Článek
Jedenačtyřicetiletá Věra Santos byla Městským soudem v Praze odsouzena k pětiletému trestu odnětí svobody za týrání zvířat a jejich chov v nevyhovujících podmínkách. Součástí rozsudku je také desetiletý zákaz chovu psů. Podle soudu v důsledku jejího jednání uhynulo nejméně sedm psů. Santos svou vinu odmítá a rozsudek zatím není pravomocný. Obžalovaná i státní zástupkyně si ponechaly lhůtu pro případné odvolání.
Soud dospěl k závěru, že Santos na pozemku v pražské Zbraslavi chovala desítky psů v karavanu a na oplocené ploše o velikosti pouhých 24 metrů čtverečních. Zvířata podle rozsudku žila v naprosto nevyhovujících prostorových i hygienických podmínkách, které jim způsobovaly dlouhodobé utrpení a představovaly vážné zdravotní riziko.
Podle předsedkyně senátu Kateřiny Rybákové bylo na základě provedených důkazů prokázáno, že se obžalovaná dopustila obou trestných činů. K usvědčení přispěly výpovědi svědků, znalecké posudky i samotná vyjádření Santos.
Státní zástupkyně původně tvrdila, že žena psy bila, kopala, házela s nimi nebo je polévala ledovou vodou. Tyto skutky se však během hlavního líčení nepodařilo prokázat. Svědci uvedli, že podobného jednání se měl dopouštět tehdejší partner obžalované.
Soud však za prokázané označil dlouhodobé držení psů v katastrofálních podmínkách. Zvířata trpěla hladem, žízní i nedostatkem pohybu. V miskách s vodou se nacházela moč a výkaly a celý areál byl podle znalců silně kontaminován bakteriemi. Ty způsobovaly závažné infekce vnitřních orgánů, zápaly plic a postupné selhávání srdce, ledvin i plic.
Podle rozsudku mezi lety 2020 a 2022 v množírně uhynulo nejméně sedm psů. Některá zvířata zemřela na následky infekcí, jiná podlehla zraněním po vzájemných útocích ve smečce. Přesto jim podle soudu nebyla poskytnuta potřebná veterinární péče.
Při policejní prohlídce našli vyšetřovatelé torza mrtvých štěňat, psy s krvavými poraněními, zanedbanou srstí i zuby a zvířata přežívající v zimě při teplotách kolem šesti stupňů Celsia. Jeden ze svědků označil podmínky v chovné stanici za psí koncentrák.
Součástí uloženého trestu je také desetiletý zákaz chovu psů. Pokud rozsudek nabude právní moci, nebude Santos moci psy chovat přibližně patnáct let. Státní zástupkyně Jana Murínová označila uložený trest za odpovídající závažnosti případu a zdůraznila, že podobné jednání si zaslouží přísný postih.
Santos před soudem trvala na tom, že se o své psy starala dobře a odmítla tvrzení, že by jim neposkytovala základní péči.
Obžalovaná chovala především biewer teriéry, které podle obžaloby množila za účelem prodeje. Štěňata nabízela jako čistokrevná s průkazem původu, přestože tomu tak podle vyšetřování nebylo. Mezinárodní kynologická federace navíc biewer teriéra dosud neuznává jako samostatné plemeno.
Jedním z nejzávažnějších případů bylo poranění fenky čivavy, které měla Santos připevnit ocas k břichu pomocí gumičky, aby usnadnila její páření. Gumička se během dvou týdnů zařezávala do tkáně, přerušila krevní oběh a způsobila odumírání části ocasu.
Santos tvrdila, že neví, jak se gumička na tělo fenky dostala, případně zpochybňovala, že šlo o jejího psa. Soud této obhajobě neuvěřil, protože svědci jednoznačně potvrdili, že zvíře patřilo právě jí.
Zranění a zdravotní komplikace psů vysvětlovala především vzájemnými konflikty mezi zvířaty ve smečce.
Důležitou součástí důkazů byly také zajištěné audionahrávky. Na nich se Santos se svým partnerem bavila o mrtvém psovi a žertovala o možnosti vyrobit z něj náramek. Při jiné příležitosti se smála tomu, že se podařilo prodat nemocného křížence za deset tisíc korun. Obžalovaná později tvrdila, že šlo pouze o nevhodné vtipy.
Před soudem připustila, že nebyla bezchybnou chovatelkou, zároveň ale opakovala, že se podle svého přesvědčení snažila zajistit psům co nejlepší podmínky.
