Hlavní obsah
Lidé a společnost

Policie bojuje 30 let. Proč jsou drogy stále dostupnější?

Foto: Moral Journalism/Gemini

Ilustrační obrázek

Kokain ukrytý v dortech, pervitin z okna panelového domu, laboratoř v bunkru nebo droga rozpuštěná v lahvích. České drogové kauzy posledních let ukazují vynalézavost podsvětí. Zároveň však otevírají nepříjemnou otázku: měří stát svůj úspěch správně?

Článek

Policisté rozkrojili dort a místo sladké náplně našli kilogram kokainu. Jindy sledovali dealera, který prodával pervitin přímo z okna svého bytu. Nedaleko města Slaný kriminalisté odhalili podzemní bunkr sloužící k výrobě drog. A v jiné kauze putoval kokain přes oceán rozpuštěný v lahvích, které vypadaly jako běžný alkohol.

Na první pohled jde o příběhy připomínající kriminální seriály. Ve skutečnosti však vypovídají o něčem mnohem podstatnějším. Ukazují, jak se drogový trh neustále přizpůsobuje. Jak reaguje na nové technologie, policejní metody i legislativní změny. A zároveň ukazují, že navzdory tisícům policejních zásahů, stovkám rozbitých varen a desítkám mezinárodních operací zůstávají drogy součástí české reality.

Za roky sledování kriminálních případů jsem si všiml jedné zvláštnosti. S každou další policejní razií, každou odhalenou varnou a každým zadrženým dealerem se zdá, že drogový trh na chvíli ustoupí. Jenže po čase se objeví znovu. Často na jiném místě, s jinými lidmi a novými metodami. Někdy v podzemním bunkru, jindy v dortu, lahvi alkoholu nebo za obrazovkou mobilního telefonu. Právě proto nejsou následující případy jen kuriózními historkami z policejních spisů. Jsou svědectvím o tom, jak se mění podsvětí, ale také o tom, jak se mění samotná společnost.

Po více než třiceti letech boje proti drogám tak zůstává otázka, kterou si stát klade stále znovu. Pokud policie každoročně zadržuje dealery, rozbíjí laboratoře a zabavuje rekordní množství drog, proč jsou některé návykové látky dostupnější než kdykoliv předtím?

Když se kokain schová do dortu

Jedním z nejzajímavějších případů posledních let se stala kauza organizované skupiny, která podle Národní protidrogové centrály převážela kokain z Německa do České republiky ukrytý uvnitř dortů.

Kurýři si v Berlíně převzali kilogramové cihly kokainu, vložili je do dortových korpusů, vše zamaskovali šlehačkou a následně cestovali běžnými autobusovými linkami do Prahy. Po příjezdu na Florenc zásilku přebírali další členové skupiny.

Na první pohled jde o kuriózní historku. Ve skutečnosti však ukazuje jednu z největších proměn současného organizovaného zločinu. Moderní pašování drog už dávno nestojí pouze na tajných schránkách v autech nebo sofistikovaných úkrytech. Čím dál častěji využívá obyčejnost.

Dort nevypadá podezřele. Člověk nesoucí cukrářskou krabici nevzbuzuje pozornost. A právě v tom spočívá síla podobných metod.

Podle policie měla skupina dovézt přes třicet kilogramů kokainu a distribuovat i další látky včetně MDMA, LSD nebo pervitinu. Komunikace měla probíhat přes Telegram a další šifrované kanály.

Celá kauza ukazuje propojení klasických kurýrních metod s digitálním světem. Organizované skupiny dnes fungují podobně jako běžné logistické firmy. Mají vlastní dodavatelské řetězce, kurýry, distributory i zákaznickou síť.

Pervitin z okna mezi běžnými sousedy

Pokud kokain v dortech připomíná mezinárodní organizovaný zločin, případ z Klášterce nad Ohří ukazuje opačný pól drogového trhu.

Podle Policie ČR prodával osmadvacetiletý muž pervitin přímo z okna svého bytu. Zákazníci přicházeli k domu, zaklepali na okno nebo do něj hodili drobný předmět jako signál. Následně mělo dojít k předání drogy a peněz.

Kriminalisté později zadokumentovali stovky případů distribuce.

Na celé kauze není nejzajímavější samotný způsob prodeje. Důležitější je prostředí, ve kterém se odehrávala. Nešlo o opuštěný sklad, průmyslovou halu ani odlehlou chatu. Šlo o běžný byt v běžném domě.

Právě zde se ukazuje jedna z největších iluzí veřejné debaty o drogách. Mnoho lidí si stále představuje, že drogová kriminalita existuje někde mimo jejich každodenní svět. Ve skutečnosti se značná část trhu odehrává přímo v ulicích, domech a sídlištích, kolem kterých denně procházejí stovky lidí.

Drogový trh není oddělený od společnosti. Je její součástí.

Když drogy létají policistům pod nohy

Ještě absurdnější podobu měl případ z Brna.

Jednapadesátiletý muž podle policie pokračoval v distribuci pervitinu i přesto, že už čelil trestnímu stíhání. Když si pro něj přišla zásahová jednotka, pokusil se zbavit důkazů. Začal vyhazovat sáčky s drogami z okna.

Netušil však, že okolí domu už bylo zajištěno policisty.

Drogy tak dopadaly přímo k nohám kriminalistů.

Na první pohled jde téměř o groteskní situaci. Jenže právě podobné případy ukazují jeden z největších problémů protidrogové represe. Mnoho pachatelů pokračuje v činnosti i ve chvíli, kdy vědí, že jsou sledováni.

Důvodů je více. Finanční motivace, závislost, dluhy, prostředí organizovaného zločinu nebo přesvědčení, že riziko trestu stojí za možný zisk.

Z pohledu státu tak často vzniká nekonečný cyklus. Jedna skupina končí, jiná vzniká. Jeden dealer zmizí z trhu, další rychle zaplní uvolněné místo.

Varna v podzemním bunkru nedaleko Slaného

Jedním z nejpozoruhodnějších případů posledních let se stal objev podzemního bunkru v okolí města Slaný, který podle kriminalistů sloužil k výrobě pervitinu.

Policisté zde zadrželi osoby přímo při výrobě drogy. Následné prohlídky odhalily chemikálie, laboratorní vybavení, tablety s obsahem pseudoefedrinu, plynové bomby, digitální váhy a další prostředky používané při výrobě metamfetaminu.

Případ ukazuje profesionalizaci části české drogové scény. Česká republika je dlouhodobě spojována především s výrobou pervitinu a podle výročních zpráv Národní protidrogové centrály zůstává metamfetamin dominantní drogou domácího nelegálního trhu. V roce 2024 policie odhalila 192 varen.

Přestože se technologie mění, základní princip zůstává stejný. Výroba potřebuje chemikálie, logistiku, odběratele a finance. A právě tyto stopy nakonec vedou kriminalisty i k provozům, které měly zůstat skryté.

Bunkr u Slaného však ukázal ještě něco jiného. Že část české drogové scény už dávno nefunguje stylem improvizovaných varen v panelových bytech. Některé skupiny začínají fungovat téměř jako malé výrobní provozy, které se snaží minimalizovat riziko odhalení a zároveň zvýšit efektivitu výroby.

Kokain v lahvích od vína

Další kauza ukázala, jak daleko může zajít kreativita organizovaných skupin.

Podle Národní protidrogové centrály převážela skupina osob kokain z Peru do České republiky rozpuštěný v kapalině uložené v lahvích označených jako alkoholické nápoje.

Na první pohled šlo o běžný alkohol. Ve skutečnosti obsahovaly lahve roztok s kokainem, který bylo možné po převozu znovu chemicky oddělit.

Podle kriminalistů skupina uskutečnila nejméně čtrnáct cest a do České republiky měla dovézt přibližně patnáct kilogramů kokainu.

Případ ukazuje další důležitý trend. Moderní drogový byznys stále více využívá chemii, technologie a mezinárodní logistiku. Nejde pouze o ukrytí drogy. Jde o její transformaci do podoby, která na první pohled nepůsobí podezřele.

Kokain už dávno není jen drogou elit

Ještě před několika lety byl kokain v českém prostředí spojován především s bohatými podnikateli, celebritami nebo prostředím vyšších příjmových skupin.

Dnes se situace mění. Národní protidrogová centrála i evropské instituce upozorňují, že evropský trh zaplavuje rekordní množství kokainu. Roste jeho dostupnost a v některých regionech se cena postupně přibližuje ceně pervitinu.

Podle výročních zpráv policie už přestává platit, že jde výhradně o drogu bohatých. Roste její dostupnost i mimo tradiční prostředí velkých měst.

To je zásadní změna.

Pokud se látka, která byla dříve vnímána jako luxusní droga, stává běžně dostupnou i mimo velká města, proměňuje se celý trh. A s ním i okruh uživatelů.

Právě tady vzniká jeden z největších paradoxů současné situace. Policie dosahuje významných zásahů proti organizovaným skupinám, zároveň však čelí trhu, který je díky globální nadprodukci stále zásobován novými dodávkami.

Česká republika možná patří mezi země, které dokážou drogový trh velmi dobře odhalovat. To však automaticky neznamená, že ho dokážou zmenšovat.

Protidrogová politika už dávno není jen o drogách

Ve veřejném prostoru se stále používá pojem „protidrogová politika“. Může to však vytvářet dojem, že stát řeší především pervitin, kokain, heroin nebo marihuanu.

Ve skutečnosti je český systém postaven mnohem šířeji.

Současná politika závislostí zahrnuje nejen nelegální drogy, ale také alkohol, tabák, hazardní hraní, gambling a další formy návykového chování. Národní strategie i akční plány pracují s pojmem politika závislostí a zahrnují prevenci, léčbu, regulaci trhu i ekonomické dopady jednotlivých návykových produktů. (Vláda České republiky)

Právě to bývá v debatách často přehlíženo.

Když se mluví o drogovém problému, veřejnost si většinou představí pervitinovou varnu nebo zabavený kokain. Jenže z pohledu zdravotních a ekonomických dopadů představují největší problém často látky zcela legální.

Alkohol.

Tabák.

Hazard.

Právě alkohol je podle odborníků dlouhodobě jednou z návykových látek s největšími zdravotními i společenskými dopady. Současně však zůstává běžnou součástí každodenního života a veřejné debaty o něm bývají výrazně mírnější než u nelegálních drog.

To neznamená, že kokain nebo pervitin nejsou problém.

Znamená to však, že problematika závislostí je mnohem širší než policejní boj proti dealerům.

Přesun pod ministerstvo zdravotnictví

Právě v této situaci rozhodla vláda o přesunu agendy politiky závislostí pod Ministerstvo zdravotnictví. Rozhodnutí vyvolalo výraznou debatu mezi odborníky.

Zastánci změny argumentují tím, že závislosti úzce souvisejí se zdravotní péčí, prevencí a duševním zdravím. Kritici naopak upozorňují, že politika závislostí není pouze zdravotní otázkou.

Týká se také bezpečnosti, školství, sociálních služeb, ekonomiky, regulace hazardu, daňové politiky nebo boje proti organizovanému zločinu.

Bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil například upozornil, že koordinace z Úřadu vlády měla logiku právě proto, že problematika závislostí přesahuje jeden resort a zahrnuje alkohol, tabák, hazard i represivní složky státu.

Bez ohledu na to, kdo má v této debatě pravdu, je zřejmé jedno.

Česká republika dnes neřeší pouze drogy.

Řeší závislosti jako celek.

Třicet let boje. Jaký je skutečný výsledek?

Od počátku devadesátých let investoval stát obrovské prostředky do boje proti drogám. Policie rozbila stovky laboratoří, odhalila mezinárodní skupiny a zadržela tisíce pachatelů.

To jsou výsledky, které nelze zpochybňovat.

Vedle nich však stojí otázka, která bývá mnohem méně příjemná.

Jak vlastně poznáme, že boj proti drogám funguje?

Pokud je měřítkem počet razií, zabavených drog nebo zadržených osob, může stát vykazovat úspěchy prakticky každý rok.

Pokud je však měřítkem dostupnost návykových látek, situace vypadá jinak.

Pervitin zůstává dominantní drogou českého trhu. Kokain je dostupnější než kdy dříve. Nové syntetické látky vznikají rychleji, než na ně dokáže reagovat legislativa. Distribuce se přesouvá do online prostředí a šifrovaných komunikačních aplikací.

Drogový trh se mění.

Nemizí.

Nepříjemná otázka na závěr

Z policejního pohledu představují podobné kauzy úspěch. Byly odhaleny laboratoře, zadrženi dealeři a zabaveny drogy. Bez práce kriminalistů by byla situace bezpochyby horší.

Přesto zůstává otázka, které se česká společnost dlouhodobě vyhýbá.

Je policie skutečně efektivní, pokud jsou drogy po třiceti letech boje stále dostupné?

Nejde o kritiku řadových policistů ani specialistů z Národní protidrogové centrály. Ti často odvádějí mimořádně náročnou práci a dosahují konkrétních výsledků.

Otázka míří jinam.

Je možné, že po státu požadujeme něco, čeho nelze dosáhnout pouze represí?

Možná totiž neselhává policie.

Možná selhává představa, že problém související se závislostmi, psychickým zdravím, sociálním vyloučením, organizovaným zločinem, chudobou, hazardem, alkoholem, tabákem i obrovskou poptávkou lze vyřešit především zatýkáním.

Při pohledu na podobné případy je snadné soustředit se na jejich neobvyklé detaily. Na dort naplněný kokainem, podzemní bunkr ukrytý v krajině nebo na dealera, který prodával pervitin z okna svého bytu. Takové příběhy přitahují pozornost, protože vybočují z běžné reality. Jenže skutečný význam těchto kauz nespočívá v jejich výjimečnosti. Spočívá v tom, co vypovídají o společnosti, ve které vznikají.

Závislosti totiž nikdy nevznikají ve vzduchoprázdnu. Jsou odrazem ekonomických podmínek, sociálního prostředí, stavu duševního zdraví, kvality rodinných vztahů i celkové atmosféry ve společnosti. Proto se také v průběhu času mění jejich podoba. Jedna generace řeší alkohol, jiná heroin, další pervitin nebo kokain. Vedle toho přibývají hazardní hry, online sázení, digitální závislosti a nové formy úniku od reality, které před několika desetiletími vůbec neexistovaly.

Právě proto by debata o závislostech neměla být vedena pouze mezi policisty, politiky nebo odborníky. Týká se celé společnosti. Týká se škol, rodin, zaměstnavatelů, zdravotnictví i médií. Pokud budeme závislosti vnímat výhradně jako problém kriminality, budeme vždy řešit především jejich důsledky. Pokud je budeme vnímat pouze jako zdravotní problém, může nám naopak uniknout role organizovaného zločinu, ekonomických zájmů nebo agresivního marketingu některých návykových produktů.

Možná proto není nejdůležitější otázkou, jaká droga bude dominovat za deset nebo dvacet let. Důležitější je, zda bude společnost schopna reagovat na proměňující se podobu závislostí rychleji a chytřeji než dosud. Zda bude ochotna vést debatu založenou na datech, zkušenostech a výsledcích, nikoliv pouze na emocích, stereotypech nebo politických preferencích.

Protože bez ohledu na to, jaké budou další policejní zásahy, nové zákony nebo vládní strategie, zůstává jedna skutečnost neměnná. Závislosti nejsou pouze problémem jednotlivců. Jsou jedním z nejcitlivějších ukazatelů stavu celé společnosti.

Možná jsme po třiceti letech nevybudovali systém, který drogy porazí.

Možná jsme pouze vybudovali systém, který je dokáže lépe počítat.

„Jak to nejlépe vystihl adiktolog Josef Radimecký si můžete poslechnout zde.“

Zdroje

Kokain ukrytý v dortech

Policie ČR – Tajná ingredience. Dort, za který hrozí vězení
https://policie.gov.cz/clanek/tajna-ingredience-dort-za-ktery-hrozi-vezeni.aspx

ČT24 – Pašovali kokain v dortech, hrozí jim až osmnáct let vězení
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pasovali-kokain-v-dortech-hrozi-jim-az-osmnact-let-vezeni-370217

Pervitin prodávaný z okna

Policie ČR – Pervitin házel klientům z okna
https://policie.gov.cz/clanek/pervitin-hazel-klientum-z-okna.aspx

Drogy vyhazované z okna při zásahu

Policie ČR – Drogy vyhodil z okna policistům přímo pod nohy
https://policie.gov.cz/clanek/drogy-vyhodil-z-okna-policistum-primo-pod-nohy.aspx

Podzemní bunkr v okolí Slaného

Policie ČR – Vykopali si podzemní bunkr a v něm se zvesela vyráběl pervitin
https://policie.gov.cz/clanek/vykopali-si-podzemni-bunkr-a-v-nem-se-zvesela-vyrabel-pervitin.aspx

Kokain rozpuštěný v lahvích alkoholu

Policie ČR – Kokain v lahvích s alkoholem
https://policie.gov.cz/clanek/kokain-v-lahvich-s-alkoholem.aspx

Výroční zprávy Národní protidrogové centrály

Politika závislostí

Úřad vlády ČR – Politika v oblasti závislostí
https://vlada.gov.cz/cz/ppov/zavislosti/

Přesun politiky závislostí pod Ministerstvo zdravotnictví

Další použité zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz