Článek
Odlišností, výjimečností, divností - prostě něčím, čeho máme u sebe pocit deficitu a chceme to po druhém, který nám to nabízí. Jako příklad si můžeme uvést lásku a péči, kterou si vzájemně dává muž se ženou. Muž ženu s rodinou v základu chrání a zabezpečuje (dům, potrava, dnes i peníze atd.), a tím ukazuje svou lásku a péči. Žena muži a rodině dává domov, jídlo, péči o všechny a všechno, co muž přinesl, a tím dává najevo svou lásku a péči.
Muži a ženy se vždy lišili, přece i v rostlinné a zvířecí říši najdeme mnoho jasných rozdílů a projevů. A každé pohlaví dokázalo dělat něco lépe než ten druhý. V přirozeném procesu nám ta odlišnost druhého prvně pomáhá a my ji chceme. Toužíme po ní a chceme jí více, protože ta dovednost druhého nás naplňuje a ulehčuje nám život. Dostáváme jí více a více. Jenže tolik, že nás začne zlobit. Začneme se jí bránit, protože je to jako s přehnanou láskou a péčí. Když jí dáváme příliš, tak toho, koho milujeme a příliš o něj pečujeme, tak obě strany sváže. Jednoho přespřílišnou pozorností a druhého tím,jak jí vykonává. A zlobíme se, protože se chceme vysvobodit a nevíme jak. Této fázi v duchovním růstu říkáme fáze ega, sbírání situací nebo-li akci a reakci, kde má být výstup, tak jako v chemii. Výstupu říkáme zkušenost. Ta však přichází až na konci čtvrté fáze, kdy vše pochopíme a umíme použít. A konečně to taky přijmeme.
V tu chvíli do role přichází druhá fáze. Fáze, kdy odmítáme toho druhého, protože oba jsme v popření sebe. A potřebujeme se znovu najít. A hledáme sebe přes důkazy, že nikoho nepotřebujeme, že to dokážeme sami. Jenže nám najednou chybí ten druhý. Třeba zrovna ta láska a péče, kterou nám dával. Chceme pochopit, proč nám to tak chybí. A to je ta druhá fáze, hledání důkazů a jejich vyvrácení. Snažit se vše pochopit. V duchovní fázi ji nazýváme fází génia.
Máme dostatek důkazů, že vlastně to umíme taky. Třeba u lásky a péče, zjišťujeme, že umíme sebe milovat, tak jak nás miloval ten druhý, a péči, kterou jsme chtěli, tak si dáme také. Dnes mnoho mužů umí pečovat o domácnost a rodinu jako žena, a mnoho žen už umí zabezpečit a chránit rodinu jako muž. Najednou vidíme, co tím můžeme dokázat, kam můžeme dojít. A to se do našich životů vloudila fáze třetí, duchovně jí říkáme fází proroka. A krmíme sami sebe touto nově nabytou schopností tak dlouho, dokud nás nenaplní a nepřeplní natolik, že se na sebe začneme zlobit natolik jako na začátku, když jsme si uvědomili, že nás ta druhá osoba svázala, a my se právě z toho chtěli vysvobodit.
A přichází fáze poslední. Zjišťujeme, že to k nám patří, chápeme sebe, svou touhu, chápeme i toho, na kterého jsme se toliko zlobili. Vyzkoušíme všechno, jak se osvobodit, vrátit to zpět…a pak nám dojde, že jediné, co můžeme udělat, je to přijmout, tím přijmout sebe i druhého takový jaký je. A to je fáze, které říkáme jednota. Jsme v míru se sebou a v míru i s ostatními.
Kdyby nebyl tento odvěký boj, tak nezjistíme, co umíme, nerozvineme se. Je hloupé, chtít utéct před tím bojem a ještě hloupější vyvolat válku. Stačí jen přijmout, že je. A tak jak tímto procesem poznáme sami sebe, aniž by jsme zničili, co milujeme. Tak jak muž se ženou se nemusí nutně rozejít, a zničit vztah , který na začátku byl plný lásky lásky, tak nemusíme ničit kolem sebe. Stačí přijmout, že tento boj je, projít jím. Protože boj je ve skutečnosti bojím se. I zvíře a dítě bojuje, když se bojí, pro záchranu sebe. A to vyplývá z toho, že neví, kdo je a jak si s tím poradí, a proto se bojí a má strach.
A tak přijměte, to co je, co Vám vstupuje do života. Zachovejte to, co už znáte a máte. A hledejte v sobě, z jakého důvodu se to děje, a co se tím vším učíte. A začněte doma, u sebe, nehledejte dokonalost, ale pochopení pro Jste dokonalí v každý okamžik svého života. Najdete- li sebe a příčinu Vašich bojů, tudíž strachů, přemění se boj muže a ženy v mír a lásky plný vztah.
