky-i-kocicky-vite-kdy-uklidit-a-kdy-upeci-55202
