Článek
My proti elektromobilitě vyloženě nic nemáme a dokážeme si představit, že to někomu dává smysl, že elektromobil využije a jezdí se mu s ním dobře. Ale jak je to z pohledu normálního, průměrného člověka, který by se rozhodl přejít ze spalováku na elektro? Chtěli jsme to zkusit, ale náš test skončil už při koupi. Zjistili jsme, že to nedává žádný smysl.
To vážně stojí tolik?
Stačí se podívat do ceníku automobilek a nedivíme se, že o elektromobily není žádný zájem. Že je skoro nikdo nechce. I kdyby neměly žádné mouchy a byly zcela srovnatelné se spalovákem, cena je argument, který prostě rozhodne. Pro naše porovnání jsme zvolili malý městský automobil a nestačili se divit, kolik za něj značka chce. A to se ještě chlubí, jak lákavou má cenovku.
Rozklikli jsme web značky a hned v úvodu nás lákali na koupi malého vozítka. A nestyděli se jít s kůží na trh a hodit do placu rovnou ceny. Spalovák začíná na částce 335 000 Kč. A elektrická verze? 589 000 Kč. Ano, dámy a pánové, počítáte správně, rozdíl je tam čtvrt milionu (254 000 Kč, ať jsme úplně přesní).
A to mluvíme o těch nejzákladnějších verzích, takzvaných holobytech či žebrácích. A ještě o případu, kdy bychom si vozidlo vzali na úvěr. V tu chvíli bylo jasné, že z nějakého testu nebude nic, protože není důvod. Každý, kdo do té chvíle o elektromobilu uvažoval, prostě musí hodit zpátečku. A pokud ne, rádi bychom se s člověkem, který vyplázne jen tak navíc čtvrt míče, fakt rád seznámili. A poprosili ho, jestli by nás rovnou nechtěl adoptovat, když má na rozhazování.
Ale ono se to prý vrátí…
Už úplně vidím, jak se to v komentářích bude hemžit chytráky, kteří nám začnou vypočítávat, jak se ten rozdíl v ceně vrátí. Jak nám začnou vypisovat, že výměny olejů, provozních kapalin, filtrů a já nevím čeho ještě ten provoz spalováku hrozně prodraží. Tak víte co, my naskočíme na vaši argumentační vlnu a budeme si představovat, že elektromobil jezdí zadarmo. Že se prostě při jeho vlastnictví připíchneme načerno před elektroměr, že si natáhneme prodlužku do sousedovy zásuvky, nebo že budeme nabíjet výhradně ze solárů, které se nám nějakým zázrakem a bez investic ocitly na naší střeše. Takže jdeme na to.
Ten spalovák má papírovou spotřebu 5,6 litru na sto. Všichni samozřejmě víme, že toho se dá dosáhnout jenom s plně naloženým autem při cestě z kopce, doufajíc, že ho tím rozjedete aspoň na 200 km/h, a potom se budete modlit, ať dá na setrvačnost aspoň pár kilometrů. Ale konec keců, papírovka a aktuální cena benzínu říkají, že budete jezdit za nějakých 1,9 Kč na kilometr. Zaokrouhlujeme na 2 koruny, protože jsme líní tahat kalkulačku a tohle zvládneme dokonce i z hlavy.
Za deset let si řekneme, že jsme borci
Následné počty jsou tak lehké, že by je zvládl i žák zvláštní školy. 254 000 děleno dvěma a voilà, výsledek je krásných, úchvatných, jedinečných a dech beroucích 127 000. A čeho? No přece kilometrů. Těch, co musíte s tímhle elektromobilem najet (a zdarma samozřejmě, nezapomeňte!!!), abyste se mohli plácat po rameni, jak výhodně jste tehdá, v roce 2025, nakoupili.
My jsme si tedy tu elektrickou verzi hypoteticky koupili, hypoteticky jsme ji nabíjeli jenom ze solárů, ve firmě v práci a u supermarketů, které si myslí, že tím, že nabídnou hodinku nabíječky zdarma, se jim nějak zvedne obrat a přísun zákazníků. A protože jsme s naším hypotetickým autem po hypotetických silnicích najížděli hypotetických 15 000 km ročně, těšili jsme se, až to konečně nastane. Až těch 8,5 roku konečně uplyne a my si budeme moci říct – jo, dát tehdá čtvrt míče navíc bylo naše nejlepší rozhodnutí v životě, teď se nám ten provoz konečně vyrovnal. A začíná se nám to se skoro devítiletým autem konečně vyplácet.
Když ono to zadarmo nejde, víte?
Plány byly skvělé, ale dopadlo to jako vždycky. Ono jezdit zadarmo jaksi nejde. Za tu kačku na kilák s tím elektrickým autem prostě jezdit budeme, chtě, nechtě. Neříkám, proti spalováku je to pěkný rozdíl. Ale my tam pořád máme těch 254 000 Kč v nákupce vlastně. A jak by to vycházelo v tuhle chvíli? Já vím, že už to máte dávno spočítané, že kroutíte hlavou, že to není možné a že uvažujete nad duševním zdravím toho, kdo by do téhle nabídky šel.
Ale my si to chceme taky spočítat, my si to chceme také napsat. Takže 3…2…1… start! Je to tady, ten rozdíl v nákupce se vám vynuluje při najetí 254 000 kilometrů. S nájezdem 15 000 ročně je to krásných 17 let. A pak nastane nirvána. Úplně si představuji ten blažený pocit, jak sedám do sedmnáctileté vylítané vrány se čtvrt milionem kilometrů na hrbu a můžu si konečně říct – jo, ten elektromobil se mi prostě vyplácí.
Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci?
Znáte tuhle hovadinu? Jak vidno, ne vždy to platí. My si radši koupíme městské spalovací auto za 335 000 Kč. Ale ostatní, nechť si klidně vloží své peníze do elektrické verze. Nevím, kolik takových lidí bude, ale jestli někdo takový je, rádi bychom ho potkali. Ne teď, ale za těch 17 let, kdy před ním obdivně smekneme. Uvidíme totiž pravou, nefalšovanou lásku k elektromobilitě. A jak se říká, láska přece nezná překážky. Jo a taky je slepá, což by v tuhle chvíli platilo víc. Tak pac a pusu a hodně šťastných kilometrů, ať už jezdíte na naftu, benzín, plyn nebo elektřinu.
