Článek
Předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná se do Prahy, té líhně kapitalistické svoloče a reakce, ve sváteční den rozhodně nevydala. Ještě by tam musela koukat na to, jak se Fiala a jeho pohůnci radují nad pádem režimu, který sloužil jen lidu. A taky teda Moskvě. Soudružka ovšem takřka se slzou na krajíčku vyslala lidem vzkaz, kde vysvětlila, jak se věci mají.
Připomněla, jak se posledních 35 let likvidují sociální výdobytky, které vydobyli za socialismu úderníci svou prací, když plnili plán na 200 procent. Ruku k dílu tehdy museli přiložit i drzí intelektuálové v kotelnách a agenti reakce v uranových dolech, zatímco zasloužilí soustružníci hrdě dělali kariéru ve straně a státních podnicích.
Já slavim taky. Protože svou šanci na demokracii tehdy dostali i slušní komuniste. Bez toho by KSCM, usilujici se konečně nahradit nekdejsi děssivý monopol statostrany skutečně demokratickou levici, ani nebyla. A kdo chce změnu, má šanci to zkusit v ramci politicke soutěže.
— Jiri Dolejs (@DolejsJiri) November 17, 2024
Hrdinka socialistické práce
Konečná za těch 35 let útrap strávila 12 let v Poslanecké sněmovně a šest let v Evropském parlamentu. Jen za funkci europoslance na platu dostala přes 24 milionů korun. Kolik másla by se za to asi dalo koupit? A kolik by asi brala, kdyby to tu ti kapitalisti v osmadevadesátém nepřevzali? Jako okresní tajemnice ÚV KSČ by si jistě přišla na slušné peníze a mohla by si dovolit i jednou ročně rekreaci ve Vysokých Tatrách nebo na Balatonu.
Jak soudružka trefně poznamenala, dnes už nás politické neziskovky a veřejnoprávní média naučily, jaký máme mít názor a jen kydají hnůj na dílo jejích ideologických předchůdců z KSČ, kteří vytvářeli v Československu ekonomický zázrak v podobě plánovaného hospodářství. To, že si občas nedokázali naplánovat výrobu toaletního papíru, je jen malá daň za to, že lidu tehdy patřilo vše a každý se měl stejně.
Nemáme nic a můžou za to oni
Dneska už nám ale nepatři značky jako Zetor, Škoda nebo Orion a vydělávají na nich Němci a další západní kapitalisté. Mohli jsme tu přeci v klidu žít dát ve státě, kde si mohl takovou pěknou bonboniéru Orion dovolit každý pracující jednou ročně, bez ohledu na to, jestli v práci od rána chlastal rumy nebo kradl ze státního. Dokonce i ty jaderné elektrárny si už neumíme postavit sami a ještě z politických důvodů vyhodíme Rusáky z výběrového řízení. Soudružce totiž nevadí, že tu páchá Rusko teroristické útoky, ona je totiž uvědomělá a ví, že jediný náš pravý přítel je Putin.
Anketa
Co všechno tu mohlo být
Zamyslete se, jak krásně se tu mohlo žít, kdyby tu zůstal blahodárný socialismu. Mohli jsme vyrábět pátou generaci aut Škoda Favorit, kterou by si tak oblíbili soudruzi z východního Německa. Traktory Zetor se mohly vyvážet až do Ulánbátaru a soudruzi z Kazašských stepí by si je nemohli vynachválit. Nemuseli bychom si vybírat z nesmyslného množství výrobků značek sdírajících z prostého lidu poslední československou korunu, ale stačily by nám naše domácí výrobky, které jsou všude stejné a jen občas se nestihne vyrobit dost. Ale lid by se přesto radoval, protože nemusí sloužit tomu prohnilému kapitálu.
Byl to kšeft!
Místo toho ale přišel ten samet. A nebylo to tak, že by se tu někdo vzbouřil nebo nechtěl dál vládu jedné strany. „Byl to prostě kšeft,“ říká. Západ už prostě nechtěl přihlížet tomu, jak soběstačný lid Československa hrdě vyrábí v podnicích jako OP Prostějov obleky ve střihu Milouše Jakeše a ani se neohlédne po jejich značkách. Nebo jak si v každém paneláku všichni pořídit stejný konferenčních stolek ze Spojených uměleckoprůmyslových závodů místo toho, aby si mohl vybrat z desítek výrobků nechvalně známé švédské nábytkářské firmy. Tito prohnilí kapitalisté si tehdy řekli dost a svrhli režim, který sloužil lidu, aby si zařídili další odbytiště pro své vlastní továrny a závody, zatímco ty budované československým lidem přivedli ke krachu nebo je rovnou zavřeli.
Tak takhle to bylo a snad si nikdo netroufne tvrdit, že soudružka Konečná by nemusela mít pravdu!
