Článek
Měli jsme našlápnuto k historickému momentu. Už to vypadalo, že se Česká republika elegantně posune z režimu divokého západu – který u nás podle dat Českého statistického úřadu dosud spočíval v odstřelu bezmála sedmi tisíc koček ročně – směrem k civilizované Evropě. Poslankyně Lucie Šafránková a její legislativní družina hrdě vytáhli do boje s novelou zákona na ochranu zvířat. Cíl byl jasný: napařit obcím natvrdo povinnost kastrovat bezprizorní kočky, opakovaně a systematicky, dokud jejich kolonie nepřestanou růst. Utopická pohádka? Kdepak, jen klasická srážka s českou politickou realitou.
Jakmile totiž starostové ucítili, že by ze svých rozpočtů museli místo třetího cyklostojanu zaplatit pár zákroků u veterináře, spustil se hysterický nářek. „Kde na to máme brát? Vždyť my ani nevíme, čí ta kočka je!“ neslo se z radnic. Polanec Marek Výborný spolu s M. Krškovou a P. Hladíkem dokonce v červenci navrhli celou kastrační povinnost obcí z novely úplně vyškrtnout.
A jak reaguje zkušený český zákonodárce, když se jeho ambiciózní bič potká s odporem volených zástupců z regionů? Ohne ho tak dokonale, až se s ním místo šlehání dá leda tak utírat prach. Výsledek této kapitulace právě leží na stole ve formě čerstvého pozměňovacího návrhu, který spolu s ostatními míří do druhého čtení.
Když se z „musíš“ stane „když se ti bude chtít“
Pokud jste doufali, že poslankyně Šafránková v novém návrhu opraví logické mezery – jako třeba to, že peníze za pokuty vybírají úřady ORP, zatímco kastrace mají platit všechny obce - pak jste zralí na politickou přednášku o naivitě. Z analýzy MPOZ si předkladatelé nevzali prakticky nic. Místo toho do zákona namontovali kouzelnou formuli, která z kastrační povinnosti dělá naprostou gumovou záležitost.
Nově má text znít tak, že obec je povinna přijmout opatření „podle místních podmínek“ a rozsah a způsob si určí „s přihlédnutím k potřebě předcházet nekontrolovanému rozmnožování“. V překladu do lidské řeči: pokud pan starosta usoudí, že místní podmínky (rozuměj stav obecní kasy po hodech) kastraci nepřejí, prostě se nekoná. Zákon totiž podle odůvodnění samotného návrhu nestanoví vůbec žádný minimální počet koček, které je potřeba vykastrovat. Klidně tedy nulu. Hlavně flexibilně!
Aby toho nebylo málo, pro jistotu z textu úplně zmizela ta původní drzá věta, že obec to musí dělat „opakovaně tak, aby nedocházelo k nárůstu populace“. Proč chtít výsledky, když stačí mít proces?
Hlava 22 v kočičím podání
Korunu všemu nasazuje dřívější schválený zlepšovák z Výboru pro životní prostředí. Ten do zákona pro jistotu vpašoval presumpci, že v případě pochybností, zda je kočka opuštěná, nebo bez pána, se zvíře považuje za toulavé.
Představte si to v praxi: Na návsi sedí zubožená kočka bez čipu. Spolek ji odchytí a přinese na obec, aby zaplatila kastraci. Starosta se podívá do zákona a řekne: „Moment! Nelze-li dokázat, že je opuštěná, je to kočka toulavá – to znamená, že někde teoreticky má majitele. A já přece nebudu za obecní peníze kastrovat něčí soukromý majetek, to by mě zažalovali! Takže smůla, lidi, řešte si to sami, my máme čisté ruce.“ Genialita tohoto právního konstruktu spočívá v tom, že dává obcím dokonalý ekonomický motiv neudělat vůbec nic. Stačí každou kočku prohlásit za „toulavou“ a kastrační program je úspěšně vyřešen. Návrh MPOZ, aby obec musela i v tomto případě kočku vykastrovat, pokud bude bez čipu, poslanci ignorovali.
Legální vyvážení koček do lesa
Skutečný klenot a absolutní vrchol kreativního zákonodárství se však skrývá v pasáži o tom, kam s kočkou po kastraci. Původní text logicky počítal s tím, že se zvíře vrátí na původní lokalitu, kde je zvyklé a kde ho dobrovolníci krmí. Nový pozměňovací návrh ale přichází s inovativním rozšířením: kočka může být vypuštěna „na jiné vhodné místo“.
Vítejte v české realitě. Vyvážení nechtěných zvířat za humna, které dosud spolky pracně dokumentovaly jako nezákonné opouštění zvířat, dostává oficiální poslanecké kulaté razítko. Malá obec s velkou kolonií koček tak svůj problém vyřeší elegantně: kočky po kastraci naloží do auta, odveze je o pět kilometrů dál do revíru sousedního starosty nebo mezi srnky, a z pohledu zákona bude vše v naprostém, křišťálově čistém pořádku. Problém se sice nevyřeší, jen se posune o pár parcel dál, ale papír snese všechno.
Evropský zástřih jako jediná jistota
Abychom ale nebyli jenom zlí – pozměňovací návrh přináší jednu skutečnou, hmatatelnou a evropsky posvěcenou jistotu. Vykastrované kočce se smí legálně fiknout zástřih do ucha, aby se poznalo, že už má své reprodukční dny za sebou. Tuto úpravu nám posvětil sám Brusel.
Takže si to shrňme: máme legislativu, která dává obcím absolutní svobodu se na kastrace vykašlat, protože si rozsah určují samy. V případě pochybností jim dává alibi, že každá kočka je vlastně „toulavá“, a pokud by přece jen nějaký osvícený starosta zákrok zaplatil, může zvíře legálně vypustit „na jiné vhodné místo“ s mezinárodně uznávaným zářezem na uchu. Útulky a dobrovolníci, kteří dosud kastrovali za své, mohou slavit. Podle průběžných dat z kampaně Data pro kočky (k 19. 10. 2026) totiž celých 60 % obcí kastrace vůbec nehradí. Novela toto asi příliš nezmění, ale aspoň u toho bude mít kočka vyvezená do lesa stoprocentní evropský design.
Projekt Monitoring právní ochrany zvířat (MPOZ) na základě úředních listin dokumentuje, jak státní orgány postupují v případech týrání zvířat. Konkrétní zjištění včetně návrhů MPOZ podaných k projednávané novele zákona na ochranu zvířat zaznamenáváme a aktualizujeme na našem webu v sekci Mezery a návrhy. A analýzu k úpravě regulace koček v ČR nyní připravujeme k zaslání do Senátu, kam projednávaný návrh zamíří po třetím čtení ve Sněmovně.
