Článek
Rodič, jediná modla pro každé dítě
Napíšu do tohoto článku příběh, který se skutečně stal. Upozorňuji předem, že to bude kruté a bude se zdát, že to snad ani nebylo možné. Ale bylo. Jenomže s tím nikdo nic nedělal, protože nenašel odvahu s tím něco dělat. Možná kdyby s tím někdo něco udělal, dopadlo by to ještě jinak, ale to už je ve hvězdách.
Dítě se narodí a jediný, kdo je mu pořád na blízku, tak jsou rodiče nebo starší sourozenci. Už od narození děti volají maminku pláčem, jak jinak by to daly najevo? Dívenka z našeho příběhu měla od narození zažívací potíže. Její maminka vůbec nebyla šťastná, že holčičku čeká. Když se dívenka narodila, dostávala od svojí maminky kapky. Spala ve studené kuchyni v postýlce, separovaná od rodičů. V noci k ní musel vstávat otec, protože neměla chuť ani mateřské pudy se o svoji dcerku postarat.
Krutý start do života
Od narození to dívenka neměla vůbec lehké. Kromě chladných citů ze strany matky, prožívala i zažívací potíže, které jí nepřidaly. Jednou se jí matka chtěla zbavit a chtěla ji zabít. Díky bohu včas zasáhl otec. Když otec dívce v dospělosti vyprávěl, jak se její matka chovala, vnitřně ji nenáviděla o to více.
Kdykoliv něco potřebovala do školky, později školy, tak to byl problém. Vyslechla si od matky jenom samé nadávky. Málokdy matka dívenku pohladila, obejmula, zajímala se, co ji trápí. První menstruace přišla dívenčině matce jako něco neuvěřitelného. Přitom je to přirozenou součástí ženského života. Dopředu jí nic nevysvětlila, to až holky ve škole.
Dívenka rostla, musela snášet nadávky, někdy i sprosté, od svojí vlastní matky, která jí měla být oporou. Kromě nadávek musela snášet i fyzické bití. Kdyby to aspoň mělo nějaký kloudný důvod. Její matka si na ní vybíjela svoji nespokojenost a její zlý osud. Ale nikdy si neuvědomila, že to není správné.
S pubertou přišly větší problémy
Když už z dívenky byla větší slečna, v pubertě, chovala dost podobně jako její matka. Věci řešila v afektu, hádkami. Střídala sexuální partnery, nevážila si sama sebe. A dokonce i jednou utekla z domu, protože už to doma nedávala. Vyzkoušela měkké i tvrdé drogy, kouřila cigarety.
Neměla se pořádně komu svěřit. Nikdo jí moc nevěřil anebo její starosti přehlížel. Není se proto čemu divit, když se rozhodla v 19 letech odejít z domu. Její životní start nebyl vůbec lehký. Nevěděla, jak má ve vztahu fungovat, protože ji to pořádně nikdo nenaučil.
Nebyla pro muže tou správnou partnerkou, hádala se, podváděla, chodila často flámovat. Neřešila budoucnost. Ale jednou jí jeden starší muž otevřel oči. Začala na sobě pracovat a tušila, že to nebude růžová procházka. Byla to složitá cesta. Ale vymotala se ze svých nesprávných vzorců dětství.
Přes kruté rány se vypracovala
I když jí život solidně naložil skrze její matku, tak se stejně dokázala zvednout. Dokázala na sobě pracovat, aby se vymanila svému nepříznivému osudu. Nebylo to lehké, ale může být na sebe pyšná, že to dokázala.
Už ví, co se sluší a patří. I když ji někdy minulost dobíhá, pracuje na tom, aby se tak nedělo. Ale může si s klidem říct „To nejhorší je za mnou.“ Její matka si totiž neuvědomila, co svým chováním vlastní dceři způsobuje. Do teď ty dvě spolu nemají moc hezký vztah. A navíc jí matka závidí, kam se dopracovala a má potřebu svoji dceru stahovat dolů.
