Článek
Jakmile ale přijedeme k moři, najednou řešíme, jestli pizza stojí 9, nebo 11 eur. A přitom jsme možná právě za hotel zaplatili několik tisíc korun za noc.
Češi mají k dovolené zvláštní vztah. Chceme krásný hotel, výhled na moře, klimatizaci, bazén, ideálně pokoj s balkonem a pokud možno all inclusive. Zároveň ale nechceme mít pocit, že nás někdo na dovolené okrádá.
Proto vzniká zajímavý paradox.
Za ubytování jsme ochotni utratit velké peníze, ale u každého cappuccina počítáme, jestli by nebylo levnější dát si kávu z automatu v supermarketu.
Hotel je investice, jídlo je „zbytečnost“
Když vybíráme dovolenou, často se rozhodujeme podle hotelu.
Díváme se na fotografie pokoje, bazénu, pláže, restaurace a okolí. Čteme stovky recenzí. Zajímá nás, jestli je hotel čistý, jestli má pohodlné postele a jak daleko je moře.
Za lepší hotel jsme přitom ochotni připlatit třeba 10 nebo 20 tisíc korun za celý pobyt.
Jídlo ale vnímáme jinak.
Pokud je v hotelu večeře za 30 eur, někteří turisté ji odmítnou s tím, že je příliš drahá. Raději se vydají několik kilometrů do města hledat restauraci, kde bude jídlo o pár eur levnější.
Nakonec ale utratí peníze za dopravu, stráví hodinu hledáním restaurace a vrátí se na hotel pozdě večer.
A rozdíl?
Možná 5 eur.
Je otázkou, jestli jsme skutečně ušetřili.
Největší boj svádíme s cenami, které vidíme každý den
Důvod je možná jednoduchý.
Hotel platíme jednou.
Když rezervujeme týdenní pobyt za 50 tisíc korun, máme pocit, že jsme si koupili dovolenou.
Ale během pobytu vidíme ceny neustále.
Káva 4 eura.
Pivo 5 eur.
Zmrzlina 3,50 eura.
Lehátko 15 eur.
Večeře 25 eur.
Najednou máme pocit, že všechno je drahé.
Přitom právě tyto částky tvoří ve výsledku jen část celkového rozpočtu dovolené.
Pokud rodina zaplatí 70 tisíc za hotel, 30 tisíc za dopravu a další tisíce za pojištění, výlety a další věci, může být trochu zvláštní strávit půl hodiny hledáním restaurace, kde bude pizza o 2 eura levnější.
All inclusive tento problém řeší úplně jinak
Možná právě proto se v posledních letech těší takové oblibě all inclusive.
Člověk zaplatí jednu částku a přestane řešit jednotlivé ceny.
Nemusí přemýšlet, jestli si může dát další limonádu, zmrzlinu nebo kávu.
Nemusí každý večer hledat restauraci.
A hlavně má pocit, že už má všechno zaplacené.
Psychologicky je to úplně jiný způsob cestování.
U klasické dovolené člověk každý den několikrát vytahuje peněženku.
U all inclusive ji může většinu dne nechat v hotelovém trezoru.
A možná právě to je jeden z důvodů, proč lidé za tento typ dovolené ochotně zaplatí více.
Neplatí totiž jen za jídlo a pití.
Platí za klid.
Má ale smysl na dovolené vůbec šetřit?
Samozřejmě ano.
Dovolená nemusí znamenat bezhlavé utrácení. Pokud někdo nechce dát 5 eur za pivo, je naprosto v pořádku koupit si ho v supermarketu.
Stejně tak není nutné každý den chodit do drahé restaurace.
Problém nastává ve chvíli, kdy se ze šetření stane hlavní program dovolené.
Člověk jede k moři, ale místo toho, aby si užíval místo, sleduje ceny.
Hledá nejlevnější restauraci.
Porovnává ceny lehátek.
Řeší, jestli je zmrzlina o euro dražší než v minulém městě.
A večer si možná uvědomí, že vlastně celý den přemýšlel o penězích.
To je podle mě jeden z nejhorších způsobů, jak dovolenou strávit.
Češi přitom nejsou jediní
Podobné chování samozřejmě není typicky české.
Turisté z celé Evropy hledají levnější možnosti.
Rozdíl je spíš v tom, jak silně máme v Česku zakořeněnou představu, že dobrý turista je ten, který se nenechá „natáhnout“.
Když někdo zaplatí za večeři 40 eur, může slyšet:
„To bych za to nikdy nedal.“
Jenže možná právě těch 40 eur bylo pro něj jedním z nejlepších zážitků celé dovolené.
A člověk, který ušetřil 15 eur, mohl mezitím strávit hodinu hledáním levnější restaurace.
Kdo tedy hospodařil lépe?
To se vlastně nedá jednoduše říct.
Dovolená není běžný týden doma
Možná bychom měli přestat počítat dovolenou stejnou optikou jako běžný život.
Doma řešíme, kde nakoupit levněji.
Porovnáváme ceny energií.
Hledáme levnější pojištění.
Sledujeme slevové akce.
To všechno dává smysl.
Na dovolené bychom ale měli přemýšlet také o hodnotě času.
Pokud strávím hodinu hledáním restaurace, abych ušetřil 200 korun, možná jsem sice ušetřil 200 korun, ale zároveň jsem přišel o hodinu dovolené.
A právě čas je něco, co si zpátky nekoupíme.
Možná je lepší mít rozpočet než šetřit na všem
Rozumnější strategie může být jednodušší.
Před dovolenou si určit rozpočet.
Například 20 tisíc korun na týdenní utrácení.
A potom už jednotlivé ceny tolik neřešit.
Pokud jeden den utratím více, další den mohu utratit méně.
Pokud si jeden večer zajdu do dražší restaurace, druhý den si můžu dát jednoduché jídlo.
Nemusím ale každý den řešit, jestli jsem někde zaplatil o 50 korun víc.
Protože právě kvůli tomu jsme přece na dovolenou přijeli.
Ne proto, abychom týden hledali nejnižší cenu.
Ale abychom si odpočinuli, něco viděli, dobře se najedli a měli na co vzpomínat.
A možná je nakonec úplně jedno, jestli jsme za tu pizzu zaplatili 9, nebo 11 eur.
Pokud jsme ji jedli s výhledem na moře, večer bylo příjemných 25 stupňů a vedle nás seděl člověk, se kterým jsme chtěli být.
To už může být těch pár eur navíc docela dobře utracených.
