Článek
Je mi 31 let a do skautu chodím od první třídy.
V první třídě jsem teda byla ještě maminčin mazánek a navíc jsem si úplně nesedla s vedoucí, takže jsem na první tábor nejela a myslím, že to je v pořádku, i když dnes se snažím děti motivovat, aby jeli, ale pokud vidíme, že jsou na ně i víkendové výpravy dlouhé, tak to nemá cenu. Pak tam jsou akorát tak smutné a kazí i ostatním dětem náladu. A rodiče si pak pro děti jezdí a ostatní pak třeba taky chtějí domů. Samozřejmě ne všichni, někteří si to tam užívají a jsou rádi.
Samozřejmě každý oddíl funguje jinak, někdo je více ortodoxní, někdo má pravidla více volná jako u nás. Nám jde o to, aby si to holky a kluci užily. Chodím do střediska, kde je více oddílů rozdělených podle věku a pohlaví. Ale například tábory máme společné, ale historie byla všelijaká. Já jako malá jezdila na tři týdny. Později to bylo tak, že skautky jezdily na tři a světlušky jen na dva týdny. Což bylo takové zvláštní, když nebyli do konce, ale zase tam byl větší klid. Dříve jsme byli totiž dohromady od 1. třídy do 9. třídy. Teď momentálně jedeme na mladší děti světlušky a starší holky skautky. Samozřejmě jako vše i tohle má své plusy a mínusy. Mně osobně to vyhovuje, jelikož jsem se naučila chystat program pro mladší děti, a přeci jen starší holky už mají jinou představu o programu a mají i jiné zájmy. Já jsem jako malá jezdila do tee-pee a to bylo super. Spalo nás tam třeba 6 společně a byla to podle mě větší zábava a i v tom tee-pee je více místa. Momentálně jezdí děti do podsad a my jako vedení do tee-pee. Za svůj život jsem prožila několik etapového a asi už si ani všechny nepamatuji. Samozřejmě nesměl chybět Harry Potter, Z Pohádky do pohádky, Filmový festival, Cesta kolem světa, Indiáni, Řekové, Čína a Egypt, Cesta časem a mnoho dalších. Důležité je, aby to bavilo děti, ale i vedení to chystat. Program byl různorodý a snažit se, aby to bavilo většinu dětí. Samozřejmě, každého baví něco jiného.
Co mi skauting dal a co mi vzal?
Vzal mi samozřejmě spoustu času. Jako dítěti dva týdny prázdnin. Kdy jsem ho musela trávit na táboře, ale samosřejmě to byli krásné časy i když některé dny pro mě i jako dítě byly náročné, když bylo špatné počasí. Nebo když nás v noci vzbudili a vyhnali z tábora spát za tábor protože se blíží nebezpečí, chce vás sežrat mumie. Je noční výsadek a naloží vás do auta a odvezou 3 km za tábor a dojděte si do tábora sami. Samozřejmě, každá věc vás má posílit a zjistit, že to zvládnete. A navíc heslem skautů je Buď připraven! Horší u mě bylo, když se fakt něco dělo byla potopa, zapálily jsme louku, fakt jsme se v tom lese ztratily a neměli jsme mobil. Ale vše jsme nějak zvládli a naučí vás to nepanikařit i když někdy samozřejmě panika přijde. Většinou když se něco děje a nevíte řešení a teď jako vedoucí, že nestihneme další spoj, který nás má dovézt do cíle. Což se nám taky samozřejmě stalo. Jednou jsme šli asi 7 km pěšky a podruhé naštěstí jel autobus.
Ale nejduležiťejší je, že jsem se naučila samostatnosti. Nějaké základy do života. První pomoc. Samozřejmě i stylem, který se v žádném případě nedělá. Propichovaní puchýřů, ale co jiného mate dělat, když mate jít ještě 15 km. Samozřejmě s vydezinfikovanou jehlou a pak taky použít dezinfekci. Uvařit si něco k jídlu. Jediné co mi moc nejde je balit se prakticky a mít fakt jen to co potřebuji a ne věci na víc, ale jelikož nechodím nijak extra daleko není to potřeba a práce se dřevem taky není moje silná stránka - zatlouct hřebík, příprava dřeva z toho mám spiše respekt samozřejmě pokaždý se někdo zraní i já. Orientaci v mapě a v dnešní době elektronických map je to ještě jednodušší .
Ale nejdůležitější jsou samozřejmě zážitky a přátelství skoro na celý život. Samozřejmě někdo má zážitku více někdo méně. V rámci skautu je možnost navštívit různé akce či kurzy. Ať už v rámci České republiky tak i po světě. Samozřejmě skauting je v nějakých případech i služba státu. Pomáhají při povodních, při koliduje či s organizací potravinové sbírky.
