Článek
Za nezdaněné popíjení vín se vede prakticky neutuchající boj, ve kterém na barikádách stojí vinaři hlavně spolu s politiky převážně z řad lidovců. Na pomyslných štítech mají nápisy jako "za dary naší země “ nebo „víno není alkohol, ale kultura“. Posledních již několik desetiletí tito bojovníci v potu tváře odolávají šikům lobbistů z řad lihovarníků nebo pivařů i politiků a ekonomů, co s lacinou vidinou výběru daně pořád dokola chtějí toto tekuté štěstí z moravských hroznů nestydatě zdanit.
Ať se na ono moravské bohatství útočilo ze všech stran, nezdařilo se. Poslední bitva o zdanění vína vzplála při debatách o konsolidačním balíčku Fialovy vlády, ale i tuhle se podařilo obráncům tradic ustát. Co jsou to nějaké miliardy do rozpočtu. Trochu racionální pohled však nemusí být ku škodě.
Kolik se toho vypije?
Jen pár základních dat - v Česku se podle ministerstva zemědělství roční produkce pohybuje kolem 506 tisíc hektolitrů za rok. To se možná zdá být dost, mohlo by to být třeba asi 67 milionů takzvaných „sedmiček“ vína. Není však bez zajímavosti podívat se na objem dovozu – v loňském roce to bylo 1 332 149 hektolitrů. Dosáhl tak více než dvouapůlnásobku objemu domácí produkce. Podstatně zajímavější pohled však nabízí data zemědělského fondu (SZIF). V těch lze nahlédnout více do detailu, jaké víno se v Česku vlastně pije.
Podstatné sdělení je, že zdaleka ne všechno víno se pije v oněch „sedmičkách“ a nějaké extra kvalitě. I tuzemská produkce zvesela produkuje různá krabicová balení, kde kvalita ustupuje kvantitě.
Náplně do plasťáků?
A právě na tom se dá krásně demonstrovat úroveň domácí vinařské kultury. Největší podíl na dovozu totiž tvoří podle dat obaly nad 2 litry. Dovezlo se v nich 593 835 hektolitrů vína, což je asi 45 % veškerého dovozu a víc než celá domácí produkce. Průměrná cena takto dovezeného nápoje byla 16 korun a 40 haléřů.
Poměrně nenáročnou úvahou lze dojít k závěru, že nepůjde o bůhví jakou kvalitu, když se tři litry tohoto vína dovezou za cenu jednoho cheesburgeru z mekáče. Samozřejmě v obchodě se promění takový produkt třeba na plasťák s názvem „Víno zámecké paní“ nebo krabice „Růžové potěšení“ a bude stát třeba i 40 korun za litr. Pořád je to poměrně levné popití.
Ani ten lahvový dovoz není zrovna hitparáda - podle dat se lahvích do 2 litrů dovezlo za loňský rok 408 474 hektolitrů vína s průměrnou cenou 61,60 Kč za litr. To zrovna nevypadá na sklizeň z prosluněných svahů jižní Itálie nebo vinic v Bordeaux.
Kolik by to hodilo?
V dnešní době se vede čilá debata o tom, jak nás zadlužil Fiala a jak nás Babiš musí zadlužit víc, protože za to může Fiala. Zároveň nám tvrdí, že šetří tím, že propustí pár lidí na ministerstvu nebo zkrouhnou ty zlé „politické neziskovky“. Tak tady by mohli zavedením spotřební daně přinést třeba pár miliard do rozpočtu.
Kdyby se zdanilo oněch skoro 600 tisíc hektolitrů ultra levného dovozu stejnou mírou jako perlivá vína, tedy 23,40 Kč/litr, tak to hodí zhruba 1,7 miliardy Kč. Za to by ministr tělocviku mohl koupit třeba 8 milionů fotbalových míčů nebo postavit i několik desítek sportovišť pro děti. Možná by zbylo ještě něco na dotace pro Agrofert.
Zdraží se hlavně čůčo
Vinaři také při každém pokusu o zdanění jejich produkce vyhrožují, že klesne spotřeba, protože se všechno zdraží. Ano, zdraží, ale výrazně víc zdraží levné čůčo než lahev z okolí Mikulova.
Podívejme se na jednoduchý výpočet - Petka o objemu 2 litry, co dnes stojí 55 Kč, tedy prakticky méně než jedno točené pivo ve většině hospod po republice, by se spotřební daní zdražila na více než stovku. Právě tyhle levné nápoje jsou bezpochyby zdrojem opojení mnoha alkoholiků, kteří opravdu nechodí doplňovat hladinu drogy do vinotéky.
Láhev, co dnes stojí 150 Kč, by zdražila asi o 22 Kč. To by asi vinařství v ČR nepoložilo, ale naopak podpořilo zdravou konkurenční soutěž, která je duchem kapitalismu.
Samozřejmě, naše současná vláda hlavně ústy motolidí říká, že daně zvyšovat nebude, ale na všechno bude víc peněz. Asi plánuje najít prachy, co si leprikóni schovávají na konci duhy.
