Článek
Když vám mafián pošle miliardu v bitcoinech, řeknete „děkuji“ a tváříte se, že je to mecenáš. Český stát právě promoval ze školy praní špinavých peněz – s červeným diplomem. A premiér? Ten se jen usmíval, ministr financí počítal, co se dá s takovou sumou pořídit, a občan? Občan už jen s rezignací zírá při dešti na oblohu a přemýšlí jestli je to voda nebo „zlatý déšť“.
Satirický komentář jednoho daňového poplatníka, kterého už nemá co překvapit, a začíná přemýšlet o kryptorepublice řízené z darknetu. Nyní už s trpkou pachutí v ústech a permanentně zvýšeným tlakem, protože to, co vidí, je jen zdražování a všudypřítomné sračky.
Upozornění pro čtenáře:
Máte-li vysoký krevní tlak, slabé srdce nebo jen základní smysl pro spravedlnost, připravte si silný drink, popřemýšlejte o antidepresivech a možná raději přeskočte tento článek. Následující řádky mohou způsobit akutní záchvat sarkasmu a pocit, že se vám realita vymyká z rukou, zatímco se na vás sype „vládní zlatý déšť“.
Kdysi dávno v jedné zemi, kde zákon nosí papírovou roušku a spravedlnost je na dietě, přistála na účtu Ministerstva spravedlnosti miliarda v bitcoinech. Obyčejný den v zemi, kde soudce nepozná rozdíl mezi donátorem a dealerem a ministr spravedlnosti má v kalendáři poznačeno „převod z darknetu – přijmout, poděkovat, legalizovat“. Zdá se, že v moderní době je to jediná cesta k finanční stabilitě státu. Už dávno není třeba složitě shánět zahraniční investory, stačí mít dobře nastavenou kryptopeněženku, a hlavně nemít skrupule.
Zdrojem štědrosti byl Tomáš Jiřikovský, známý provozovatel tržiště Sheep Marketplace, kde jste si mohli koupit cokoli – od heroinu po hesla do Netflixu. Ale budiž mu přáno: aspoň část výnosu ze zločinu skončila u státu. A to je přece to, co nazýváme „oběť pro vyšší dobro“, ne? Ministerstvo si peníze nechalo. Premiér pravil: „Bylo to legální.“ A my dodáváme: Ano, stejně jako sňatek z rozumu mezi spravedlností a organizovaným zločinem, jen s tím rozdílem, že tenhle sňatek byl zřejmě konzumován s plným požehnáním nejvyšších míst, a na účet daňového poplatníka, který z toho neuvidí ani korunu, natož bitcoin.
Premiérovy pravdy a „legální“ lež: Sprcha shora bez omluvy a zdražování na denním pořádku
Pamatujete na ty doby, kdy premiér na tiskové konferenci před novináři hrdinně prohlašoval, jak jeho vláda zatočí s korupcí a špinavými penězi? Jak se bude bojovat proti organizovanému zločinu a každý, kdo se snaží obejít systém, dostane po prstech? Inu, zdá se, že ty prsty byly místo po prstech spíše obdarovány miliardou v kryptoměně. A ty proklamace? Dnes znějí jako vtip z repertoáru nejhoršího stand-up komika, zatímco v realitě obyčejní lidé drží nad hlavou deštníky proti neustále se zvyšujícím cenám a klesající kvalitě života.
Když se celá věc provalila, vystoupil premiér a s kamennou tváří, hodnou zkušeného pokerového hráče, prohlásil: „Bylo to legální.“ Legální? Vážně? To je jako říct, že když vám zloděj omylem pošle část lupu na váš bankovní účet, je legální si ji nechat, protože „prostě přišla“. Kdyby to udělal obyčejný občan, už by měl na krku Finanční analytický úřad, policii a pravděpodobně i exekutora. Ale když to udělá stát? To je „legální a správné hospodaření s majetkem“. Premiérova definice legality se evidentně liší od té, kterou učí na právnických fakultách. Nebo spíš se řídí novou, pružnější, krypto-zákonnou verzí, která umožňuje přijímat dary od kohokoli, jen když to nikdo moc neřeší. Jak trefně poznamenal jeden cynický občan:
„Chčijou nám na hlavy a už se ani nesnaží to vydávat za déšť.“
A zdá se, že premiér v tomhle ohledu drží hadici, zatímco na občany padá zdražování energií, potravin, bydlení a služeb, aniž by je vláda byť jen slovně omluvila.
Ministr financí v extázi: „Miliarda je miliarda – a z čeho, to už neřeším! Ostatní ať si utáhnou opasky!“
A co na to ministr financí? Ten, který neustále pláče nad dírami v rozpočtu a škrtá, kde se dá – důchody, platy učitelů, investice do zdravotnictví… Ale miliarda od Jiřikovského? To už je jiná káva! Představte si ho, jak sedí ve své kanceláři, slintá nad výpisem z kryptopeněženky a počítá: „Tohle by stačilo na opravu pěti kilometrů silnice, nebo na nákup tisíce nových úřednických propisek! Nebo… na můj tajný fond pro nečekané výdaje!“ Vždyť co na tom, že to zaplatí občané z vlastní kapsy, ať už skrze inflaci, nebo vyšší daně.
Jeho obvyklá fiskální přísnost se v mžiku vypařila. Najednou nebylo potřeba řešit původ peněz, etickou stránku, ani to, zda si stát neměl počínat jako vzor, a ne jako příjemce výpalného. Pro ministra financí byla miliarda prostě jen miliarda. A když je taková suma na stole, morální zásady jdou stranou. Vždyť stát potřebuje peníze, ne? A odkud pochází, je přece vedlejší. Důležité je, že se jimi dá zalepit díra v rozpočtu, která se neustále zvětšuje. Možná, že tohle je ta „transparentnost“, o které se neustále mluví – transparentnost praní špinavých peněz přímo před očima veřejnosti, s úsměvem na tváři a s pocitem dobře vykonané práce. Ostatně, pokud se peníze „vyperou“ přímo v národní bance, kdo si dovolí pochybovat? Zatímco ministr financí počítá miliardu, obyčejný člověk se škrábe na hlavě, kde vzít na nájem, a jak zaplatit další účty, které se neustále zvyšují.
Od banánové republiky ke kryptorepublice s VIP členstvím a zlatou sprchou pro občany
Tento incident ale otvírá daleko širší možnosti. Proč se trápit s výběrem daní, když můžete jen čekat, až vám na ministerský účet začnou padat miliardy od pochybných existencí? Mohla by to být nová hospodářská strategie. Místo, aby se stát snažil bojovat s kriminalitou, mohl by s ní rovnou spolupracovat na bázi „Win-Win“. Zločinci si perou peníze a stát si je bere – všichni jsou spokojeni! No, téměř všichni. Občan, ten se jen dívá, jak se mu život zdražuje, zatímco jiní si užívají.
Představte si ty nové vládní programy. „Program revitalizace dopravní infrastruktury – sponzorováno kartely z Kolumbie!“ Nebo „Nové zdravotnické zařízení – financováno z výnosů z podvodů s kryptoměnami!“ Zní to absurdně? Možná. Ale v zemi, kde si Ministerstvo spravedlnosti nechá miliardu z darknetu s požehnáním premiéra a finančníka, se absurdita stává novou normou. Ostatně, pokud je legální přijmout miliardu od někoho, kdo vydělal na prodeji drog a zbraní, tak co je vlastně nelegální? Možná bychom měli začít rozlišovat mezi „zákonným“ a „morálním“, ale to už je na poměry naší kryptorepubliky příliš velký luxus. Občan se z toho mezitím snaží nezbláznit.
Závěrečné zamyšlení: A co dál, vládo? A co my, občané?
Možná je čas přestat si hrát na to, že stát bojuje s podsvětím. Mnohem upřímnější by bylo, kdyby vláda vydala nový oficiální slogan:
„Česká republika: Váš důvěryhodný partner v legalizaci podezřelých zisků. I my máme Bitcoinovou peněženku a premiér na to má razítko ‚Legální‘. Nevadí nám, odkud to je, hlavně, že je to hodně. A vy, občané, si mezitím poraďte se zdražováním a sračkami, které na vás padají.“
A nebo: „Právo a pořádek – Powered by darknet, s požehnáním premiéra a pod finančním dohledem ministra financí, zatímco občan se brodí v tom, co zbyde.“
Co myslíte, už jsme překročili hranici banánové republiky a stali se oficiálně kryptorepublikou s VIP členstvím pro ty, kteří nám pošlou dostatek bitcoinů? A co budeme dělat, až nám příště pošlou bilion? To už se budáme tvářit, že jsme si to vydělali těžkou prací, a budeme za to ještě žádat dotace z EU? A co na to EU? Budou se tvářit, že „to je naše interní záležitost“? A my, občané, budeme dál mlčet a jen zírat na oblohu, odkud na nás padají jen sračky a zdražování, a na vládu, která je v klidu počítá?
