Článek
Kultovní seriál „přátelé“ z roku 1994, který trval až do roku 2004. Kdo by ho neznal. Pět přátel, kteří spolu prožívají život v New Yorku. Mým nejoblíbenějším byl vždy Chandler. Ten pohodový kluk s šibalským výrazem a vtípky, nad kterými se někdy pozastavil i on sám.
V reálném životě Mathew Perry. Kluk, který v podstatě celý život bojoval se závislosti na alkoholu a drogách. Koukala jsem nedávno na jeho zpověď a zaujalo mě to, že když popisoval, jak vypil první láhev vína, že se cítil jako v nebi. Zajímavé. Já se po láhvi vína cítím spíše jako v pekle.
Takže, když nad tím zauvažuji, je těžké bojovat se závislostí, když vám působí tak příjemné stavy.
Mathew si zažil své už v dětství. Ve své knize: „Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih“ píše, že ho v pěti letech posadila jeho matka na letadlo směr Kanada-USA, kde si ho převzal otec. Jeho rodiče byli rozvedení a takhle si posílali své dítě. Prý to bylo v USA v té době běžné. Neskutečné. Dozor nad ním měly mít letušky, ale jelikož měly dost práce s obsluhou cestujících, byl sám. Pětileté dítě, které se muselo koukat na to, jak se někteří cestující kolem opíjí. Mathew v knize píše, že si říkal, že se snad všichni zbláznili. Dovedete si představit své pětileté dítě samotné posadit na letadlo? Já teda ne. Totální šílenost. Na tak malém dítěti to jistě zanechalo následky a v knize to zmiňuje i sám Mathew.
Když Mathew-Chandler umřel a já četla články o zdrcených rodičích, moc soucitu jsem necítila. Třeba se vše vyrovnává. A třeba teď oni zažívají trauma, které způsobili svému dítěti. Jestli svou nevědomostí, či hloupostí, toť otázka.
Každopádně: Chandlere, děkujeme ti, žes nás tolikrát bavil, když jsme se potřebovali odreagovat u seriálu, který je nadčasový, a to tak, že se vysílá dodnes.
I s tvou smrtí si někteří z nás uvědomujeme vlastní smrtelnost. Když jsi v jednom rozhovoru zmínil Tvou oblíbenou anektodu, kdy jeden muž přijde do nebe a svatý Petr se ho ptá, jestli měl v životě nějaké trable, závislosti, a on odpoví ne, načež svatý Petr odvětí: „Nebylo nic, za co by stálo bojovat?“
Tak doufám, že Tys mu odpověděl:"Ano."
