Článek
V paláci se v muzikálu Aladin a kouzelná lampa odehrává příběh, který znají i rodiny mimo pohádku. Dcera chce rozhodovat o vlastním životě, otec se bojí, že jediný ústupek zboří celý jeho svět, a matka mezi nimi hledá třetí cestu.
Genny Ciatti: Jasmína
Kde končí Genny a začíná Jasmína?
Rozdíl je asi hlavně věkový. Musím se hlasově „omladit“, abych vystihla mladou holku, její bezprostřednost a hravost. Zároveň hledám balanc, aby z ní nebyla naivní holčička, ale aby zůstal čitelný její charakter: silná, temperamentní a sebevědomá žena, která ví, co chce. V tom jsme si podobné. I já mám svou hlavu, jsem temperamentní a nerada se nechávám svazovat představami druhých o tom, jak bych měla žít.
Přenesla jste si něco z Jasmíny do svého života?
Spíš naopak, přenesla jsem do ní sebe z mládí. Vždycky jsem vnímala jako důležité respektovat rodiče a autority, ale zároveň poslouchat svůj vnitřní hlas, věřit si a stát si za vlastními rozhodnutími. Jako máma dvou holčiček si navíc ještě víc uvědomuji, jak důležité je vést děti k tomu, aby znaly svou hodnotu, nebály se být samy sebou a dokázaly stát za tím, čemu věří. A přesně o to Jasmíně jde.
Co pro vás znamená hrát pro děti a jejich rodiče?
Úžasné je sledovat reakce malých holčiček. Často přicházejí oblečené jako Jasmína a já si připadám jako postavička z Disneylandu. Znám ten pocit, když moje holčičky obdivují Elsu a další princezny. Teď jsem najednou já tou princeznou pro jiné děti. Když mě mohou obejmout nebo se se mnou vyfotit, mám pocit, že jsem jim splnila sen. Každé publikum má jinou energii, ale když vidím rozzářené dětské oči, říkám si, že právě proto tuhle práci dělám.
Čím Jasmínu Aladin získá?
Podle mě hlavně tím, že je jiný než všichni z paláce. Je upřímný a ona vedle něj cítí, že může být sama sebou. Oslovil ji odvahou a srdcem, ne postavením nebo majetkem. V tom je nadčasové poselství: neměli bychom se dívat na to, odkud kdo pochází nebo co má, ale jaký je. Od Jasmíny se liším tím, že jsem vždycky měla podporující rodiče. Neumím si představit ten svazující pocit, že mi někdo předurčí celý život. Jako herečka chci, aby v ní diváci neviděli jen krásnou princeznu v nádherném kostýmu, ale skutečnou mladou ženu s vlastními sny, pochybnostmi a touhou po lásce.
Lukáš Křišťan: Sultán
Jak vypadá Sultánův svět ve chvíli, kdy dcera začne chtít něco jiného?
Snažím se jít do hloubky té postavy. Myslím si, že původně chtěl mít syna, ale narodila se mu dcera. Už to pro něj byla situace, se kterou se snaží vyrovnat po celou dobu. Zlom nastává ve chvíli, kdy si uvědomí, že kdyby povolil ze svých zásad, svět by se mu zhroutil jako domeček z karet. O to víc si trvá na svém, i přes nečekaně odmítavý postoj dcery, která ho do té doby poslouchala na slovo. Jak říká v jedné replice: „Svět nezměníme soucitem, Zarino. Pokud dnes ustoupím, zítra se město rozpadne a přijdou další takový, co budou krást a pustošit naši zemi. Milost jim neudělím.“
Jak hrát autoritu před dětmi, aby nebyla karikaturou přísného panovníka?
Vžít se do role a hledat správnou míru. Snažil jsem se najít rysy podobné mé povaze. Při hraní jsem na sebe přísný a pedant, takže paradoxně to samé jako Sultán. Zároveň jsem na něm hledal pozitiva. Nikdo nejsme černobílý. Určil jsem si jeho typ povahy a zjistil, že je trochu cholerik, melancholik a sangvinik.
Kde je hranice mezi otcovskou láskou, obavou a potřebou mít věci pod kontrolou?
To pro mě byla herecká výzva, proces hledání. Na celé práci to bylo nejhezčí a zároveň nejtěžší: vybalancovat jeho postoj, nepřehrávat a zároveň nechat v těch scénách otcovskou lásku.
Vnímáte dnes Sultána jinak než na začátku zkoušení?
Ano. Jak je až neskutečně přísně striktní, tvrdohlavý a skoro slepý.
Berenika F. Novotná: královna Zarina
Kde končí Berenika a začíná Zarina?
Hranice není úplně ostrá. Některé její vlastnosti mi jsou blízké přirozeně, třeba klid nebo snaha nejdřív poslouchat a až potom reagovat. Zarina je ale samozřejmě mnohem víc královna než já. Spíš si z ní beru to, co je mi vlastní, a nechávám to projít postavou. Zarina má velkou vnitřní jistotu a já se od ní možná učím, že člověk nemusí být nejhlasitější v místnosti, aby měl přirozenou autoritu.
Přenesla jste si od ní něco do toho, jak řešíte konflikty?
Určitě. Neřekla bych, že jsem se díky Zarině úplně změnila, ale některé situace se snažím vnímat s větším odstupem. Když člověk reaguje okamžitě, reaguje často hlavně na nejsilnější emoci. Zarina mi připomíná, že je někdy lepší se zastavit, vyslechnout druhou stranu a teprve potom něco říct. A taky jsem si uvědomila, že klid neznamená slabost. Naopak. Někdy je mnohem těžší zůstat klidná a pevná než se nechat strhnout emocemi.
Co pro vás znamená být součástí zájezdového muzikálu?
Velkou radost i zodpovědnost. Děti jsou bezprostřední a okamžitě poznáte, jestli je příběh baví. Každé představení je jiné, protože každý sál a každé publikum přinese něco nového, a to mě na zájezdovém divadle baví. Muzikál není nikdy jen o jednom člověku na jevišti. Je za tím spousta práce, energie a lidí, kteří musí fungovat společně.
Zarina stojí mezi Sultánem a Jasmínou. Který vztah se vám hledal snáz?
Nejpřirozeněji se mi tvořil vztah s Jasmínou, protože mateřství je důležitou součástí Zarinina charakteru. U Sultána jsem musela víc hledat. Je tam historie, partnerský vztah, ale každý z nich vnímá některé věci jinak. Zarina mezi nimi není jen ta, kdo všechno uklidňuje. Má vlastní názor a dokáže ho říct, jen kvůli tomu nepotřebuje konflikt. Snaží se vidět nejen to, co se děje, ale i proč se to děje.
Rodinný muzikál Aladin a kouzelná lampa je na turné po České republice, v Praze se hraje mimo jiné 28. listopadu 2026 v Divadle U Hasičů. Role se alternují, Jasmínu hraje také Viktorie Janovská.
Ve třetím díle: Dalie, Gin a Jago o humoru, který musí fungovat pro děti i rodiče.
První díl: Bratři, kteří se učí důvěřovat · Celý článek na webu Mezi řádky
