Česko naruby IX: pervitin, investice i DPH

Milé čtenářky, milí nevinní přihlížející a všichni ostatní, co ještě nemáte v exekuci i vlastní zdravý rozum,

vítám vás u devátého pokračování naší společné terapie jménem Česko naruby.

Konec srpna bývá v normálním světě obdobím, kdy by měl mít člověk od všeho shonu svatý klid. Švestky na zahradě pomalu měknou, chytají ten správný nádech a každý poctivý hospodář má plné ruce práce s tím, aby je včas posbíral do sudů na kvas. Je to čas, kdy se chystá dříví na zimu, kontrolují se zásoby ve sklepě a člověk se tak nějak přirozeně snaží srovnat si myšlenky před přicházejícím podzimem. Jenže zkuste si v týhle naší kotlině udržet čistou hlavu a klidné nervy, když se kriminální zprávy čtou s větším úžasem než divoké sci-fi romány. Stačí ráno otevřít noviny nebo projít policejní zpravodajství z uplynulého týdne a člověku je okamžitě jasné, že tady nám klidné babí léto fakt nehrozí.

Tentokrát jsme hodili za hlavu uhlazené pražské kavárny, kde se nad malým kafíčkem do skla filosofuje o globálních problémech, a podívali jsme se na svět očima lidí, co dávají přednost selskému rozumu, přímému jednání bez servítek a pořádné dávce černého humoru. Srpen roku 2026 totiž finišuje stylem, při kterém by i tomu největšímu flegmatikovi zaskočil ranní chleba se sádlem.

V téhle zemi jsme si už všichni tak nějak zvykli na ledačos. To, že státní úředník má na všechno dost času, že na poštách se stojí nekonečné fronty a cenovky v obchodech skáčou nahoru rychleji než sousedova kočka přes plot, už málokoho překvapí. Jenže to, co předvedli tuzemští koumáci i policejní složky v uplynulých dnech, vyžaduje nejen pořádnou dávku nadhledu, ale především neprostupnou hroší kůži. Nalejme si sklenku loňské slivovice a pojďme si ten výkvět české tvořivosti rozebrat pěkně po pořádku, zločin po zločinu, než nám z toho všeho dojde trpělivost i nálada.

Pojďme se bez zbytečného našlapování kolem horké kaše podívat na Severní Čechy. V Ústí nad Labem tamní specializovaný tým TOXI v uplynulých dnech rozprášil pětičlennou organizovanou skupinku, která si z městských částí Krásné Březno a Neštěmice udělala rozsáhlé distribuční centrum pro pervitin. A nebyla to žádná jednorázová akce. Tahle povedená sebranka tam jela ve velkém už od minulého prosince a s prodejem bílého prášku se fakt nemazala. Jeden z vykutálených obviněných dokonce pravidelně sedal do fára a vozil materiál až do Děčína, aby pokryl poptávku i u sousedů přes kopec. Srdceryvný příběh, ale tak to má být, sousedům se má pomáhat, někdo pomůže s nákupem, někdo dovézt brambory, někdo hold pro sousedy vozí perníček.

Nejpozoruhodnější na celé téhle partičce byla jejich vzájemná sousedská svornost. Když některý z chemiků zrovna neměl kde navařit další dávku, parťák mu bez mrknutí oka poskytl vlastní byt. Samozřejmě ne z čistého bratrského sentimentu – platilo se za to poctivou provizí ve formě části navařené látky. Prostě takové svérázné severočeské družstevní podnikání: já ti půjčím sporák, ty mi odsypeš perníček do žíly a všichni budeme spokojení. Penízky získané z prodeje pak chlapci točili dál s lehkostí poctivých živnostníků – část šla na nákup dalších chemikálií k výrobě a zbytek padl na jejich běžné osobní potřeby.

Pohádka o snadném výdělku skončila ve chvíli, kdy k nim do bytů neohlášeně dorazili kriminalisté na domovní prohlídky. Na místě našli 50 gramů hotového pervitinu, ze kterého by po laboratorním naředění z čistoty 56 procent vznikla pro koncové uživatele pěkná hromádka. Teď všem pěti aktérům hrozí až deset let v chládku. Tam budou mít dost času přemýšlet o tom, že vzájemná sousedská výpomoc sice šetří náklady, ale při styku s kriminálním zákoníkem se z ní stává vstupenka do úplně jiné dimenze.

Jestli si ale myslíte, že severočeský družstevní spolek byl vrcholem nápaditosti, na jihu Čech jeli kriminálníci podle úplně jiné příručky. Tamní partička si při svém podnikání očividně pouštěla filmy s agentem 007 a zkoušela si hrát na tajné služby. Kriminalisté z Jindřichova Hradce po celém roce mravenčí práce nakonec sklapli klec nad trojicí, která si z vaření drog udělala doslova špionážní román.

Základ celé týhle povedené buňky tvořil partnerský pár – šestatřicetiletý chlap s třiatřicetiletou drahou polovičkou – a jejich kumpán v roly podomního prodejce. Ten držel v drogové hierarchii pozici hlavního velkoodběratele snad pro půl republiky. Žádní amatéři z garáže. Mužský obstarával chemikálie a vařil, jeho milá pomáhala s finálním dosoušením – očividně díky bohatým zkušenostem s věšením prádla na šňůru – a stíhala u toho i distribuci dalším zájemcům. Parťák pak zboží obratem udával dalším střelcům po celém kraji.

Aby je policie jen tak nedostala, měnili pronajaté pokoje po jihočeských penzionech častěji než špinavé ponožky. Když jim začala hořet půda pod nohama, sbalili skleněné baňky a uklidili se do osamoceného rodinného domu na Příbramsku ve Středních Čechách. Mysleli si, že tam na ně jindřichohradecká kriminálka nedosáhne a ztratí stopu. Konspiraci jeli na naprosté maximum. Ženská využívala auto z půjčovny, které parkovala v Milevsku na parkovišti a přítel si pro ni jezdil jedním ze svých čtyř luxusních fár. Než ale do domu vůbec dojeli, na silnici prováděli po okolních vesnicích divoké kličkované, projížděli zatáčky ve vysoké rychlosti a měnili směry, aby případným sledovačkám znechutili život.

Ačkoliv ani jeden z nich neměl razítko v pracovní knížce a oficiálně nikde nemakal, žili si jako hollywoodské hvězdy. Drahé značkové oblečení, nejnovější elektronika, luxusní dovolené v cizině a nájmy za desítky tisíc měsíčně platili z kapsy tak hladce, jako by prachy tiskli na domácí tiskárně.

Jenže každé filmové představení jednou končí a tomuhle spadla opona v půlce srpna. Přímo přes zamčená kovová vrata jejich tajného sídla projelo obrněné auto zásahové jednotky. Zákrok byl tak bleskový, že hlavního chemika sbalili přímo u bublající baňky, ve které ještě vřelo půldruhého litru horkého roztoku pervitinu. Kriminalisté na místě zabavili kilo čistého efedrinu, sto litrů rozpouštědel, balíky peněz v různých měnách a v autě obviněné dámy jako třešničku na dortu i ampule s testosteronem a anaboliky. Celkově tahle partička podle odhadů vychrlila desítky kilogramů materiálu za miliony. Agenti z lekce konspirace tak nakonec skončili v úplně obyčejné vazbě, kde mají dost času přemýšlet o tom, že ani ta nejlepší kličkovaná na okresce vás před spravedlností nezachrání.

A od domácích kutilů se přesuňme k opravdové vyšší dívčí, kde už nelétají baňky s roztoky pervitinu, ale rovnou stovky milionů v evropských měnách. Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) totiž v uplynulých dnech předvedli, že ani naše kotlina není bezpečný přístav pro ty, kteří si ze státní kasy dělají soukromou dojnou krávu.

Na základě žádosti Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) ze sousedního Mnichova provedli naši detektivové bleskovou zátahovou akci po celém území republiky. Výsledek? Zadrženo pět vykutálených osob, které jely v obřím mezinárodním kolotoči na krácení daně z přidané hodnoty.

Pro běžného člověka je to naprosto neuvěřitelná podívaná. Zatímco na vesnici má poctivý hospodář pocit, že po něm stát brzo bude chtít platit daň i za každou vykopanou bramboru ze země, za každý nasbíraný koš švestek nebo za to, že mu na dvorku zakokrhá kohout, tihle nablýskaní koumáci točili miliony na papíře bez jediného kapnutí potu.

Ono to totiž v téhle branži funguje pořád podle stejného receptu: stačí založit řetězec fiktivních firem, protahovat zboží přes hranice z jedné strany na druhou, na správném místě „zapomenout“ zaplatit DPH a na druhém konci si ji nechat od státu poctivě vrátit. Dokud se na to nepřijde, připadáte si jako geniální finančníci a páni světa. Jenže jakmile se do věci vložili evropscí žalobci ve spolupráci s naší NCOZ, pohádka o snadném bohatství dostala hodně rychlý spád.

Zatímco pánové a dámy snili o tom, jak přelstí daňové úřady napříč Evropou, policejní pouta jim připomněla starou známou věc. Můžete mít firmy v Německu, sídlo v Česku a papíry nastavené tak složitě, že by se v nich nevyznal ani ten nejchytřejší účetní v kraji. Jenže když se do věci vložité mezinárodní týmy, nakonec stejně skončíte před vyšetřovatelem s hlavou v dlaních a slzami v očích.

A pokud si myslíte, že vás po drogových varnařích a daňových kouzelnících už nic nepřekvapí, tak si raději pořádně sedněte a podržte se stolu. Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) totiž v uplynulých dnech finálně uzavřeli vyšetřování a podali návrh na obžalobu v bezprecedentním případu investičního podvodu. Čísla z téhle kauzy doslova vyrážejí dech: celková škoda vyšplhala téměř na 2,2 miliardy korun a poškozených je víc než 4 500!

Princip téhle pohádky pro důvěřivé občany byl starý jak lidstvo samo, jen zabalený do nablýskaných řečí o obchodování na burzách, algorytmech a zaručených výnosech. Obvinění koumáci lákali z lidí celoživotní úspory a slibovali jim úroky, nad kterými by i bankéřům ve Švýcarsku spadla brada. Běžný člověk, který celý život poctivě dřel na poli, v dílně nebo u pásu a šetřil každou korunu na stáří, na opravu střechy nebo pro vnoučata, tak podlehl vidině snadného přilepšení a poslal své peníze do černé díry.

Černý humor celé věci spočívá v tom, že policie horem dolem pořádá preventivní kampaně, v televizi i v rádiu neustále varuje před pohádkovým zhodnocením peněz a dokola opakuje, že bezplatný sýr bývá jen v pasti na myši. Jenže u nás je to marné, je to marné, je to marné. Pořád se najdou jedinci, kteří raději věří neznámému chlapíkovi po telefonu s příslibem stomilionového zisku než vlastnímu selskému rozumu s varováním policie.

Místo slibovaných investic na světových trzích prachy proudily úplně jiným směrem – do nákupu luxusních nemovitostí, drahých fár, osobní spotřeby a na vyplácení předchozích investorů, aby celá ta pyramida hned nespadla. Kriminalisté na tom makali neuvěřitelně dlouho a v rámci trestního řízení se jim podařilo zajistit majetek za více než 1,1 miliardy korun, včetně nemovitostí, peněz na účtech nebo luxusních aut.

Nepoužila se pistole, beranidlo ani skleněná baňka s chemikáliemi, ale jen hladký jazyk a nablýskaný oblek. Obviněným teď v případě odsouzení hrozí až deset let v chládku. Obyčejný člověk se ale opět přesvědčil o tom, že když vám někdo nabízí zázračné zhodnocení bez práce, většinou to skončí tak, že pohádku má ten, co peníze vybral, a vám zbudou jen oči pro pláč a prázdná kapsa.

Na úplný závěr dnešního přehledu si dáme jednu poučnou historku z kategorie „zaměstnejte čeledína a nechte ho hlídat úrodu“. Ve Zlínském kraji se totiž předvedl pětadvacetiletý kurýr přepravní společnosti, který přišel na vskutku originální způsob, jak si bez jediného vytaženého zlaťáku z vlastní peněženky pořídit šatník plný drahého značkového oblečení. Místo toho, aby poctivě kroutil volantem a doručoval balíky lidem až k dverím, vymyslel si prohnaný plán, při kterém dělal ze svého zaměstnavatele i z internetových obchodů dokonalé kavky.

Tenhle vykutálený mladík na to šel celkem od lesa. Luxusní značkové oblečení, doplňky a drahé boty si totiž přes internet objednával úplně sám. Aby ho nikdo neodhalil, vymýšlel si smyšlená jména a fiktivní adresy přímo v obcích, které měl osobně na starosti v rámci své každodenní doručovací trasy. Jakmile balíky dorazily ze skladu na depo, naložil je do dodávky jako běžné zásilky pro zákazníky. Jenže místo toho, aby zvonil u domů a předával zboží, zajel si na odlehlé místo, balíky opatrně rozřízl, vytáhl z nich nablýskané kousky a schoval si je pro vlastní potřebu.

Jenže co s prázdnými obaly, aby to nebylo hned nápadné? Mladík použil svéráznou metodu: do poškozených obalů naházel obnošené šaty, staré hadry nebo věci bez hodnoty, aby obal držel tvar . Pak jej znovu pečlivě zalepil a na depu ho s klidnou tváří vrátil jako zásilku, kterou si adresát nepřevzal a vrátila se odesílateli. Internetové obchody tak dostávaly zpátky krabice plné bezcenného textilu a mladík se mezitím proháněl po okolí v nejnovější značkové módě.

Tenhle svérázný čeledín si tímto způsobem během několika měsíců nakradl oblečení a obuv za více než čtvrt milionu korun. Jenže jak už to tak bývá, s jídlem roste chuť a nápadně vysoký počet poškozených či vykradených zásilek ze stejného obvodu začal být prodejcům i přepravní firmě hodně podezřelý. Zlínštím kriminalistům tak netrvalo dlouho a rozpletli celý tenhle balíkový řetězec a vykutáleného mladíka klepli přes prsty.

Místo obdivu od kamarádů za nablýskaný outfit teď vtipálka čeká trestní stíhání za krádež a soud, kde mu hrozí až několik let za mřížemi. Opět se tak v praxi potvrdilo staré pravidlo, že dát někomu bezmeznou důvěru a nechat ho hlídat úrodu bývá v dnešní době stejně naivní jako věřit, že vám hladová liška pohlídá slepičárnu.

A tak si tu u nás v té naší malé české kotlině žijeme, hospodaříme a nestačíme se divit. Když se člověk na konci týdne na chvíli zastaví, utře si uchození čelo a zpětně se podívá na tenhle kabaret tuzemské tvořivosti, nezbývá mu než smeknout rádiovku, zhluboka se nadechnout a kroutit hlavou až do večera. Měli jsme tu v tom jednom týdnu fakticky úplně všechno. Od severočeského sousedského kutilství, kde se v panelákových kuchyních půjčují plotýnky na vaření pervitinu stejně ochotně jako hrnek polohrubé mouky na bábovku, přes jihočeské akční hrdiny kličkující po venkovských okreskách v luxusních fárech, až po mezinárodní koumáky s DPH, miliardové investiční pohádkáře a jednoho zlínského čeledína, který si z dodávky zásilkové služby udělal soukromý nákupní ráj zadarmo.

Člověku z toho všeho zůstává selský rozum viset na hřebíku v kůlně. Poctivá sousedská morálka jako by se nám z té naší krajiny pomalu vytrácela a na její místo nastoupila svatá víra v to, že pečení holubi létají přímo do pysků bez jediného mozolu na dlani. Každý druhý by chtěl zbohatnout přes noc, přelstít státní úřady, obrat souseda nebo si z cizího krevního potu uloupnout alespoň malý žvanec. Jenže jak nám policejní svodky z uplynulých dnů s neúprosnou přesností ukázaly, tenhle kriminální tyjátr má v naprosté většině případů pořád stejný a hodně smutný konec – bleskový zátah zásahovky, ranní klepání pout, hlava v dlaních a dlouhé roky v chládku, kde vám ani ten nejnovější nablýskaný outfit nebude absolutně k ničemu.

Na druhou stranu si ale přiznejme, že bychom tu naši rázovitou domovinu za nic na světě nevyměnili. Zatímco v cizině řeší nudné úřednické tabulky, suchopárná nařízení a šedivou politiku, u nás se člověk při ranní kávě a čerstvých novinách rozhodně nenudí. Důležité je neztrácet zdravý nadhled, udržet si čistou hlavu, nedat se otrávit blbostí druhých a dál poctivě sbírat ty švestky do sudů na kvas, dokud nám je nezničí první ranní mrazíky. A hlavně – nenechat si opít rohlíkem od prvního šmelináře nebo navoněného kravaťáka, který vám do telefonu naslibuje zlaté doly bez práce. Protože jak dobře víme u nás na vsi, poctivou práci a lidskou slušnost ještě žádný miliardový podvod nenahradil.

Opatrujte se, držte si nervy v teploučku, nenechte si zkazit náladu podzimním chladem a já se na vás budem těšit zase příště u desátého, jubilejního dílu Česko naruby!

Autor tohoto textu předem upozorňuje všechny ctnostné čtenáře, příslušníky policie, obecní úředníky i případné dotčené koumáky, že tento článek obsahuje vysoké množství satiry, černého humoru a lidové nadsázky. Všechny výše popsané příběhy se skutečně staly a vycházejí z oficiálních tiskových zpráv Policie České republiky. Pokud jste se v některém ze zmiňovaných příkladů náhodou poznali, vězte, že cílem autora nebylo ranit vaši citlivou duši, ale poukázat na fakt, že zdravý selský rozum a poctivost u nás občas dostávají pořádně na frak.

Autor zároveň důrazně připomíná a varuje, že domácí vaření chemikálií škodí zdraví, svobodě i sousedským vztahům a zaručené investice se stoprocentním výnosem bez práce existují výhradně v pohádkách. Stejně tak platí, že doručované balíky nejsou šatník zdarma a švestky v sudech patří poctivě do pálenice, nikoli do hlavy při čtení ranních novin. Veškerá případná podobnost s reálnými osobami z vaší obce je čistě náhodná, a pokud náhodou ne, je nám to celkem líto. Berte proto život s nadhledem, dodržujte zákony a zachovejte si chladnou hlavu!

Použité zdroje: