Článek
Na své zahradě pěstuju ledacos. Rajčata, protože se dají jíst. Cibuli, protože bez ní chutná oběd jako mokrý karton. Cukety, protože se množí rychleji než úředníci na ministerstvu. A taky konopí, ze kterého si chci udělat mast na bolavé klouby. Žádná revoluce, žádný drogový kartel, žádná tajná laboratoř v garáži. Jen starý chlap, kus zahrady a tělo, které při každém vstávání vydává zvuky, jako když se otevírá vrata do kravína.
Jenže zkuste tohle vysvětlit některým lidem.
Rajčata nikomu nevadí, cukety nikomu nevadí. Ale zasadíte jednu rostlinu a soused najednou vidí kriminálku, drogový kartel a konec západní civilizace. Kdybych místo konopí zasadil tři metry vysokou slunečnici, patrně by mi ještě přišel pogratulovat k podpoře biodiverzity. Takhle se na plotě objevují oči, které mají větší výkon než bezpečnostní kamera u bankomatu.
Soused má vůbec zvláštní talent. Celý rok mu na zahradě roste plevel, který by mohl kandidovat do botanické zahrady, plot se rozpadá, okap mu pamatuje Husákovo mládí a jablka nechává hnít pod stromem, protože sklízet je přece práce. Ale jakmile se mezi mými normálními rostlinami objeví konopí, probudí se v něm ochránce veřejného pořádku. Najednou ho zajímá botanika, legislativa, chemie i morální stav národa. Člověk by skoro uvěřil, že v noci studuje trestní zákoník při svíčce z včelího vosku.
Já přitom nechci otevírat výdejnu omamných látek ani pořádat zahradní večírky pro podezřelé existence v kapucích. Chci si připravit mast. Bolí mě kolena, záda a občas i hlava, hlavně když poslouchám lidi, kteří mají ke všemu názor, ale k vlastnímu životu žádný návod. Konopí mě zajímá jako rostlina, kterou lze využít různými způsoby. Ne jako vstupenku do podsvětí, kde se údajně po setmění vyměňují pytlíky za zlaté cihly.
Ovšem vysvětlujte to člověku, který považuje každou neznámou věc za hrozbu. Ten nepotřebuje informace. Ten potřebuje podezřelého. A když není po ruce nikdo vhodnější, stačí zahradník s květináčem.
Na zahradě se přitom odehrávají mnohem větší zločiny proti lidskosti. Někdo pěstuje rajčata bez chuti a ještě je hrdě rozdává sousedům. Jiný zalévá záhony tak vydatně, že mu pod plotem vzniká soukromá mokřadní rezervace. Další stříká všechno, co se pohne, a potom vykládá o čistě přírodním hospodaření. Ale to nikoho nevzrušuje. Hlavně že má správnou zeleninu a morálně bezvadný záhon.
Konopí má zkrátka tu smůlu, že si s sebou nese pověst, kterou si lidé předávají jako rodinné dědictví po zapomenutém strýci. Někdo slyšel, že někdo někde něco viděl, jeho známý zná člověka, který prý jednou potkal člověka, a z toho se nakonec vyrobí názor pevnější než betonový základ stodoly. Zkuste takovému odborníkovi vysvětlit rozdíl mezi jednotlivými odrůdami, obsahem účinných látek nebo použitím rostliny. Začne se tvářit, jako byste na něj vytáhli latinský slovník a požádali ho o maturitu.
Aby bylo jasno, nejsem žádný svatý patron zelených listů. Netvrdím, že je konopí zázračná bylina, která vyřeší všechno od bolavého palce po manželskou krizi. Kdo prodává podobné pohádky, měl by místo zahradničení pěstovat vlastní svědomí, protože to mu očividně uschlo. Domácí mast může člověku vyhovovat, ale osobní zkušenost není vědecký důkaz a každá bolest si nezaslouží jen namazat a ignorovat. I starý dědek někdy uzná, že doktor není automaticky nepřítel, i když mu při návštěvě ordinace připadá, že čekárnu navrhoval někdo s osobní záští vůči lidské páteři.
A pak je tu stát. Ten má k rostlinám vztah, který by se dal označit za komplikovaný. Člověk by čekal, že pravidla budou srozumitelná, přehledná a dostupná bez nutnosti absolvovat právnickou fakultu, kurz trpělivosti a duchovní očistu na úřadě. Jenže u konopí je potřeba rozlišovat, co přesně pěstujete, k čemu rostlinu používáte a jaká pravidla se na daný případ vztahují. Zákony se navíc mění, takže spoléhat na to, co vám před pěti lety řekl kamarád u piva, je metoda použitelná leda na výběr hospody. Pro aktuální podmínky pěstování a obsah THC je rozumné ověřit platné české předpisy, nikoli spoléhat na sousedovu právní školu života.
Mně na tom celém nejvíc vadí to věčné divadlo. Lidé se dokážou pohoršovat nad jednou rostlinou, zatímco mnohem skutečnější problémy přecházejí s klidem zkušeného kapra. Nevadí jim, že se soused chová jako hulvát, že někdo lže od rána do večera nebo že se poctivá práce často vyplácí méně než schopnost hlasitě prodávat vlastní nesmysly. Ale zelený list? To je panečku událost. Svolejte rodinnou radu, aktivujte drby, připravte dalekohled a pro jistotu informujte tetu z druhého kolene.
Já si mezitím půjdu okopat rajčata. Ta mají alespoň jednu výhodu: když se jim něco nelíbí, nevolají na mě policii. Prostě přestanou růst, začnou žloutnout nebo mi dají najevo, že jsem něco zanedbal. Rostliny jsou v tomhle ohledu poctivější než lidé. Nemají potřebu dělat ze všeho morální katastrofu a nešíří po vesnici zprávy, že jsem se dal na temnou dráhu zahradnického zločinu.
Až budu mít hotovou mast, uložím ji do skleničky a budu doufat, že mi poslouží lépe než všechny ty zázračné rady z internetu. Když nepomůže, budu mít alespoň zkušenost. Když pomůže, budu mít důvod k opatrné radosti. A když se mě soused znovu zeptá, co že mi to roste mezi rajčaty, možná mu nabídnu cuketu.
Těch mám totiž dost.
A jestli mu ani ta nebude dost dobrá, ať si na zahradě zasadí vlastní rozum. Jen ho bude muset nejdřív sehnat. Podle všeho se letos v zahradnictví vyprodal.
