Článek
„Od rána za trest.“ Tak vysvětlil chovatel z jihočeských Chvalkovic kontrole, proč je jeho fena uvázaná řetězem ke stěně kotce. Že od ledna 2026 platí v Česku výslovný zákaz trvalého úvazu? To podle protokolu nevěděl. Že se do psa nekope, tušit mohl. Jak se později ukázalo, trápit se zatím nemusel ani kvůli jednomu. A to přestože se k úvazu sám přiznal a surové kopání do psa odvysílala televize. Chvalkovická kauza je učebnicovou ukázkou toho, jak se jedno a to samé zvíře na jednom a tom samém řetězu promění cestou mezi institucemi z oběti týrání v neprokázaný přízrak. A jak u toho beze stopy zmizí i kůň a koza.
Tři orgány, trojí realita
Na začátku je přitom vše křišťálově jasné. Krajská veterinární správa dorazí na místo – jednou s úředníky a policií, podruhé na vlastní kontrolu. Pokaždé najde fenu přivázanou ke stěně. K tomu má v ruce video s kopáním a zjištění o zanedbané péči u nemocného zvířete. Verdikt odborníků zní jasně: trojnásobné týrání.
Jenže pak se rozjede oblíbená česká disciplína – přehazování spisu mezi trestní a přestupkovou kolejí.
Policie, která stála na tom samém dvorku a viděla ten samý řetěz, zapíše do předání věci úplně to samé jako veterina – úvaz i kopání. A pak spis pošle městskému úřadu s tím, že jde vlastně jen o přestupek. Rozdíl mezi vězením u soudu a papírováním na odboru životního prostředí se tak smaže jedním razítkem.
Státní zastupitelství v Jindřichově Hradci tomu v říjnu nasadí korunu. Koukne do papírů a suše konstatuje, že se žádný trvalý úvaz vlastně vůbec neprokázal. Co na tom, že řetěz viděli inspektoři, policisté i sám majitel, který se k němu doznal.
Veterinární správa se mezitím ztratí ve vlastních lejstrech. Ústřední správa tvrdí, že psi nevykazovali žádné fyzické znaky týrání, zatímco krajská u stejné feny popsala místa bez srsti a zhoršený výživný stav. A zatímco v červenci krajská veterina psala, že chovatel nezajistil ošetření trpícího zvířete, v říjnu už jen mávla rukou, že šlo vlastně o parazitární dermatitidu.
Aby toho nebylo málo, městský úřad a veterina se dodnes přou o to, kdo z nich měl vlastně zkontrolovat koně a kozu, kteří v chovu také žili. Problém se ale vyřešil sám: od června tam podle úřadu nejsou psi, kůň ani koza.
Čím méně spravedlnosti, tím méně vysvětlování
Zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ tak v tomto případě české úřady dovedly do zcela absurdní situace, kdy pochybnost navzdory shodě dvou úřadů samy vytvořily. A zarážející na tom je hlavně to, že o ní nikdo nemusí vydat ani řádku zdůvodnění.
Samo státní zastupitelství totiž přiznalo, že policie nemusí úřadu, kterému věc předá, vysvětlovat, proč podezření z trestného činu stlačila na úroveň pouhého přestupku.
Vzniká tak dokonalý paradox:
- Když vás soud osvobodí, musí to detailně zdůvodnit.
- Když vám úřad napaří pokutu, musí to zdůvodnit.
- Ale když policie v tichosti shodí brutální týrání pod stůl mezi běžné přestupky, veřejnost ani oznamovatel se nedozví zhola nic.
Čím níž případ v soustavě spadne, tím menší je nad ním dohled. Nejzásadnější rozhodnutí – zda se stal trestný čin, nebo ne – tak vyžaduje nejméně práce i odůvodnění.
Zatím jediný trest v kauze
Jediný trest tak zatím dostala pouze uvázaná a zkopaná fena. Chovatel zatím žádný. Trestní linie skončila tím, že úvaz, ke kterému se sám přiznal, se „neprokázal“, a o přestupku městský úřad teprve rozhoduje. Proč z týrání zbyl jen přestupek, přitom nemusí vysvětlovat vůbec nikdo.





