Článek
V prvním textu jsme si objasnili, co je vlastně obezita u dítěte. V druhém dílu jsem vysvětlil potřebu včasného zásahu, abychom měli dobrou šanci celý problém napravit. Nyní je tedy na místě si říct, co je vlastně potřebné dělat.
Možná by ještě před tím měla zaznít otázka PROČ se máme zabývat obezitou dětí. O tom se ale píše všude a stále, proto považuji za zbytečné všechna ta rizika opakovat, soudný rodič už jistě ví, že připustit rozvoj obezity není dobrý vklad do života vlastního dítěte. Snad jen chci upozornit na nebezpečný mýtus (šířený většinou prarodiči) o tom, že děti z toho vyrostou. Ano, malá část možná ano, ale naprostá většina si tento stav přenese do dospělého věku. Důvod je jasný - a tím je totální změna stylu života dětí od dob babiček a dědů k dnešnímu životu postmoderní společnosti. U rodin mých pacientů nevidím problém v tom PROČ, ale JAK.
Po letech sledování diskuzí na sítích a z prvních kontaktů s rodiči nelze přehlédnout, že velká část maminek (otcové přicházejí jen někdy a spíše jako doprovod) má pocit, že obezitu jejich dítěte vyřeší nějaký jeden zázračný jídelníček nebo třeba 3 magické rady. Že se tedy nějaké potraviny vyškrtnou a nějaké superpotraviny zařadí, a je to. Jenže tak to vůbec nefunguje!
Je třeba pochopit, že obezita se rozvíjí velmi dlouho a skoro vždy podstatně dříve, než si maminky chtějí přiznat. Doba od objektivního počátku nadváhy či obezity u dítěte do přijetí toho faktu rodiči se počítá v naprosté většině na roky. U některých rodičů k tomuto přijetí ani nedojde. Právě tyto roky znamenají promarněný čas nutný k nápravě chybných zvyklostí v rodině a promrhání toho nejcennějšího faktoru, který nám hrozně pomáhá v léčbě - a tedy výškového růstu a taky doby maximálního vlivu rodičů na své dítě.
Obezita dětí prakticky vždy odráží chyby v životním stylu rodiny. Jde vždycky o kombinaci více faktorů nebo návyků, ale můžeme vidět, že u někoho převažuje více přejídání - tedy příliš velké porce jídla - většinou od nejútlejšího věku a u jiných dominuje velmi neaktivní přístup trávení volného času. To souvisí s temperamentem dítěte, organizací jeho volného času a hlavně pohybovými zvyklostmi celé rodiny.
V médiích často najdeme titulky typu „Jak zatočíme s obezitou“ a podobné nesmysly. Já nikdy nic podobného neslibuji, protože dobře vím, o jak náročném procesu mluvíme. Z čistě medicínského pohledu nejde u dětí vůbec o nic složitého. Léčba dětské obezity má úplně jednoduché základní principy, které lze zjednodušit do 5 základních pravidel. Problém je však jinde. Rodina jako celek musí mít vůli změnit chybné návyky - a napořád! - a najít si svou cestu, jak toho dosáhnout. Nelze léčit - a někdy i omezovat - pouze dané dítě, protože příčinou je nastavení celé rodiny. Doporučení ke změnám se týká všech a tedy i rodičů. V tom bývá velký problém. S odkazem na začátek článku tedy doplním - není problém ani CO dělat, ale JAK.
Já proto považuji svou osobu za vašeho průvodce po této cestě. Je třeba postupovat pomalu od úkolu k úkolu, opakovat a vysvětlovat jednotlivé kroky a trpělivě hledat, proč se něco nedaří a hledat alternativní cestu. Každá změna v nastavení rodiny správným směrem je velký úspěch, i když třeba nevede ihned k váhovému zlepšení dítěte. V podstatě jde o aplikované psychologické postupy v pediatrii. Proto se musíme vidět opakovaně a v dlouhém horizontu. Každý obezitolog má vlastní systém, můj postup znamená cca 10 sezení v průběhu asi 2 let. Na krátkodobé modely moc nevěřím. Proto také nevidím řešení v podávání krátkých rad v diskuzních fórech na sítích. Moje základní rada zní - najděte si svého průvodce na této cestě. Průvodce, se kterým budete ochotni dlouhodobě spolupracovat. V případě „pouhé“ nadváhy by Vaším průvodcem měl být Váš praktický pediatr, který je plně kompetentní pro rady ohledně zdravého životního stylu dítěte. V případě obezity malých dětí by to měl být nejlépe pediatr se zkušeností v obezitologii, u starších třeba i zkušený nutriční terapeut (nikoli poradce!). Vím, že takových specialistů je u nás velmi málo, na druhou stranu si musíme připustit, že za specialisty je třeba cestovat dále než obvykle. Navíc dnes existují i možnosti telemedicíny, kterou lze v tomto případě docela dobře využívat. Já podobnou možnost nabízím také.
A jakým úkolem můj postup začíná? Zcela zásadně požaduji jako první krok plný přechod na nesladké nápoje. Má to velký význam, protože obrovské množství cukru rozpuštěného v nápojích se prakticky bez překážky ihned vstřebává a zvyšuje tak krevní cukr, což vyvolává metabolické odpovědi organizmu. Tato změna je považovaná často za obtížnou, ale asi překvapím tvrzením, že jde o nejjednodušší úkol. Motivovaná rodina to prostě zavede a za 3 měsíce s tím není problém. Na pití je jednoduše voda, perlivá voda nebo jakýkoli neslazený čaj.
Všiml jsem si, že mnoho matek projevuje verbální zájem o nějaké řešení, stěžují si na nedostatek odborníků, ale když přijde konkrétní nabídka a konkrétní úkoly, tak se vše jaksi vypaří. Proto vítám hlavně pacienty, kteří mají podobnou vizi jako já. Jen v tom vidím šanci na trvalý úspěch.
