Článek
Když máme nový telefon, chráníme ho pouzdrem, pořídíme ochranné sklo a nabíjíme ho dřív, než úplně zhasne.
A potom máme náš mozek.
Ten nosíme v hlavě celý život. Používáme ho od rána do večera. Rozhoduje za nás, pomáhá nám chodit, mluvit, jíst, plánovat, vzpomínat, milovat, pracovat, učit se a vůbec nějak rozumně fungovat.
A jak se o něj staráme?
„No… nějak.“
Možná bychom mu mohli věnovat trochu víc pozornosti.
Mozek není jen místo, kam ukládáme ztráty a nálezy
Když se řekne péče o mozek nebo trénink mozku, mnoha lidem se vybaví křížovka, sudoku nebo nějaký hlavolam. A samozřejmě – proč ne. Jenže mozek není domácí úkol, který si večer za patnáct minut vyplníme a potom máme hotovo.
ON je mnohem zajímavější a důležitější.
Právě díky němu víme, že nám ráno zazvonil budík. Díky němu poznáme vlastní dítě, partnera nebo kamaráda. Díky němu si uvědomíme, že jsme zapomněli koupit mléko. A také díky němu si v tu chvíli můžeme uvědomit, že jsme zapomněli, proč jsme vlastně šli do kuchyně.
To poslední známe asi všichni.
Člověk jde sebevědomě do jiné místnosti.
Dorazí.
Stojí.
Dívá se.
A mozek mezitím někde vzadu hledá ztracený soubor s názvem:
„Proč jsem sem safra šel?“
Občas se najde.
Občas ne.
A právě proto má smysl přemýšlet o tom, jak svůj mozek udržovat v dobré kondici – nejen ve chvíli, kdy nám začne dělat drobné naschvály.
Nejde o to stát se géniem
Teď pozor.
Péče o mozek neznamená, že po třech týdnech cvičení začnete rozumět Einsteinově teorii relativity, vyřešíte sudoku za dvě minuty a při rodinné oslavě budete všechny ohromovat tím, že si pamatujete telefonní čísla všech hostů.
A vlastně to ani není cílem.
Smyslem není být chytřejší než ostatní.
Smyslem je co nejdéle dobře používat to, co už máme.
Mozek nám umožňuje být samostatní. Přemýšlet. Rozhodovat se. Přizpůsobovat se změnám. Učit se nové věci. Vybavovat si zkušenosti. Orientovat se v prostředí. Komunikovat s ostatními lidmi.
Jinými slovy – bez něj bychom toho se svým krásným tělem příliš nenadělali. Můžeme mít skvělé svaly, perfektní kondici a běhat deset kilometrů. Ale kdo nám řekne, kam vlastně běžíme?
Ano.
On.
Mozek má rád nové věci
Možná znáte ten zvláštní pocit, když děláte něco poprvé.
Nová cesta.
Nový recept.
Nová práce.
Nová hra.
Nový jazyk.
Nový člověk.
Najednou musíme dávat větší pozor. Přemýšlet. Rozhodovat se. Nemůžeme všechno dělat automaticky.
A právě nové a neobvyklé činnosti jsou pro mozek zajímavou změnou.
Rutina je skvělá. :)
Díky ní nemusíme každé ráno znovu vymýšlet, jak si vyčistit zuby. Nemusíme se učit, jak se oblékat. A když máme doma svůj hrnek na kávu, pravděpodobně ho dokážeme najít i napůl spící.
Automatické činnosti nám šetří energii.
Jenže když celý náš život vypadá jako jeden dlouhý automatický program, příležitostí k novým podnětům je méně. Nemusíte kvůli tomu začít chodit pozpátku do práce.
Stačí drobnosti.
Zkuste někdy jinou cestu domů. Naučte se něco, co neumíte. Přečtěte si knihu z oboru, který vás nikdy nezajímal. Zahrajte si novou hru. Uvařte recept, který jste nikdy nezkoušeli. Povídejte si s někým, kdo má úplně jiné názory než vy. A klidně se u toho občas trochu ztrapněte. Mozek to přežije a možná se u toho ještě pobavíte.
Pohyb není jen pro svaly
Když chceme něco udělat pro tělo, často automaticky přemýšlíme o cvičení.
Posilovna. Běh. Kolo. Plavání. Jóga.
Ale pohyb není pouze záležitost svalů. Mozek je součástí celého organismu a péče o něj proto souvisí i s tím, jak se staráme o své tělo. Pravidelný pohyb je jedním z jednoduchých způsobů, jak podpořit celkové zdraví a kondici.
A teď přichází dobrá zpráva pro všechny, kterým se při slově „sport“ začínají rosit dlaně. Nemusíte hned běžet maraton. I obyčejná svižná procházka je příjemný začátek. A můžete při ní zaměstnat mozek ještě trochu víc. Všímejte si okolí. Hledejte věci určité barvy. Zkuste si zapamatovat názvy ulic. Spočítejte, kolik jste potkali psů. Jděte jinou trasou. Najednou z obyčejné procházky není jen přesun z bodu A do bodu B. Je to malý výlet pro tělo i hlavu.
A potom je tu spánek. Ten geniální vynález, který pořád odkládáme
Máme pocit, že když chceme všechno stihnout, musíme ubrat spánku.
Ještě jeden e-mail. Ještě jeden díl seriálu. Ještě rychle uklidit kuchyň. Ještě odpovědět na zprávy.
A pak už opravdu půjdeme spát.
Mozek mezitím sedí v koutě a pravděpodobně si říká:
„Výborně. Takže dnes zase nic.“
Spánek není zbytečná pauza mezi dvěma produktivními částmi dne.
Je důležitou součástí regenerace a celkového fungování organismu. Stejně jako tělo potřebuje po námaze odpočinek, potřebujeme odpočinek i my, když celý den zpracováváme informace, rozhodujeme se, řešíme problémy a přeskakujeme z jednoho úkolu na druhý.
A přesto po sobě často chceme přesný opak. Ještě to vydržet. Ještě to zvládnout. Ještě to stihnout.
Možná by někdy bylo rozumnější prostě říct: „Dneska už ne.“
Mozek potřebuje také něco, co se nedá koupit
Možná bychom ale neměli zapomínat ještě na jednu věc. Mozek není oddělený od našeho života. Potřebuje podněty, ale také vztahy. Rozhovory. Smích. Zvědavost. Nové zkušenosti. Radost. Pocit, že to, co děláme, má nějaký význam.
Člověk může celý den luštit hlavolamy, ale pokud zároveň žije v naprosté izolaci, bez pohybu, bez odpočinku a bez radosti, těžko můžeme říct, že tím vyřešil péči o svůj mozek. Proto není nutné hledat dokonalý „mozkový trénink“. Někdy je nejlepší trénink úplně obyčejný život.
Jít na procházku.
Naučit se něco nového.
Zavolat někomu, koho jsme dlouho neslyšeli.
Přečíst si knihu.
Zahrát si hru.
Zkusit nový recept.
Smát se.
Odpočinout si.
A občas prostě vypnout telefon a nechat hlavu chvíli být. Protože i „nic nedělám“ může být někdy docela užitečná činnost.
Nečekejme, až nám mozek začne posílat upomínky
Na péči o mozek je zajímavé hlavně to, že nemusíme čekat, až se objeví problém. Nemusíme začít něco dělat až ve chvíli, kdy si nemůžeme vzpomenout na jméno souseda, hledáme brýle, které máme na hlavě, nebo třikrát za den hledáme telefon, zatímco ho držíme v ruce.
Péče o mozek není strašení stářím. Je to spíš investice do každodenního života. Protože mozek není někde „uvnitř nás“.
Mozek jsme do značné míry my.
Je to místo, kde vznikají naše vzpomínky, rozhodnutí, představy, emoce i plány. A tak možná stojí za to položit si jednoduchou otázku:
Kdybychom se ke svému mozku měli chovat stejně pečlivě jako ke svému autu, telefonu nebo domácímu mazlíčkovi – co bychom dnes udělali jinak?
Možná bychom ho trochu rozhýbali. Možná mu dali něco nového. Možná ho nechali pořádně odpočinout. Možná bychom si šli popovídat s někým, koho máme rádi. A možná bychom si konečně uvědomili, že starat se o mozek není žádný luxus. Je to jeden z nejpraktičtějších způsobů, jak se starat sami o sebe. A na rozdíl od auta má jednu drobnou nevýhodu.
Nový model si jen tak nekoupíme.
Monika Motáňová a Mozkové müsli
sociální pedagog, lektorka kurzů trénování paměti a projektu Mozkové müsli
Instagram - https://www.instagram.com/mozkove_musli/
