Článek
Kdo by pro svoje děti nechtěl to nejlepší
Milujeme svoje děti a chceme pro ně to nejlepší. Tak to prostě je. Jenomže náklady na děti jsou pro některé rodiny až alarmující. Proč? Tak si to shrneme. Jaké vlastně rodiče mají náklady na děti? Někoho tento fakt může odradit, protože sám má co dělat, aby se uživil. Ale když se rodič zamyslí, není to zrovna malá částka.
Bohužel jsou i takové rodiny, které mají hluboko do kapsy. Přitom máme dá se říct vše pod nosem. Obchody mají plné regály čehokoliv a když jdete do prodejny s oděvy či obuví, je z čeho vybírat. Ale také kolikrát jde o šílenou cenu. Přitom ty děti z toho vyrostou. Ano, můžete pořídit oblečení z druhé ruky, stejně tak i obuv. Ale co si budeme povídat, obuv je nejlepší kupovat novou.
Cena obuvi pro děti už se pohybuje v cenové relaci pro obuvi pro dospělé. Nejhorší na tom opravdu je, že to děti mají na chvíli. Některé rády škrondají (naše děti jsou na to experti), takže jim nové botičky vydrží sotva měsíc. A můžete je napomínat jak chcete. Nepomáhá ani vysvětlování, že rodiče na nové botičky musí vydělat penízky. Proč to dětem říkáme? Chceme, aby si vážily svých věcí, ale to se bohužel děje málokdy.
Já vyrůstala v horším podmínkách, proto chci dětem dopřát, ale nic se nemá přehánět
Když jsem já byla dítě, moc jsme si jako rodina vyskakovat nemohli. Oblečení rodiče pořizovali v second handu běžně. Já proti second handu nic nemám, dají se vybrat i pěkné kousky. Ale člověk musí mít vkus. Bohužel, ten moji rodiče postrádali. Mě a bratrovi se potom spolužáci smáli. Bylo to dost nepříjemné. Jak to bylo s obuví? Boty jsme bohužel také většinou měli po někom, z druhé ruky. Někdy kvůli tomu naše chodidla a paty dost trpěly.
Já se stavím k ošacení a obuvi dětí jinak. Sama vím, že není nic příjemného, když se spolužáci kvůli oblečení posmívají. Oblékáme děti hezky. Dnes je opravdu z čeho vybírat. Naše děti chodí oblékané hezky. Občas se mi podaří ulovit i nějaký ten originální kousek, který jim udělá radost. Když mají děti radost, sama mám také radost.
Občas dětem oblečení koupím jenom tak, když se mi někde něco líbí. Ale rozhodně to nepřeháním. Na co mít plnou skříň (to platí i pro dospělé), když některé oblečení ani neunosím. Tak to ale máme všichni. Máme ve skříni kousky, které po roce objevíme. „Hele, to ani nevím, že mám.“
Chtít to nejlepší pro děti, rodinu, něco stojí a je to cenné
Máme skvělou dobu. Ale jak na co. Nemusíme čekat fronty na banány, pomeranče, maso, dětská kolo, atd. Máme všeho dá se říct dostatek. Ale některé potraviny stojí už poměrně dost financí. A to některé rodiny „koušou“ těžko.
Například cena hovězího masa je poměrně astronomická. Nebo máslo, brambory. Nevím, kolik jako rodina vydáte peněz za nákupy potravin měsíčně. Ale v naší rodině je to přes 10 tisíc korun. Je to hodně nebo málo? To nevím, ale rozhodně naštěstí nestrádáme. A za to jsem také vděčná. Vážím si toho, že mám co jíst a že to jsou kvalitní potraviny. Bohužel za tu kvalitu si člověk musí připlatit.
Když se chceme mít dobře, musíme pro to něco udělat. S tím souvisí právě to cenné. Tím je čas. Někdy jsou rodiče v práci X hodin nebo na obchodních schůzkách a na děti potom nemají moc času. Ale dneska to tak je. Nejlepší si je mezi tím vším najít zdravý kompromis. Hlavně s dětmi mluvit a snažit se jim situaci vysvětlovat.
Když se chce, tak všechno jde, i když to jde někdy těžko. S tím souvisí také cena za bydlení, energie, vodu. Bohužel život v roce 2025 bude ještě nákladnější. Proto bychom si všichni měli vážit toho, že máme internet, máme kde bydlet, máme co jíst, máme co na sebe, máme si co obout, máme mobilní telefony, televize, moderní domácnosti. Ale má to svoji cenu. Musíme pro to obětovat svůj drahocenný čas.
