Děti, jste spokojené?

Když se člověk rozhlédne kolem sebe, na první pohled se děti, kteří navštěvují základní školu, jeví, že jsou spokojené. Ale je to opravdu tak? Nikdo se svými problémy moc nechlubí, tak těžko říct. Ale myslím si, že v dnešní době moc děti spokojené nejsou.

Většina rodičů chodí do práce a pracuje několik hodin denně, včetně víkendů. Ceny všeho vzrostly a můžeme „poděkovat“ covidu, že někteří museli opustit práci a najít si třeba jinou. Za doby covidu také byly zavřené školy a to mohlo některým dětem dělat problém se poté znovu socializovat.

Když si vzpomenu na sebe, když jsem já byla v první třídě, začínali jsme s výukou pozvolna, nikam se nespěchalo. Samozřejmě, že školy to mají různě, ale dá se říct, že se nyní na děti již od první třídy kladou vysoké nároky. U nás na škole je to vůbec celé zmatené a nikdo vám pořádně nic neřekne. Musíte si vše jako rodič prvňáčka zjistit. Podle mého názoru je to zrychlenou dobou. Nevadí mi to, ale jak se asi tak cítí ti vyděšení prvňáci, kterým nastala nová etapa života?

Často potkávám děti, které jsou v předpubertálním věku, ale chování hrozné. Jejich ideálem je natáčet si videa, která potom umístí na sociální sítě a doufají, že z toho bude virální video (s vysokým počtem sledovanosti). Hned první školní den jsem byla svědkem, jak rozlévaly děti ze základní školy (věk kolem 12,13 let) kolem sebe vodu. A potom je napadlo, že budou natáčet, jak jeden spolužák toho druhého polévá vodou a ten se brání a doslova se prali a nadávali si sprostě.

Oslovila jsem je, jestli jim to přijde normální. Jim ano. Hrozná sranda. Ale chápete, kam jsme to dopracovali? Sociální sítě a sledovanost na nich jsou důležitější než jiné morální hodnoty. My jsme jako žáci základní školy neměly sociální sítě a nemusel nikdo řešit, jakou fotku na internet umístí. A jak ji upraví, aby získala co nejvíce likes. To jsou dneska starosti.

Když jsem se synem čekala u školy, všimla jsem si jedné žákyně. Věkem tak 14 let. Byla vyspělá, ale co mě docela šokovalo, tak zmalovaná jako pracovnice nočního klubu. Tím chci narazit na to, že ať se potom tyto slečny nediví, když si je vyhlédne nějaký úchylák a že jich na světě běhá mnoho a ani byste to do nich neřekli.

Rodiče na svoje děti v dnešní době bohužel nemají moc času. Ani kolikrát nemají tušení, jak se jejich dcera obléká do školy nebo jestli se líčí. Musí pracovat. Netvrdím, že to tak mají všichni, ale většina do té práce musí.

Málokterý rodič si umí otevřeně se svým dítětem promluvit. Je to o tom, jak se k tomu rodiče postaví, ale když se k tomu moc pozitivně nestaví, nemůžou potom čekat, že jejich dítě s nimi bude mluvit. To raději udělá nějaký průšvih a až potom se rodiče dozvídají, že jejich dítě něco trápí.

Sama jsem uměla svoji nespokojenost maskovat, ale uvnitř mě jsem se cítila strašně zlomená a také jsem jako pubertální holka dělala blbosti. A ano, rodiče se mnou moc nekomunikovali. Z jejich strany moc zájem nebyl a já měla strach s nimi mluvit. Takže na jednu stranu chápu, že se někteří žáci potom na sebe snaží upozornit s nožem v ruce.

Ale ne, to vůbec správně není. Proto, jestli mohu dobře poradit. Mluvte se svými dětmi: Všichni! Už ve školce se od dětí dozvíte důležité věci, tak je nepřehlížejte.