Článek
V Česku je už běžnou praxí, že do Poslanecké sněmovny se sloužit lidu vydávají i lidé z ne zcela tradičních profesí. Vedle tradičních lékařů, které všichni kroužkují už takřka automaticky, se poslancem stal třeba hokejista Jiří Šlégr nebo třeba herec Vítězslav Jandák.
Teď se ve dolní komoře Parlamentu ČR sešly dvě osobnosti, o kterých se mluví jako o legendách – Josef Váňa a Filip Turek. O tom, že Váňu lze za legendu považovat díky jeho sportovním úspěchům, asi málokdo pochybuje. Turek se jako pravý alfa samec se zlatou židlí legendou nazval sám. Říká si „hranatá legenda“, což asi má oslavovat jeho mimořádně hranatou tvář.
Dvě závodní legendy
Oba také spojuje závodění. Jeden z nich vyhrál řadu velkých dostihů, druhý prý zvítězil nad patnáctiletým klukem a trofeje si odnesl za účast. Nevadí. Na startovní čáře teď stojí bok po boku. Udidlo a volant vyměnili za hlasovací tlačítko v řadách poslanců, kteří mají rozhodovat o tom, jak nám bude brzo líp.
S napětím teď můžeme sledovat závod v něčem úplně jiném, než byli pánové doposud zvyklí. Na konci není cílová páska, ale řečnický pultík v Poslanecké sněmovně.
Je totiž zvykem, že poslanci většinou k tématům, které pálí celý národ, něco říkají. Vyjádřit mohou souhlas, kritiku nebo hodiny týrat svůj močový měchýř ve stylu Tomia Okamury a jeho projevů, které si délkou nezadají s legendárními výstupy Fidela Castra.
Společně na startovní čáře
Žokej Váňa už si to trochu vyzkoušel, protože ve Sněmovně seděl už asi rok před volbami. Během té doby se vyjádřil v projevu, který rozsahem připomínal spíše nákupní seznam. Možná to mohl alespoň zrýmovat.
Od začátku listopadu, kdy Sněmovna začala fungovat v novém prostředí, zatím ani jeden ze závodníků u pultíku nepromluvil. Vyčíst se to dá poměrně snadno z webu sněmovny, kde se běžně u poslanců objevuje odkaz nazvaný „řeč ve sněmovně“. U pánů Turka i Váni se zatím neobjevila.
Možná se zatím neřešilo něco okolo koní nebo hranatosti, tak neměli co říct. Můžeme jen s napětím čekat, kdo tento závod legend vyhraje.
