Článek
Most se dlouhodobě potýká s rostoucí drogovou kriminalitou a absencí koordinace mezi klíčovými institucemi. Tragické případy rodin, které se marně snažily ochránit své děti před propastí drog, jsou bohužel realitou. Otázkou zůstává, zda hrstka slušných a poctivých občanů, kteří v Mostě platí daně a s veškerým úsilím se snaží vychovávat své děti v bezpečném a zdravém prostředí, má být obětí takového nefunkčního systému.
Situace je navíc komplikována skutečností, že drogová kriminalita v Mostě vykazuje vzestupnou tendenci, a to navzdory snahám o její potírání. Získat relevantní statistická data je sice obtížné, nicméně obecné trendy v Ústeckém kraji naznačují, že drogová kriminalita roste rychleji, než ji stát dokáže zadržet. To je znepokojivý fakt, který odráží nejen vysokou míru recidivy mezi pachateli, ale také nízký počet specializovaných útvarů schopných účinně bojovat proti organizovanému zločinu, který se na drogovém trhu přiživuje. Vyšetřování drogových případů je často složité a časově náročné, což přispívá k pocitu bezmoci a frustrace jak u obyvatel, tak u těch, kteří se snaží s problémem pracovat.
Tato situace v okolí K-centra, zařízení pomáhajícího drogově závislým, jen podtrhuje toto napětí mezi snahou pomoci potřebným a oprávněnými obavami místních obyvatel o jejich vlastní bezpečnost a kvalitu života. Tento článek se pokouší o komplexní pohled na problematiku z perspektivy obou stran – znepokojených obyvatel a organizace Most k naději, která se snaží s danou situací vyrovnat.
V letech 2021 až 2023 došlo v Mostě k výraznému nárůstu případů drogové trestné činnosti, a to z 43 na 76 zaznamenaných skutků, tedy o více než 77 % během tří let. Tento trend potvrzuje i Národní protidrogová centrála, která opakovaně uvádí Most mezi lokalitami s aktivní komunitní výrobou pervitinu, přičemž se jedná často o tzv. „sídlištní varny“ v sociálně vyloučených zónách. Do popředí se rovněž dostává distribuce metamfetaminu vietnamskými skupinami a narůstající počet mladistvých pachatelů. Most tak zůstává jedním z nejvíce exponovaných měst v rámci Ústeckého kraje v souvislosti s výrobou, distribucí a užíváním návykových látek.
Zdroj: Výroční zprávy národní protidrogové centrály: https://policie.gov.cz/clanek/vyrocni-zpravy-annual-reports-jahresbericht.aspx
Znepokojení obyvatel: Dlouhodobý boj o bezpečí dětí a frustrace z neřešené situace
Místní obyvatelka, která se s problémem v okolí K-centra potýká už léta a je jím hluboce zneklidněna, popisuje situaci jako neudržitelnou a dlouhodobě neřešenou. „Tento problém v okolí K-centra bohužel přetrvává už několik let. Přestože jsme se několikrát obraceli například na město, situace se nijak zásadně neřeší,“ uvádí. Tragickým dokladem závažnosti situace je skutečnost, že mateřská školka v těsné blízkosti si dokonce musela na vlastní náklady postavit vyšší plot, aby ochránila děti před kontaktem s nebezpečnými předměty.
„Nejhorší situace bývá zejména v letních měsících, kdy je více lidí venku. V těchto obdobích je výrazně viditelnější množství odpadků, roztahaného oblečení, a především použitých injekčních stříkaček. Děti je běžně nacházejí – není přece normální, aby vám dítě přišlo z hřiště říct, že našlo injekční stříkačku,“ říká s rozhořčením. Kromě hygienického a bezpečnostního rizika si obyvatelé stěžují i na pocit nejistoty, kdy jim uživatelé drog blokují cestu domů, a člověk se necítí bezpečně. „Nevíte, jak se daná osoba zachová, a situace působí velmi nepříjemně.“ Reakce policie jsou podle ní nepravidelné – „někdy dorazí, někdy ne.“ A doporučení institucí jsou rozporuplné – „někteří doporučují volat neustále, jiní tvrdí, že není potřeba volat tak často. Někdy nám bylo doporučeno zavřít okna, což rozhodně nepovažujeme za adekvátní řešení.“
Místní obyvatelka v e-mailové korespondenci s ředitelem K-centra Lubomírem Šlapkou z 1. srpna 2019 popisuje své dlouhodobé frustrace: „To, že jsem Vám psala dnes svou další stížnost bylo důsledkem nahromadění negativních zkušeností s uživateli drog v okolí našeho domu. Věřte mi, že od roku 2014 jsem několikrát volala Městskou policii kvůli nálezu odhozené použité injekční stříkačky a také jsem viděla narkomany, kteří si aplikují drogu v okolí K-centra (nebyla jsem to jenom já, ale i lidé z mého okolí). Ale vzhledem k tomu, že se od poslední stížnosti nic nezměnilo, mi to připadalo zbytečné.“
Většina obyvatel Mostu se shoduje, že v centru města – a už vůbec ne vedle mateřské školy – by nemělo být zařízení, které je převážně navštěvováno drogově závislými osobami kvůli výměně injekčních stříkaček nebo získání dalších pomůcek. „Nikdo nezpochybňuje, že každý člověk má právo na pomoc. Pokud by šlo o zařízení, kam by docházeli lidé na sezení týkající se například životní orientace nebo jiné formy pomoci, která nemá rizikové a nebezpečné dopady na okolí, nikdo by proti tomu nic nenamítal. V aktuální podobě to ale považujeme za nevhodné a nebezpečné – především kvůli přítomnosti dětí v těsné blízkosti,“ zdůrazňuje místní obyvatelka. Dodává, že i ostatní rodiče ve školce, kam chodí její synovec, vnímají problém stejně intenzivně. Přestože tato čtvrť má své kouzlo a nechce ji označovat jako „špatnou“, aktuální situace podle ní „kazí její atmosféru a ohrožuje bezpečnost nás všech – hlavně našich dětí.“
Rozhovor s ředitelem Most k naději Lubomírem Šlapkou: Pohled K-centra, prevence, bezpečnost a výzvy v komunikaci
Na stížnosti a obavy obyvatel reaguje Lubomír Šlapka, výkonný ředitel organizace Most k naději, která K-centrum provozuje. V rozhovoru poskytl ucelený pohled na fungování centra a širší problematiku, zároveň odkazuje na svou e-mailovou korespondenci s místní obyvatelkou z roku 2019, která nastiňuje výzvy a snahy o zlepšení.
Dobrý den, velice děkuji za Váš zájem o tuto problematiku – velmi si vážíme toho, že se tím někdo konečně zabývá.
Bezpečnost v okolí a vnímání obyvatel: Chápeme, že práce s drogově závislými s sebou nese specifické výzvy. Jaká konkrétní opatření vaše organizace přijímá k zajištění bezpečnosti a čistoty veřejného prostoru v bezprostřední blízkosti K-centra, zvláště s ohledem na obavy obyvatel z nálezů injekčních stříkaček nebo nevhodného chování v blízkosti školek?
Bezpečnost místních obyvatel, zaměstnanců, a dokonce i samotných klientů je naší nejvyšší prioritou. Bezprostřední okolí K-centra je mimo sobot, nedělí a svátků, kdy máme zavřeno a klienti sem nechodí, kontrolováno i několikrát denně našimi zaměstnanci. Od založení K-centra, při kterém byli zástupci okresního úřadu, hygienické služby, městského úřadu a významných sociálních služeb, uplynulo už více jak 30 let, přitom bezpečnostních ohrožení, konfliktů či jiných mimořádných událostí bylo za celou tu dobu pouze několik a v řádu jednotek incidentů. Okolí K-centra je z hlediska nálezu odhozených použitých injekčních stříkaček jedno z nejbezpečnějších míst v Mostě. Uživatelé drog nemají důvod tyto zde odhazovat, když je mohou bezpečně vrátit a ještě za to využít sociální služby, které v rámci programu prevence šíření toxikománie K-centrum a další odborné sekce poskytují. K preventivním opatřením v rámci každodenní obhlídky okolí K-centra, mimo jiné patří až 3× denně fyzická kontrola nejbližšího terénu. Klientům, kteří naruší v námi kontrolované oblasti pořádek, hrozí pozastavení všech služeb, což má pro ně výrazný sociální a další dopady, neboť nejbližší podobná služba je až v Chomutově. Velmi se také osvědčila naše spolupráce s městskou policií v Mostě, strážníci dokáží zasahovat ve velmi kvalitním reakčním čase a několikrát pomohli odvrátit závažnější narušení pořádku. V době naší nepřítomnosti je na plotě budovy poblíž vchodu, trvale umístěn bezpečnostní ocelový box na použité injekční stříkačky, který je hojně využíván. Naší snahou je, aby poskytované sociální služby co nejméně omezovaly a zatěžovaly běžný chod v rozšířeném centru města.
V souvislosti s obavami obyvatel Most k naději také navrhuje tzv. pasivní ochranu prostor: K tomuto problému bych chtěl ještě uvést, že mnohé osoby, posedávající na schodech či u Vašeho domu, nejsou klienty K-centra. Jedná se o alkoholiky z přilehlých hospod, heren a lokalit. Nelze tudíž přičítat všechno našemu zařízení. Navíc, jak je patrné, dotčené prostory obchází jak městská policie, tak i asistenti prevence kriminality. Pravidelně pak i naši pracovníci a další námi pověřené osoby. Což samo o sobě napomáhá k minimalizaci negativních dopadů provozu K-centra a udržení veřejného pořádku. Na plánovaném jednání s ředitelem městské policie v příštím týdnu, předpokládáme, že se dohodneme na dalším postupu i ohledně lokality bloku 205. Stejně jak před 5 lety paní X, tak i vás si dovoluji pozvat na koordinační setkání, jen prosím o zaslání alespoň dvou termínů, abychom se časově synchronizovali. K tomu dodává, že navrhovali SVJ instalaci většího nápisu (cedule) na dům „PROSTOR MONITOROVÁN KAMEROVÝM SYSTÉMEM!“ a zakoupení makety kamery, což by mohlo odradit část uživatelů drog, alkoholu a nudící se mládeže od posedávání a aplikace drog. Předpokládané náklady by nepřesáhly 5 000 Kč.
Vztahy s komunitou a minimalizace dopadů: Jak aktivně pracujete s místními obyvateli a městskou samosprávou na budování vzájemné důvěry a hledání řešení, která by minimalizovala negativní vlivy vaší činnosti na okolí, například co se týče shromažďování osob?
Uvědomujeme si, že provoz některých sociálních služeb, zejména těch protidrogových, může přinášet své specifické problémy. Proto pořádáme tzv. den otevřených dveří, kde se místní obyvatelé, naši sousedé, komunita – mohou seznámit co a proč děláme. Jakým způsobem pracujeme s uživateli drog, ale také s jejich blízkými – rodiči, partnery. Právě možnost vstupu do jinak pečlivě chráněných prostor K-centra je svým způsobem unikátní, protože poskytuje komentovanou, odbornou prohlídku běžné veřejnosti nepřístupných prostor. Občas roznášíme letáky do schránek a snažíme se komunikovat s veřejností i přes sociální sítě. Vycházíme z faktu, že lidé mají obavy z toho, co neznají, čemu nerozumí, co nechápou, anebo z čeho mají podmíněný strach. Proto se snažíme otevřeně komunikovat s kýmkoli, kdo má zájem dozvědět se o práci s toxi osobami víc. Působíme směrem k veřejnosti jak mediálně, tak na odborných fórech. Naší poslední akcí bylo Celorepublikové setkání protidrogových terénních programů v Mostě s podporou od města Most. Je také dobré zdůraznit, že klient, který je v K-centru – je klientem pod institucionální kontrolou. Tady si nemůže dělat co chce jako kdesi venku. Při vstupu se musí řídit poměrně přísnými pravidly. Tím se každodenně snižuje i počet případných incidentů v Mostě. Úplné snížení případných negativních vlivů však možné není. Snižte negativní vliv restaurací, autodromu, dopravy, heren, zastaváren, sportovišť, výroben, diskoték, paneláků, vyloučených lokalit, emisí, azylového domu, krematoria, věznice, chemičky, dolů, letišť – prostě to nejde… Město Most je dynamické místo s obrovskou sociálně-kulturní-infrastrukturní zátěží z minulosti. Dopady nekulturnosti, chamtivosti, nezodpovědnosti i sociální vykořeněnosti, vídáme každý den. Toxikománie je pouhým segmentem mnohých dalších patologií, které zde jsou, anebo těch, které sem přicházejí a jsou záměrně importovány v rámci vnitřní migrace, často ovlivněné obchodníky s chudobou. Člověk na drogách není příčinou, ale důsledkem minulých i současných chyb komunální, regionální i celostátní politiky, ale také důsledkem špatné výchovy, nekvalitních sociálních služeb, špatné vzdělanostní struktury obyvatelstva v našem regionu. Domnívám se, že až si kolektivně, komunitně uvědomíme příčiny, budeme schopni lépe pracovat s důsledky. A zdaleka se to netýká jen toxikománie, alkoholismu, prostituce, domácího násilí a spousty dalších negativních jevů v našem regionu. Problematická je snaha o budování vzájemné důvěry tam, kde přetrvávají dávno vyvrácené předsudky. Hloupost se šíří stejně rychle, jako epidemie a co hůř, nezná hranic. Jednoduchou lež, složitou pravdou nevyvrátíte.
Role K-centra v prevenci kriminality: Ačkoliv klienti K-centra nemusí být přímo pachateli, článek zmiňuje zvýšenou kriminalitu v okolí. Jakou roli hraje vaše centrum v rámci širších snah o snížení kriminality v oblasti? Spolupracujete s policií nebo jinými organizacemi na prevenci a řešení těchto problémů?
Začnu poněkud netradičně. Představte si, kdyby nebyla instituce jako je K-centrum a terénní protidrogové programy. Představte si, že by se desítky tisíc injekčních stříkaček ročně válelo na ulici, na dětských hřištích, na každém myslitelném volném prostranství. Představte si, že když by zmizelo K-centrum, nezmizí uživatelé drog, paradoxně naopak jejich počet se zvýší, protože by chyběla instituce, která osoby užívající drogy anebo drogami ohrožené, nějakým způsobem edukuje a posunuje k bezdrogovému životu, k abstinenci, anebo k tomu, aby už když drogy berou – tyto užívali bezpečně a nezatěžovali tak zdravotní či sociální systém. Oni (uživatelé) zde nejsou kvůli tomu, že je tu Káčko. Jsou tu proto, že zde žijí, že jsou to děti našich obyvatel, našich sousedek a sousedů, jsou to naši ‚spoluobčané‘! A může se nám to nelíbit sebevíc, to je prostě reálný fakt. Drtivá většina našich klientů jsou rodilí mostečáci. Role K-centra, nespočívá ve snižování kriminality. Od toho je rozsáhlý bezpečnostní aparát s vycvičenými policisty. Od toho je také tvorba komunálních politik. Naše role je, snížit ekonomické, zdravotní, sociální a další škody, které užívání drog provází a tuto roli si plníme na 101 %. Jinými slovy – jsme v první linii proti patologii, se kterou si ani stát, ani kraj, ani města a obce, nedokáží poradit desítky let. Jsme nárazníkem a sítem všeho toho zanedbaného, nezdravého a patologického. Bez vzájemné spolupráce s dalšími sociálními službami, odbory městského úřadu či policiemi, soudy bychom tento boj už dávno prohráli. Naše služby působí jako bezpečnostní val, který sice šíření toxikománie úplně nezamezí, ale pomáhá těm, kteří se chtějí ze závislosti vymanit a chrání ty, kteří jsou drogami ohroženi. Většinou jsou ohroženi ti nejzranitelnější v populaci – mladí, chudí, nevzdělaní či sociálně vyloučení. Ti nemohou za to, kde a komu se narodili. Mnozí uživatelů drog si nesou ‚genetickou nálož‘ od svých rodičů, alkoholiků, násilníků, z prostředí sexuálního zneužívání, z toxických vztahů rodin a z bezzubé společnosti, která je k těmto lidem cynická, ostrakizující, předsudečná a krutá. Desítky let razíme tezi, že represe a prevence, mají být vyvážené. My umíme identifikovat uživatele drog a pracovat s nimi na jejich abstinenci či bezpečném braní. Policie by zase měla umět odhalovat výrobce a dealery drog a tyto předávat soudům. Až nebudou drogy, nebudou ani drogově závislí. Náš společný nepřítel není toxikoman, ale ti, kteří na závislostech benefitují! Nakonec bych docela rád polemizoval o Vašem tvrzení, že v okolí K-centra je zvýšená kriminalita. Máme v rámci spolupráce s bezpečnostními složkami, poměrně dobrý přehled o místech se zvýšenou kriminalitou, okolí K-centra to rozhodně není. K tomu snad jen, že pocit není fakt.
Možné přemístění do vhodnějších lokalit: Článek naznačuje, že stávající umístění K-centra je pro obyvatele problematické. Zvažuje organizace Most k naději možnost přemístění K-centra do jiných lokalit, které by byly mimo dosah mateřských škol a hustě obydlených obytných domů, a jaké kroky by to případně obnášelo?
Otázka umístění K-centra se řešila před více jak třiceti roky. Zaznívalo mnoho argumentů a často i bizarních návrhů, nakonec se tehdejší vedení města, ale i další orgány státní správy a samosprávy, zdravotníků, hygieniků a bezpečnostních složek shodly a rozhodly o umístění „Káčka“ v blízkosti centra města. Odůvodnění bylo logické – protidrogové centrum bude tam, kde se nejvíce pohybují, zdržují uživatelé drog. Dokonce byl provoz K-centra v jedné budově s mateřskou školkou. Jedním vchodem chodili toxikomani a druhým vcházeli rodiče s malými dětmi i to se kdysi dělo. Nedošlo k jedinému incidentu za dobu tohoto absurdního duálního využití prostor. Ptáte-li se, zda K-centrum přemístit někam mimo město, nejlépe kamsi na periferii mezi chemické závody a letiště, tak i takové úvahy padly. Otázkou je, kdo by do takového vyloučeného zařízení skutečně chodil. Jaká by byla efektivita instituce, do které by uživatelé drog prostě nepřišli. Přestěhujeme policejní služebnu někam kde nejsou lidé. Sníží se tím kriminalita? Přestěhujeme nemocnici – bude více zdravých? Zrušíme věznici, nebudou vězni? Zrušíme psychiatrii, přestanou existovat duševní choroby? Ne, takto to nefunguje. Ale abych neutekl z otázky. Ano, existuje několik míst, kde by K-centrum v Mostě bylo i v současné době vhodné umístit, ovšem nedokáži si představit jednak povolovací proces, obrovské náklady na zřízení služby a odpor, proti takové snaze umístit K-centrum blíže do centra. Nejvyšší koncentrace uživatelů drog je v ose zimní stadion – sportovní hala – park - Prior – Centrál Most až k věžovým domům za bývalým Rozkvětem. Další, silně toxi promořené lokality jsou sídlištní panelákové celky, kde je skutečná množírna drogových závislostí. Jsou zde varny drog, rozsáhlá distribuční síť a velký počet latentních uživatelů drog se kterými však není jednoduché pracovat. Například naše terénní protidrogové programy mají pouze deset zaměstnanců, ti mají na starost nejen výše zmiňovanou osu, ale také sídliště Chanov a další lokace v Mostě i mimo centrální město. Na rozšíření služeb nemáme personální ani ekonomické kapacity. Drtivá většina našich zaměstnanců má vysokou školu a práce s uživateli drog je natolik nepopulární, složitá, sofistikovaná, náročná a v některých ohledech i nebezpečná, že jí nemůže dělat opravdu každý. Navíc, každý z našich zaměstnanců musí projít různými prověrkami způsobilosti, což samo o sobě je náročný proces jak pro uchazeče, tak pro organizaci.
Výzvy v komunikaci a hledání řešení: Most čelí komplexním sociálním problémům. Jaké vidíte největší výzvy v komunikaci mezi neziskovými organizacemi, městem a obyvateli, pokud jde o efektivní řešení situace kolem sociálních služeb? Jaké kroky by podle vás mohly vést k lepší spolupráci a porozumění?
Existuje zde institut s názvem komunitní plánování. Zřizovatelem a zadavatelem je statutární město Most. Cílem komunitního plánu je, propojit jednotlivé zájmové či odborné skupiny na poli sociálních a zdravotních služeb. Rovnice je jasná: město (zadavatel), sociální služby (poskytovatel), klienti služeb a obyvatelstvo (uživatel služeb). Komunitní plán, umožňuje vedení města a jeho složkám, řídit (ovlivňovat) místní sociální a zdravotní politiku. Tento model však funguje za předpokladu, že jsou všichni hráči na stejné úrovni. Měli by být! Každý z nich má jasnou roli. Zadavatel zadává službám ‚zakázky‘ dle potřebnosti, aktuálnosti, závažnosti a mnoha dalších podmínek a potřeb komunity. Při zadávání se aplikuje analýza potřeb, SWOT analýza, koordinace mezi jednotlivými poskytovateli sociálních služeb a mnoho dalších úkonů, které tvoří jádro sociálně-zdravotní a případně i bezpečnostní politiky města. Poskytovatel je pak odpovědný za to, že příslušné ‚zadání‘ bude naplňovat v souladu s plánem a také v souladu se zákonem o sociálních službách. Bude se zpovídat zadavateli, ale i ostatním sociálním hráčům, včetně uživatelům z toho, jak se mu daří naplňovat cíle a politiku města, jak je či není efektivní a jaké nástroje má či naopak postrádá k tomu, aby docházelo k pozitivním změnám či alespoň v místě a čase byly zabezpečeny základní služby pro obyvatelstvo. Podotýkám, že tyto služby jsou procesně odsouhlaseny orgány města i komunitního plánu – tedy diskusí, hodnotícími procesy a zcela jasnými, transparentními faktickými výstupy. Řízení komunitního plánování je ‚majstrštyk‘ sociálně-zdravotní politiky města. Bohužel tento orgán prožívá jakousi rozvojovou stagnaci či dokonce krizi. Z komunitního plánování se stává nesourodý a v mnoha ohledech i netransparentní orgán protichůdných zájmů. Sociální služby vesměs dělají to, co mají, některé formálně jiné skutečně. Zadavatel sice uvolňuje na jejich podporu dotační příspěvky v rámci vícezdrojového financování a uživatelé služeb jich využívají a někdy i zneužívají, ale celkový objem těchto prostředků se snižuje. Proč? Vždyť všechny náklady na služby trvale rostou! Navíc komunitní plán ‚bobtná‘, kdy jsou zcela bez příslušných analýz potřebnosti, přijímáni další a další hráči (poskytovatelé), kteří odčerpávají etablovaným sociálně-zdravotním službám snížené dotační prostředky. Kvalitu dusí průměrnost. Efektivitu zastiňuje množství nicotnosti a byrokracie. Každý si chce urvat co lze, a tak se z kooperace stává konkurence, ze spolupráce boj o dotační zbytky. Snaha schopných pověřených úředníků je často marná, protože bez osobní angažovanosti konkrétního odpovědného politického reprezentanta‚ přece všichni ví, že se rozhoduje jinde než v orgánu, který byl pro rozhodování vytvořen. Bohužel tento stav nezachrání ani ojedinělé veřejné akce, které prezentují trh sociálních služeb – protože jedenkrát za rok je to prostě málo a absence promyšlené, skutečné koordinace sociálních politik města, roli služeb spíše oslabuje, než aby umožnila jejich rozvoj. Komunikace je o vzájemném naslouchání, o argumentační potenci a o vědění (znalostech).
Dlouhodobá vize a integrace: Jaká je dlouhodobá vize organizace Most k naději pro efektivní integraci vašich služeb do městské struktury, tak aby byly prospěšné pro ty, kteří pomoc potřebují, a zároveň respektovaly a zlepšovaly kvalitu života všech obyvatel Mostu?
My jsme integrovaná instituce. Za více jak třicet let poskytování sociálních služeb v našem regionu, nemůžeme stát mimo městskou strukturu když jsem s ní tak moc propojení. Naše služby, které ani z daleka nejsou jen o protidrogových aktivitách – pomohli tisícům potřebným. Provozujeme unikátní krizovou Linku duševní tísně, provozujeme doléčovací centrum, na krizovou poradnu se obrací mnoho lidí, kteří s drogami nemají nic společného, prostě se jim něco stalo v jejich životech a neví si rady jak dál. Pracujeme s osobami, které mají HIV, žloutenky typu C, syfilis a mnoho dalších zdravotních a sociálních problémů, které systém nedokáže ošetřit. Mnozí z našich klientů jsou dětmi Mostečanů, jsou to lidé, kteří mají rodiče, babičky, dědečky, sestry a bratry. Bohužel, často právě neznalost, povrchní a velmi zúžené pohledy na práci sociálních služeb, vytváří bariéry, které se těžko překonávají. Pohled veřejnosti je stejně důležitý, jako pohled každého z nás před vlastní práh. V rámci odpovědného přístupu k regionálním problémům se soustředíme na prohlubování odbornosti našich zaměstnanců, protože jenom vzdělaný, empatický pracovník v sociálních službách, může odvádět dobrou sociální práci. Čekají nás ale i další výzvy, například snížení tzv. uhlíkové stopy. Povedlo se zateplení budovy a tím výrazné snížení provozních nákladů Domu humanity v Mostě. Most k naději, zcela zásadním způsobem, přispívá ke zlepšení kvality života obyvatel města. Vyhledáváme a následně i pracujeme s lidmi, kteří si sami nedokáží pomoci, kteří mohou být vážně nemocní ať už krví přenosnými chorobami či závislostmi. Minimalizujeme sociální a zdravotní dopady a tím snižujeme náklady společnosti i další hrozby, které závislosti přinášejí. Jedna koruna do prevence, uspoří tisíc korun za následnou léčbu.
Pane Šlapko, festivaly elektronické hudby se bohužel často zmiňují i v souvislosti s výskytem různých drog. Vzhledem k tomu, že se jeden takový bude konat v Mostě, byli jste ze strany organizátora festivalu, nebo ze strany města, požádáni o umístění vašeho stánku na akci, která se blíží a jaká by byla jeho náplň?
Bohužel, nejsme oslovováni ani městem, ani pořadateli. Přitom je obecně známo a prokázáno, že se na těchto akcích nelegální drogy vyskytují. S nimi pochopitelně i dealeři a uživatelé. V tomto ohledu nějaká koordinace nefunguje. Náplň stánku na festivalu by byla zejména zdravotnicko-preventivní. Například každý, kdo měl nechráněný pohlavní styk, by se mohl nechat otestovat na HIV, ale i na další krví přenosné choroby. Zároveň lidi na drogách (kterých je na podobných festech nemálo) mohou přijít ke krátké konzultaci ohledně možností nižších rizik užívání, abstinence a léčby, anebo si jen vyzvednou leták pro někoho blízkého, kdo je na drogách. Ve stánku jsou osoby, které mají dlouholetou pracovní praxi s uživateli drog, bezplatné, diskrétní poradenství je tedy další náplní takového stánku. Umístění stánku je vždy nejdůležitější. Ideální je v dosahu komunikace, ale nikoli hned na jejím okraji. Na jednom festu u Máchova jezera jsme pracovali poblíž cca. 10-20 metrů od ToyToy toalet. Na záchod se chodí často a když cestou potkám stánek terénních programů, nevzbudím u nikoho pozornost, když do něj nahlédnu či se v něm zastavím. Umístění a celkové plánování však vyžaduje přípravu a mnoho detailních bezpečnostních i dalších procesů. Je to i finančně nákladnější akce, neboť naši lidé zde pracují v nočním režimu. Stánek musí být zároveň propojen s pořadateli, bezpečnostní a pořádkovou službou. Musíme komunikovat i se zdravotníky, protože občas u návštěvníku festivalů, dochází k dehydratacím, kolapsům a dalším zdravotním komplikacím, způsobeným užíváním drog či kombinací drog a alkoholu.
Navazujíc na téma drog na takovýchto událostech, jaký je váš pohled na aktuální drogovou situaci ve společnosti obecně? Zajímalo by mě především, jak vnímáte roli a vliv lidí, kteří se vysloveně živí prodejem drog, na šíření toxikomanie a jaké trendy či změny v této oblasti pozorujete, které by se měly aktivněji řešit?
Lze predikovat, že ať legální, či nelegální drogy, budou čím dál tím více pronikat do naší společnosti. Vznikají další ‚nové‘ závislosti. Tento trend má mnoho příčin. Bezesporu mezi hlavními příčinami je nutkání po co nejrychlejším pozitivním zážitku k čemuž mají získané predispozice všichni, kteří jsou konzumenti sociálních a herních sítí, ale také ti, kteří mají genetické či sociální predispozice. Už ve velmi nízkém věku se mění některá ‚ložiska‘ v mozku, která jsou fakticky připravena na ‚instantní dopamin‘. Mnozí z generace Z, či X ani netuší, že vzorec závislosti již mají v hlavě. Tento trend fakticky nelze ovlivnit, neboť jakékoli restrikce i-prostoru se minou účinkem. Musel by se doslova zastavit internet. Další podstatnou otázkou je, kdo benefituje na psychoaktivních a psychomodulačních látkách. Jsou to výrobci (producenti) a následně obchodníci (dealeři). Vliv těchto osob a společností bude růst zároveň s růstem konzumentů. Stát při všech myslitelných represivních nástrojích, kterými disponuje – nebude schopen zabránit závislostní pandemii, může jí za obrovských společenských nákladů nějakým způsobem regulovat, ale nikoli pozastavit či zcela vymýtit. Řešení? Existuje! Společnost by se měla vrátit na samý počátek ‚boje proti závislostem‘ a těžiště takového boje je v rodinách v pomáhajících organizací a ve školách. Propracovaná primární prevence, dobrá informovanost rodičů a komunitní spolupráce, mohou alespoň zmírnit následky ovlivňovačů vědomí. Ovšem to nelze učinit ze dne na den. Chybí propracovaná primární prevence. Existuje resortismus. Něco vymýšlí ministerstvo zdravotnictví, něco ministerstvo školství a úplně něco jiné ministerstvo práce a sociálních věcí či státní zemědělská inspekce, která do některých typů drog také hovoří. Doposud je primární prevence v ČR nestabilní, má velmi špatné financování a opět prakticky žádnou koordinaci. Dochází k absurditám, kdy je tzv. protidrogový vlak, považován za prevenci, přitom je to více obchodní projekt, než zacílená, účinná systémová prevence. Radnice v ČR ale bez rozmyslu vydávají statisíce právě na takové ‚cirkusové exhibice‘, ale podpořit sofistikované preventivní aktivity na školách je jim za těžko. Prostě chybí znalosti, zájem i odpovědnost za to komu a kam směřovat veřejné prostředky. Navíc cirkus jde vidět, slyšet a je výraznější, než každodenní edukace drogami ohrožených lidí. Zcela zásadní je také změna pohledu orgánů činných v trestním řízení – kdy se z mnoha logických důvodů čeká u dealerů drog, až je naplněn tzv. třetí odstavec, tedy přísnější postih za výrobu, šíření a distribuci drog. Ovšem v mezičase dochází právě od dealerů drog k indoktrinaci nových, vesměs mladých budoucích uživatelů drog.
Vaše centrum pomoci je umístěné ve vyloučené lokalitě, kde žijí i drogový dealeři a problémoví lidé. Mapa kriminality poukazuje v těchto místech zvýšenou kriminalitu. Nepřenáší obyvatelé svoje frustrace z této bezpečnostní situace na Vaše centrum pomoci, i když problém je zakopán v okolí?
Nejprve poopravím informaci, že je naše zařízení ve vyloučené lokalitě, myslím, že jsem Vám již psal, že lokalita Petra Jilemnického je z hlediska nápadu trestné činnosti a dalších patologických jevů, jednou z nejbezpečnějších v Mostě. Například odhozených injekčních setů zde, kde je K-centrum je oproti jiným, sledovaným lokalitám zcela zanedbatelné množství – 3 kusy za rok (!). Nedochází zde ani k nadměrnému narušování veřejného pořádku ani k závažnějším formám kriminality. Je však pravdou, že pár set metrů od nás je skutečná sociálně vyloučená lokalita, která spočívá v M.G. Dobnera. Prostě ty věžáky okupují někteří obchodníci s chudobou alá pronajímatelé, díky čemuž je složení obyvatelstva takové jaké je a zdaleka zde nepřevažují toxikomani, což je naše cílová skupina. Naproti tomu máte pravdu v tom, že část místní populace, přenáší svou frustraci na nás, paradoxně na ty, kteří jako jediní široko daleko se závislostmi pracují, kteří minimalizují sociální a zdravotní dopady či rizika užívání drog. Tohle je daň z neznalosti, někdy i z hlouposti. My přeci stojíme na straně normality. Na straně pořádku a dobrého života, přesto se najde vzorek nespokojených, kteří nás obviňují, že toxikománii podporujeme. Za 30 let se nenašel jediný příklad, ani důkaz, že by tomu tak opravdu bylo a přesto nenávist, ostrakizace a hloupost, přetrvávají. Problémy daleko většího rozsahu jsou na sídlištích a v objektech lemujících spodní část třídy Budovatelů. Tam se nejen rodí patologie, ale také dlouhodobě nedaří cokoli změnit. Jen podtrhuji, že ti často proklínaní toxikomani, feťáci, smažky, bezďáci jsou převážně děti synové a dcery, sestry a bratři původních obyvatel z Mostu. Jsou to také oběti rodinných a dalších vztahů. Mnozí se už při narození rodí s genetickou závislostní predispozicí. Jsou to lidé ze špatného socio-ekonomicko-kulturního prostředí. Nelze je tedy posuzovat pouze černobíle. Pracujeme s velmi „rozbitými“ lidmi. Toxikománie zde není proto, že je zde K-centrum, ale pro to, že tady jsou výrobny drog, dealeři a v neposlední řadě i konzumenti drog! Naštěstí větší část veřejnosti toto již vnímá a chápe naší práci. Občas se sice zvedne nějaká vlna nevole, zejména na internetu vnímáme skupinovou nenávist nejen proti toxi lidem, ale i proti nám, ale s tím se nedá dělat nic jiného než vysvětlovat, odkazovat na stránky národní protidrogové politiky a informovat lidi o tom co a proč, děláme.
Pohled autora: Složitost problému a nutnost systémových změn
Z odpovědí pana Šlapky je zřejmé, že problematika drogové scény v Mostě je nesmírně komplexní a nelze ji zjednodušovat na vinu jedné konkrétní instituce. Ačkoliv obavy obyvatel o bezpečnost dětí jsou naprosto legitimní a pochopitelné, K-centrum Most k naději zdůrazňuje svou nezastupitelnou roli v minimalizaci rizik spojených s toxikomanií. Bez jeho existence by se město potýkalo s daleko větším problémem v podobě volně se povalujících stříkaček a nekontrolovaného šíření nemocí.
Návrhy komplexního řešení drogové problematiky v Mostě s důrazem na posílení specializovaných kapacit a využití komunitních zdrojů
K řešení dlouhodobých problémů s drogami v Mostě je klíčové nejen zlepšení preventivních a sociálních služeb, ale především posílení specializovaných kapacit Policie ČR. Zvýšení počtu kriminalistů v odborných útvarech, jako jsou TOXI týmy, je nezbytné pro efektivnější odhalování a rozkrývání drogových sítí v regionu. Tito specialisté disponují nejen potřebnými znalostmi, ale i metodickými nástroji pro sledování a vyšetřování organizovaného zločinu spojeného s distribucí návykových látek. Současně je nutné zlepšit spolupráci mezi těmito specializovanými složkami a městskými orgány, zdravotníky či neziskovými organizacemi, které mají přímý kontakt s ohroženými skupinami obyvatel.
Důležitou součástí efektivního boje proti drogové kriminalitě je také aktivní zapojení civilních obyvatel a komunitních iniciativ do sběru relevantních informací a monitoringu situace. Místní znalosti a vnímání problémů mohou být pro policii klíčovým zdrojem poznatků, pokud jsou tyto podněty vhodně systematizovány a vyhodnocovány. K tomu by měla město i Policie ČR vytvořit důvěryhodné kanály, které umožní anonymní a bezpečné sdílení informací bez strachu z odplaty. Podpora komunitních projektů, které vzdělávají veřejnost o prevenci a motivují k aktivnímu přístupu, může výrazně zvýšit účinnost protidrogových opatření.
Je však nutné zdůraznit, že statistiky týkající se drogové kriminality jsou založeny primárně na evidovaných případech, zadrženích a realizovaných zásazích Policie ČR. To znamená, že skutečný rozsah drogové scény může být výrazně větší, protože mnoho případů zůstává neodhalených nebo nejsou dostatečně dokumentovány. Tento fakt klade ještě větší důraz na potřebu rozšířit kapacity vyšetřovacích útvarů a posílit komunitní spolupráci, aby se zvýšila schopnost identifikovat a řešit i skryté formy drogové kriminality.
Tento přístup je v souladu s úspěšnými modely z jiných regionů České republiky i zahraničí, kde kombinace zvýšených specializovaných kapacit policie, efektivní prevence a aktivní spolupráce s komunitou vedla ke snížení dostupnosti drog a související kriminality. Například v Ústeckém kraji a některých západních městech bylo ověřeno, že integrovaná strategie zahrnující rychlé policejní zásahy, sociální podporu a veřejnou angažovanost přináší dlouhodobé pozitivní výsledky. Most by měl tyto osvědčené zkušenosti adaptovat a systematicky je implementovat, čímž by se zvýšila nejen bezpečnost obyvatel, ale i kvalita života v městských částech zatížených drogovou scénou.
Most je město s bohatou historií a unikátní atmosférou, ovšem současně čelí mnohým sociálním výzvám, které jsou často zakořeněny hluboko v minulosti. Je jasné, že „toxikománie je pouhým segmentem mnohých dalších patologií,“ jak uvádí pan Šlapka. Dlouhodobé řešení tak nemůže spočívat jen v represích nebo přesunu K-centra, ale vyžaduje komplexní systémový přístup. Chybějící koordinace v komunitním plánování, nedostatečné financování primární prevence a neochota politiků investovat do skutečně efektivních programů – to jsou faktory, které brání Mostu v posunu vpřed. Místní obyvatelé se cítí zrazeni a přehlíženi, zatímco organizace jako Most k naději se snaží dělat maximum s omezenými zdroji a často i s nepochopením ze strany veřejnosti.
Musí slušní lidé v Mostě trpět takové prostředí? To je otázka, která visí ve vzduchu a z rozhovorů s obyvateli je zřejmé, že jejich trpělivost dochází. Proč by měli občané platící daně a snažící se o řádný život být rukojmími nefunkčního systému, který se zdá být v rozkladu? Je absurdní a nepřípustné, aby ti, kteří se snaží žít spořádaně, byli nuceni dennodenně se vyrovnávat s následky drogové scény, která se rozlézá městem. Pocit, že stát, kraj i město selhávají v ochraně svých občanů, je drtivý.
Město Most, které se zdá, že se dalo spíše cestou „chleba a her“ – investic do zábavy a povrchních projektů, zatímco fakticky přehlíží palčivé sociální problémy, selhává ve své základní roli. Dětská hřiště, parky a sídliště se stávají místy, kde se prolíná svět obyčejných lidí s realitou drogové závislosti a s ní spojené kriminality. Tato neschopnost mosteckého vedení města razantně a dlouhodobě řešit tyto výzvy vede bohužel jen k rozšiřování vyloučených lokalit a prohlubování sociálních nerovností. Místo, aby se problémy řešily v zárodku, bobtnají a stávají se permanentní součástí městského života, ohrožující bezpečnost a kvalitu života všech občanů, zejména dětí.
Aby se situace zlepšila, je nezbytné prolomit bariéry v komunikaci, podpořit skutečnou spolupráci mezi všemi aktéry a prioritizovat investice do prevence a sociálních služeb, které adresují kořeny problémů, nikoliv pouze jejich projevy. Kromě systémových změn je však klíčové, aby se probudila i samotná společnost. Lhostejnost a strach jsou živnou půdou pro dealery a organizované gangy, kterých je v Mostě bohužel dost. Je na každém z nás, abychom se aktivně zapojili, nebáli se ozvat a vyžadovali od vedení města zodpovědný přístup a skutečné řešení. Je Most připraven konečně převzít zodpovědnost za svou budoucnost a přestat přehlížet problémy, které ničí životy jeho obyvatel, nebo se spokojí s rolí města, kde slušní lidé musí trpět kvůli laxnosti a neschopnosti těch, kteří mají město spravovat?
