Článek
Chce to odvahu!
Někdy obdivuji své děti, co jsou vůbec schopny vypustit ze svých roztomilých úst. Chce to jistou dávku odvahy. Ale jak se tak říká, když je AKCE, přijde potom REAKCE. Moje reakce bývá různá. Nedá se říct, že je pokaždé stejná.
Doma si to s dětmi člověk nějak pořeší. Někdy v klidu, někdy s dalšími emocemi. Ale co potom ve školce, škole? Pořád se to odvíjí od toho, jaké životní příklady my jako rodiče, svým dětem předáme.
Ale jsou i takové případy, kdy jsou doslova děti „dárečkem“ pro vyučující osoby. Otázkou ale je, jestli se definovaná drzost opravdu musí někdy nutně definovat jako drzost. Pokud si dítě něco dovolí říct, ať už rodičům, učitelům nebo komukoliv jinému, chtělo to notnou dávku odvahy.
Děti nejsou schopné si uvědomit, pokud jim nenastavíme ty správné hranice, kam až mohou zajít. Jestli je to v pořádku. Pamatuji si, že kdo uměl učitelům už na základní škole říct svůj názor, byl za machra. Jenomže to ve většině případech bylo bráno jako drzost.
Vyřčená slova nelze vzít zpět
Děti by si ale postupem času měly uvědomovat, co je správné a co rozhodně správné není. Momentálně se synem prožíváme takové náročnější období, kdy se vzteká kvůli prkotinám. Jenomže si neuvědomuje, že vyřčená slova z jeho milé pusinky nejsou správná.
Uvedu příklad. Já synovi něco zakážu, protože po něm chci, aby si uvědomil, že se něco nedělá. Například, že se nelže. Zakazuji mu mobil, stejně si myslím, že na něj má času dost, ale jeho otec mu ho chtěl dát za každou cenu. A co řekne syn, když mu něco zakážu? „Nesnáším tě, klidně ten mobil vyhoď do koše, nezajímáš mě, atd“. A hned se začne vztekat.
Mohla bych to brát jako drzost. Svým způsobem drzý je. Ale na druhou stranu to chtělo odvahu, byť pod rouškou agresivních emocí. Řekl si svůj názor. Ale potom přicházím se svými názory já. A chci po něm, aby si uvědomil, že když říká taková slova, nejsou pro mě rozhodně příjemná. Snažím se mu vysvětlit, proč potom pro něj taková omezení nastávají.
Nemile mě překvapilo, že syn teprve nastoupil na základní školu (s odkladem) a už lže. V různých věcech. Minule přišel s tím, že kvůli mně nedostal jedničku. Opravdu to byla moje vina? Nemyslím si. Já se syna každý den ptám (kromě pátku, to úkoly nedostávají), jaký mají úkol. Ujišťuji se, že to je opravdu všechno. Ale syn zapomněl, že se má ještě u básničky vybarvit obrázek. A svedl to na mě, že jsem mu to neřekla. No jo, ale já ním ve škole nebyla, tak nevím, co po nich paní učitelka všechno chtěla.
V tomhle byl drzý na mě jako na svoji matku. Já jsem mu to vysvětlila, tak se potom uklidnil. Ale ještě není v pubertě, tak jsem sama zvědavá, jak to potom bude dál.
Drzost, nevychování nebo odvaha?
Děti, které se nebojí říct svůj názor, i když s ním nemusí souznět všichni, tam to je za mě v pořádku. Ale u dětí, které řeknou svůj názor vyloženě s cílem někomu slovně ublížit, tak tam to bohužel dle mého názoru drzost je. A bohužel i nevychování.
Už jsem o tom párkrát psala. Dnešní doba je dost složitá pro všechny. Pro rodiče, děti, učitele, důchodce. Mnohdy rodiče nemají vůbec čas, aby se svým dětem věnovali. Tak se potom ty děti neumí chovat k jiným dospělým lidem správně. Myslí si, že když budou ukazovat ramena a nebudou mít úctu k dospělým, že to je cool. Ale není to tak.
Cool je umět se chovat zodpovědně, mít úctu k dospělým. A cool rodiče jsou takoví, kteří i přesto, že musí hodně pracovat, najdou svůj volný čas i pro děti. Aspoň potom mají přehled, jak se jejich děti chovají a s kým se stýkají. To přesně chci i já. Nastavit si se svými dětmi tu zdravou rovinu.
Ale aby to nebylo jenom o drzých dětech, tak bohužel i dospělí lidé jsou mnohdy drzí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe například v obchodě. Někdy bychom se i my dospěláci měli chytit za nos a zamyslet se nad svým chováním ve společnosti, ve které jsou i děti.
Není odvážné vynadat prodavačce do hovězího dobytka. To je prostě dospělácká drzost. Ta prodavačka za problémy zákazníka nemůže. Ani není správné nadávat zákazníkovi, ať jde někam, že mu to slaninu vcelku prostě neukrojí, protože se jí nechce.
My dospělí tvoříme dětem budoucí život, tak se snažme :)
