Článek
Ne každý si dnes už asi vzpomene na památný výrok „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?“ expremiéra Jiřího Paroubka. Je to už asi 18 let, kdy takto dost bizarním stylem prezentoval své příjmy.
Stejně tak by se dalo ptát dnes poté, co se průměrná mzda podle Českého statistického úřadu vyšplhala na skoro 50 tisíc korun hrubého měsíčně. Působí to, že se tu už máme skoro tak dobře, jak nám slibuje Andrej Babiš.
Bohužel průměr je veličina velmi abstraktní, ale v realitě se zas tak moc nikomu platit nechce. Miloš nám popsal svoji zkušenost ze soukromého sektoru.
Jak je na tom Miloš?
Tu si takto loni před koncem roku hledal nové zaměstnání, neboť musel své místo opustit. Přestože chtěl pracovat dál v oboru, kterému se věnoval i přesto, že v něm mzdy nějak závratné nejsou, se mu smysluplné místo najít nedařilo.
Tak si řekl: „Kašlu na to dělat něco pro společnost, půjdu do soukromého sektoru.“ Tam moc problém s tím najít si se svojí poměrně slušnou praxí práci neměl. I když nějakou dobu to trvalo, nakonec vzal jednu z prvních nabídek, která se mu zdála zajímavá, a mohl nastoupit prakticky hned. Tak nastoupil už v polovině února.
Všude na švarc
Jde o firmu, která dělá pro klienty, kteří oné firmě platí minimálně vyšší desetitisíce měsíčně a hodina jeho práce úplně levná není. Klasický přístup při nástupu do těchto společností je, že vám prostě řeknou „tady se jede na švarc“. Moc vybrat vám nikdo nedá, protože se prostě firmám nechce mít zaměstnance a platit nějaké daně.
Nu Milošovi vlastně řekli, že mu dají víc, než měl v předchozí práci, která byla hodně blbě placená a slíbili mu přidat po zkušební době. Taky 40 tisíc měsíčně jako nástupní „jakože mzda“ mu stačilo, ale čekal, že brzy dostane něco víc. Zároveň má také na starost i někoho, kdo je pod ním, a to znamená, že po něm třeba musí věci kontrolovat a nějak být i spoluzodpovědný za to, co dělá. Nebo třeba naučit kolegyňky, co sotva vylezly ze školy a berou reálně tak o 10 % míň než on, jak se třeba něco dělá. Jeho pozici minimálně směrem ke klientům účtují jako práci manažera.
Dostaneš víc, až budu mít pocit, že máš dostat
Sám to nějakou moc neřešil, i když tedy potom, co zkušební doba skončila, mu nikdo automaticky víc peněz nedal. Pak si tedy jeden z vedoucích asi víc jak dva měsíce po konci oné lhůty vzpomněl, že mu teda řekne, jak to bude dál. Začal mu vykládat o tom, že vlastně nedělá tu práci jako manažer, jak by si představoval a vymyslel si nějaké podmínky, za kterých mu přidá, třeba až bude firma fakturovat víc peněz a kdesi cosi. Reálně něco, co Miloš zas tak sám ovlivnit nemůže, když prostě klienti nechtějí solit, i kdyby se postavil na hlavu. V podstatě je to tak o tom, že někdo bude mít pocit, že toho dělá dost, a tak dostane o pár tisíc víc.
Tak teď Miloš už asi víc než půl roku pracuje pořád za mzdu, kterou berou už skoro i prodavačky na kase, i když má v práci podstatně více stresu, zodpovědnosti, musí toho umět podstatně víc. Taky má třeba vysokou školu. Ne, že bych práci prodavaček chtěl nějak snižovat.
Ještě dobré připomenout, že Miloš bydlí v Praze, o které si spousta lidí myslí, že je to tu samý Ročild. Bohužel realita v tom, kolik vám opravdu je někdo ochoten platit, moc zábavná není.
