Článek
V minulém článku jsme si vysvětlili úskalí při definici dětské obezity. Vysvětlili jsme si pojmy nadváha a obezita. Ale i v samotné kategorii obezity odlišujeme tíži postižení a proto existuje termín závažná obezita, což je stupeň, který znamená do budoucna vysoké riziko orgánových poškození - od cukrovky 2. typu, přes vysoký krevní tlak, poškození jater ztukovatěním, problémy pohybového aparátu včetně deformit na dolních končetinách a samozřejmě u dětí psychosociální problémy v kolektivu. Bohužel právě tento nejvyšší stupeň obezity narůstá v posledních letech naprosto nejvíce. Za „normální“ bychom měli považovat výskyt u 1 % populace, na přiloženém grafu vidíme výskyt závažné obezity v některých věkových kategoriích až u 15 % (!) dětí.
Úspěšné řešení dětské obezity leží jednoznačně ve včasném zachycení problému. Je otázkou, proč je tato jednoduchá pravda tak obtížně přijatelná veřejností. Je to přeci obecně platné. Když vám spadnou čtyři tašky ze střechy, je oprava jednoduchá. Když necháte shnít latě a krov pod nimi, pak je náprava obtížná a výrazně nákladnější.
Každý rodič má přitom skvělý nástroj, jak včas zachytit problém ve vývoji svého dítěte. Tou pomůckou jsou růstové grafy ve Zdravotním průkazu dítěte, který dostane každá matka už na porodnici. Opakovaně slýchám od laické veřejnosti výtky na téma, že nelze jejich dítě „hodnotit podle tabulek“. To je ovšem zásadní nepochopení dětského růstu a preventivní medicíny, tedy i pediatrické péče. Mnoho rodičů se možná domnívá, že zrovna jejich dítě je něco extra jiného. Zklamu vás - zdravé děti se v základních parametrech vyvíjejí podle podobného vzorce. Grafy nám ukazují, co je populační průměr a jak dalece se zdravé dítě může odchylovat. V případě výšky se samozřejmě může kalkulovat s výškou rodičů. Tím máme nastavenou tzv. „normu“. Když se dítě v nějakém růstovém parametru nachází mimo tuto normu, tak to ještě neznamená nutně poruchu, ale rozhodně musí být pro lékaře vážným signálem tuto odchylku vysvětlit, nejspíše tedy provést nějaká vyšetření. Jen tak je možné zachytit vznikající problém na začátku a léčit včas a nečekat až na nepřehlédnutelné projevy nemoci. Tomu se říká sekundární prevence.
Primární prevence je v případě obezity samozřejmě nejlepší řešení. Tedy pěstovat u svého dítěte od narození principy zdravého životního stylu. Tedy správné stravovací návyky a výchovu k pohybu. V tomto by vám měl být oporou váš pediatr - PLDD. Využívejte jej při preventivních prohlídkách a ptejte se na správnou výživu, vhodné porce jídla (názornou pomůcku můžete najít zde) a další otázky ohledně zdravého životního stylu. Zakreslujte si naměřené růstové hodnoty do zmíněných grafů a sledujte dynamiku jejich vývoje a pokud vidíte, že křivka překračuje více než jedno pásmo, konzultujte s PLDD možné důvody. Tak lze včas zachytit např.: nepřiměřený nárůst obvodu hlavy, celiakii, poruchu výškového růstu a samozřejmě především počínající obezitu.
Obezita dětí je prakticky vždy důsledkem nesprávných návyků v rodině. Čím dříve odhalíte problém, tím snáze ho vyřešíte. Je to jako s každým chybným návykem - čím déle trvá, tím hůře se vy či dítě odnaučíte chybným zvykům. Navíc kořeny jsou téměř vždy v předškolním věku, tedy v době, kdy ještě o všem plně rozhodují rodiče a mají tedy nejlepší možnost věci měnit. Pokud ovšem opravdu chtějí své dítě ochránit před zdravotními riziky, které obezitu v pozdějších letech provázejí.
