Ústí v adiktologické křeči: Prevence, nebo politický populismus?

„Ústí nad Labem se ocitlo v učebnicovém střetu mezi vědou a populismem. Zatímco odborná obec předkládá jasná data, vládní strategie a metodiky harm reduction, které jednoznačně potvrzují nezbytnost existence K-centra v centru města, místní politici volí cestu nejmenšího odporu. Ignorováním odborných dokumentů ve prospěch emocí a předvolebního marketingu však zastupitelé rozehrávají nebezpečnou hru s veřejnou bezpečností. Následující text analyzuje, proč je vytěsňování adiktologických služeb na periferii jen drahou iluzí pořádku, která ve skutečnosti vrací problém s drogami přímo pod okna běžných občanů, a to v mnohem nekontrolovanější podobě.“

Retrospektiva úpadku veřejného dialogu

Vážení čtenáři, na tomto blogu se dlouhodobě snažím mapovat patogenní jevy v naší společnosti, které často zůstávají skryty pod nánosem politických frází. Nedávno jsem v článku „Most, drogy a K-centrum…“ s ředitelem Mostu k naději Lubomírem Šlapkou rozkrýval mechanismus, jakým se česká města snaží „vytěsnit“ problémy na periferii, čímž je paradoxně činí neviditelnými, ale o to nebezpečnějšími.

Zmíněný článek zde:

Dnes se přesouváme do Ústí nad Labem, kde se situace vyostřila do podoby, která by měla varovat každého z nás.

Scénář je mrazivě podobný – sociální služba v tísni, vystrašení sousedé a politici cítící příležitost. Avšak v Ústí nad Labem jsme narazili na nové dno: agresi v jednacích sálech a otevřené pohrdání odbornými fakty. Pokud jsme si v Mostě kladli otázku, kde končí bezpečnost a začíná strach, v Ústí se musíme ptát mnohem naléhavěji: Kde končí politická odpovědnost a začíná nebezpečný diletantismus, který ohrožuje veřejné zdraví nás všech?

Bojiště Stará ulice – Analýza ústeckého adiktologického patu

Severočeská metropole se ocitla v patové situaci, která dokonale ilustruje fenomén NIMBY (Not In My Backyard – ne na mém dvorku). Organizace DRUG-OUT Klub, která v Ústí nad Labem již tři dekády supluje roli státu v péči o drogově závislé a ochraně veřejného zdraví, se ocitla bez střechy nad hlavou. Poté, co město odkoupilo jejich dosavadní sídlo ve Velké Hradební a nekompromisně vypovědělo nájem, začal závod s časem. Spolek po marném hledání pomoci u města našel útočiště v soukromém objektu – vile v ulici Stará.

„Nenazvala bych to tak, že jsme hledali pomoc u města, když jsme věděli, že dům koupilo proto, abychom my z adresy Velká Hradební odešli. Bylo nám řečeno, že je to úkol pro vedení spolku. Sami jsme hledali objekty, kam by se všechny naše služby vešly. Takových domů v centru města moc není, našli jsme jeden na Špitálském náměstí, kde se postavil na odpor majitel přilehlé vinotéky. Tak jsme hledali dál, navštívili jsme několik objektů. V nabídce RK se našel  dům ve Staré ulici. Mysleli jsme si, že když jsme tam 10 let bez problémů ( bez petice, bez stížností) fungovali, že nebude žádná potíž s přesunem. KHS i Ústecký kraj s výběrem objektu Stará 13 neměl problém.“ - Mgr. Radka Koblížková

Když strach diktuje politiku

Lokalita v blízkosti Městských sadů a polikliniky okamžitě aktivovala místní komunitu. Petice, stovky podpisů a emoce, které by se daly krájet. Strach rodičů o bezpečnost dětí je primární lidský instinkt a jako takový je legitimní. Problém však nastává v momentě, kdy se tato emoce stane palivem pro politický stroj. Místo toho, aby město fungovalo jako mediátor, který uklidní situaci, vysvětlí bezpečnostní protokoly a zajistí zvýšený dohled městské policie, stalo se přímým účastníkem konfliktu na straně „odpůrců za každou cenu“.

„Mám stanovisko Městské policie UL, že s naší existencí ve Velké Hradební se v rovině přestupků neděje nic alarmujícího. Nejvíce přestupků evidují v okolí VH 13/47 – parkování vozidel mimo komunikaci!!!!!!!!!A to se opravdu netýká naší klientely, rušení nočního klidu – za rok 2025 řešeno 8×!! To jsou směšná čísla. A navíc, naše služby jsou v provozu do 18 hodin. Ve Staré ulici je restaurace Fírovka, která z tohoto hlediska představuje větší problém. Lidé, kteří podepisující petici, argumentují poliklinikou, což nechápu, protože na ošetření v EUC mají nárok všichni občané města, bez rozdílu.“ - Mgr. Radka Koblížková

Odborný argument vs. populistický výkřik

Adiktologie je vědní obor. Má svá pravidla, z nichž nejdůležitějším je prahovost a dostupnost. Pokud kontaktní centrum odsunete do vyloučené lokality typu Předlic, jak navrhovali někteří zastupitelé, služba de facto zanikne. Klientela, která se pohybuje v centru, za pomoci nedojde. Výsledek? Stovky uživatelů drog zůstanou v ulicích, v parcích a u nákupních center, ale bez výměny stříkaček, bez motivace k léčbě a bez testování na žloutenku či HIV. Paradox je krutý: snaha „vyčistit“ jednu ulici od K-centra povede k zamoření celého města rizikovým chováním, nad kterým nikdo nebude mít kontrolu.

Krize politické kultury

Nejvíce alarmujícím prvkem celé kauzy je chování některých volených zástupců. Zasedání zastupitelstva, která měla být místem pro věcnou diskusi o sociální koncepci města, se proměnila v tribunu pro dehonestaci neziskového sektoru. Útoky na integritu pracovníků DRUG-OUTu, zpochybňování jejich odbornosti a rétorika, která závislé lidi staví mimo rámec lidskosti, jsou varovným signálem úpadku politické kultury v Česku. Když politik rezignuje na fakta a začne se řídit pouze intenzitou křiku v sále, přestává spravovat věci veřejné a začíná je devastovat.

Otázky pro Mgr. Radku Koblížkovou, ředitelku DRUG-OUT Klubu

Lokalita a odborná argumentace

„Paní ředitelko, proč je pro efektivní fungování K-centra lokalita v širším centru města naprosto kritická? Můžete laikovi vysvětlit, proč by přesun do Předlic znamenal faktický konec kontroly nad drogovou scénou v Ústí?“

„Předlice jsou již několik let sociálně vyloučenou lokalitou. V rámci našeho terénního programu poskytujeme služby v této oblasti každý den. Klientelu Kontaktního centra a CDZ pro adiktologické klienty ( které se má také přesunout do Staré 13) netvoří jen občané ze SVL, jsou to sociálně stabilizovaní lidé, kteří svoje závislostní  chování řeší. A tato většinová klientela by naše služby v Předlicích nenavštěvovala. Jestli to někdo považuje za „fajn“ místo, tak proč už tam dávno nejsou i jiné služby, zdravotnická zařízení, obchody, kavárny. Ze sociálních služeb tam působí Člověk v tísni. Místo v Předlicích není v docházkové vzdálenosti z centra města, dostupnost v místě je pro registraci sociální služby jeden ze zásadních parametrů.“

„Jaké konkrétní bezpečnostní a hygienické standardy plánujete v ulici Stará nastavit? Existuje systém „úklidových hlídek“ nebo spolupráce s asistenty prevence kriminality, který by mohl sousedy uklidnit?“

„Před 20 lety ve Staré 1 jsme okolí budovy pravidelně uklízeli, pečovali jsme i o zahradu. Ve Velké Hradební rovněž. V letech 2022-23 jsme měli projekt Komunitní zahrada, který finančně podpořil Magistrát UL v rámci programu Zdravé město. Terénní pracovník kolem 8. a 18. hodiny pravidelně lokalitu obchází a dohlíží na pořádek (pokud nalezne odhozenou injekční stříkačku, zlikviduje ji). Existence KC v centru je z hlediska veřejného zdraví velkou výhodou.“

„Máte k dispozici data z posledních deseti let ve Velké Hradební? Kolik infekčních materiálů bylo staženo z ulic a kolik incidentů s policií bylo přímo spojeno s provozem centra?“

„Máme. Od roku 2015 do konce roku 2025 terénní pracovníci z ulic města stáhli (sběr) 21 860 kusů injekčního materiálu. Kontaktní centrum bezpečně zlikvidovalo 1 992 916 kusů injekčních stříkaček a Terénní program 580 731 kusů, za stejné období. Celkem  2 595 507 kusů! Na statistické údaje od PČR stále čekáme, máme k dispozici statistiku z Velké Hradební 13/47 a okolí od Městské policie Ústí n.L., ze které je jasně vidět, že tato adresa je bezpečným místem. Nejvýraznější problém představuje špatné parkování a znečištění veřejného prostranství – za rok 2025 19 přestupků, tj. 1,6 měsíčně! Zpráva MP bude k dispozici na veřejném setkání s občany 21.1.2026 v Infocentru v Ústí n.L.“

 „Během posledních jednání zastupitelstva jsme byli svědky výstupů, které se pohybovaly daleko za hranicí běžné politické diskuse. Jak vy a váš tým vnímáte agresivitu a osobní útoky ze strany některých zastupitelů?“

„Není den kdybychom nediskutovali o průběhu setkání na zastupitelstvu. Je to téma i do našich supervizí. Jsem vděčná za psychickou odolnost našich zaměstnanců. Oni vnímají dobře svoji roli v týmu, vidí smysl své práce s klienty, a to je podporuje v motivaci k práci ve službě. Vedení DRUG-OUT Klubu je za 30 let odolné, víme, že se s podobným „nepochopením politiků“ potýkají i jiné adiktologické služby v ČR, s některými současnou situaci sdílíme. Velkou oporou jsou nám i profesní organizace – Společnost pro návykové nemoci ČSJEP, APAS a další.“

Cítíte v debatách s městem absenci elementární znalosti adiktologické problematiky? Máte pocit, že zastupitelé chápou rozdíl mezi „podporou narkomanů“ (jak to často nazývají) a „ochranou veřejného zdraví celé populace“?

„Myslím si, že informace k tomuto tématu jsou velmi dobře dostupné. Pokud jsem zastupitel ve městě, kde je závislostní chování občanů viditelný problém, tak bych měl mít zájem do tématu proniknout. Předpokládám, že všichni zvolení zastupitelé nemají stejný názor na řešení adiktologické problematiky ve městě. Jsem přeci zastupitel všech občanů, i těch závislých. A blokovat jim odbornou péči, to není krok správným směrem. A zároveň dochází i k narušení kontinuity vámi zmiňované ochrany veřejného zdraví. Nejedná se v tomto případě jen o sběr infekčního materiálu, ale i zajištění testování klientů na infekční nemoci, jejich léčbu, podporu motivace v  bezpečnější neinjekční užívání atd. Myslíte si, že je těžké souznít s tvrzením, že nikdo ze závislých se nechtěl stát závislým, když začal užívat návykové látky, hrát automaty atd. ?  Oceňme a podporujme všechny , kteří se rozhodli pro změnu ve svém životě. Nemůžeme kastovat lidi podle diagnóz, to je nepřípustné.“

Jak se tato atmosféra nedůvěry a útoků ze strany vedení města podepisuje na morálce vašich zaměstnanců, kteří denně pracují v první linii?

„S morálkou zaměstnanců nemáme žádné problémy. Ta stigmatizace, dehonestace a xenofobie, namířená na naši klientelu, se jich velmi dotýká. Oceňuji jejich poctivost a respektování etických zásad v každodenním kontaktu s klienty.“

Pokud by se politickému tlaku podařilo stěhování zablokovat (např. přes stavební úřad), jaký je reálný scénář pro Ústí nad Labem od 1. ledna 2026? Hrozí městu nekontrolovaný nárůst infekcí a volně pohozeného materiálu v ulicích?

„Na současné adrese můžeme provozovat adislužby do 31.3.2026, byl podepsán dodatek k nájemní smlouvě. Předpokládáme, že do té doby bude znám výsledek odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu v Ústí nad Labem. To, co zmiňujete městu hrozí, pokud nebudou nízkoprahové adiktologické služby fungovat. V případě covidové epidemie,současné epidemie hepatitidy A a nárůstu lues ve městě jsme měli  a máme důležitou roli v testování rizikových osob a prevenci šíření.“

Co tato ústecká zkušenost vypovídá o stavu české občanské společnosti a o schopnosti našich měst integrovat služby pro lidi na okraji?

„Doufám, že jsou v ČR města, kterým ta integrace jde lépe. Když problém neřeším, tak obvykle sám nezmizí. To říkáme i našim klientům.
Ústecký a Karlovarský kraj mají podle statistik nejvíce osob s nízkými a nulovými příjmy. Tak to musí být někde vidět.“

Volba mezi řešením a slepotou

Příběh ústeckého K-centra je v jádru příběhem o odvaze říkat pravdu, která není líbivá. Je snadné ukázat prstem na dům v ulici Stará a říct „tady to nechceme“. Mnohem těžší je přiznat si, že drogová problematika nezmizí tím, že zavřeme oči nebo vyženeme pomáhající organizace za město. Problémy, které se neřeší, ale pouze odsouvají, mají tendenci se vracet s násobnou silou.

Jako autor, který se drogové problematice věnuje, apeluji na čtenáře i volené zástupce: Než vynesete definitivní soud, položte si otázku, co je skutečným zdrojem nebezpečí. Je to odborně vedené centrum s jasnými pravidly, nebo je to stovky lidí v akutní krizi, kteří budou bez dohledu využívat dětská hřiště a parky v celém městě? A co když se v závislosti ocitne Vaše dítě, sourozenec, partner či kamarád? Pokud dovolíme, aby agresivita a populismus zvítězily nad odborností, neprohraje jen DRUG-OUT Klub. Prohraje každý občan Ústí nad Labem, který věří v bezpečné a funkční město. Bezpečnost totiž nevzniká represí a vytěsňováním, ale prevencí a kontrolou. Ústí stojí na křižovatce – jedna cesta vede k moderní sociální politice, druhá k chaosu, za který dříve či později zaplatíme všichni.

„Rozhodnutí ústeckých zastupitelů, kteří bez adekvátního odborného vzdělání smetli ze stolu doporučení expertů, není vítězstvím pro občany, ale diagnózou hluboké adiktologické křeče. Argumenty ředitelky K-centra, která v souladu s vládní strategií i mezinárodními metodikami harm reduction upozorňuje na fatální rizika ztráty kontaktu s klienty, zůstaly nevyslyšeny. Místo aby město využilo doložitelná data o tom, že funkční nízkoprahová služba v centru výskytu uživatelů snižuje kriminalitu a brání šíření infekcí, zvolilo cestu populistického vytěsňování. Politika, která vědomě rezignuje na odbornost a funkční nástroje prevence, totiž problém neodstraňuje – pouze jej činí neviditelným pro oko voliče, ale o to nebezpečnějším pro veřejné zdraví. Pokud se v komunální politice nevrátíme k rozhodování založenému na faktech (Evidence-Based Policy) a přestaneme ignorovat varovný hlas těch, kteří jsou v první linii, budeme i nadále svědky toho, jak ideologický boj proti sociálním službám paradoxně plní parky a hřiště těmi samými stříkačkami, které měly skončit v bezpečných kontejnerech odborných pracovišť. Ústí nad Labem tak nyní nečelí pouze drogovému problému, ale především krizi kompetencí těch, kteří mají město spravovat.“

Zdroje:

dokumenty a fotografie poskytnuté s povolením Mgr. Radkou Koblížkovou

https://medium.seznam.cz/clanek/moral-journalism-most-v-zajeti-paradoxu-bezpecnost-obyvatel-vs-realita-drogove-sceny-159913

Úryvek videa ze zastupitelstva: https://www.facebook.com/share/r/1CJ2XxVRJ4/?mibextid=wwXIfr