Článek
Začalo to před pár dny nevinným příspěvkem jednoho webu zaměřeného na recepty. Na svůj profil na sociální síti sdílel kupodivu recept. To ale neměli dělat!
Nebyl to totiž recept jen tak nějaký, ale recept na ukrajinský bramborák. V ten moment se všem obráncům tradic českého národa rozsvítil alarm a vydali se do boje. Takovou indoktrinaci naší české kuchyně nedopustí. „Tak to né… když bramborák, tak ČESKÝ,“ ozval se hbitě pan Jindřich. Stejně tak prohlédla tuto lstivou kampaň i paní Iveta, které je jasné, že Ukrajinu nám sem cpou už násilím, i když jí máme plné zuby.
Rozčílené kuchařky
Další bojovnice za pravou českou kuchyni Zdena přitakala. Má už dost Ukrajiny a „Fialovo ukrajinské vlády a jeho adorujících přisluhovačů“. Další minimálně desítky lidí prohlédly tuto jasnou provokaci a možná i proto se na stránce, kde běžně mají příspěvky možná maximálně pár desítek komentářů, se jich pod ukrajinským bramborákem sešlo přes 2000.
Někdo vyjádřil svůj názor jednoduše tím, že sdílí třeba českou vlajku. Další řada lidí neopomněla připomenout, že oni chtějí jen ty české bramboráky a žádné jiné. Třeba taková paní Eva z Prostějova a se vyjádřila lakonicky. „Bliju,“ napsala. Tolik zděšení nad tím, jak se všechno mění na ukrajinské, by člověk jen tak někde nenašel. Naštěstí ale díky těmto pozorným ochráncům tradic na to nedojde.
Máme rádi ruská vejce
Někteří dokonce dali jasně najevo svůj světonázor. „Já mám ráda Ruskou zmrzlinu..,“ oznámila světu paní Jarka z Přelouče. Poněkud dál dokonce zašla i jistá paní Zlatka s ruskou vlajkou přímo v profilové fotografii. „Jsem proruský šváb, miluju i zmrzku i vejce dokonce ruský národ,“ volala do světa. Očividně i tak prostá věc jako bramborák v lidech vyvolává potřebu postavit se na podle nich správnou stranu dějin.
Není bez zajímavosti, že přestože debata o tom, zda bramborák může být ukrajinský nebo jen český zaměstnala očividně řadu mozků, je možné, že ho sem stejně přitáhli nějací cizáci. Onen zmiňovaný web, který se dopustil tak odporného útoku na naše národní tradice, píše, že se u nás rozšířily v druhé polovině 17. století, kdy se také ve velkém začaly sázet brambory.
Mimochodem samotnou bramboru si přivezli do Evropy mořeplavci z Jižní Ameriky. Možná i přesto nám někteří bijci všeho cizího budou tvrdit, že brambory jsou taky jen ty české. Do českých zemí také historicky přišly z Branibor, od toho také název brambora. A Braniborsko pro ty méně znalé zeměpisu se nacházelo ve Svaté říši římské, dnes je německá spolková země. Snad se dámy na internetech nezděsí, čím se to vlastně cpou.
