Patrik Hezucký: smutný klaun s francouzskými kořeny

Pro posluchače rádia Evropa 2 není třeba jméno Patrik Hezucký nijak zvlášť představovat. A také ti, kteří toto rádio neposlouchají, už dnes velmi dobře vědí, o koho jde – zejména díky mediálnímu zájmu posledních dnů.

Už jako malý se Patrik objevil v některých televizních pořadech pro děti, například v legendárním seriálu Bakaláři. Jako krásný okatý kluk s výrazným pohledem si získával sympatie i před kamerou – a možná ho právě tyto počáteční krůčky přivedli k tomu bavit druhé i v pozdějším věku.

Nejenom, že byl úspěšným rozhlasovým moderátorem, ale v poslední době se také začal objevovat v podcastu Lepší už to nebude, a to společně se Zdeňkem Pohlreichem a Milošem Pokorným ze skupiny Těžkej Pokondr. Tento podcast si hned od samého začátku získal velkou pozornost a oblibu u posluchačů i diváků, mimo jiné proto, že působil velmi uvolněně a autenticky. Nikdo z jeho aktérů si na nic nehrál a atmosféra byla přirozená a přátelská.

Patrik Hezucký navíc dokázal oslovit publikum zbraní, kterou ovládal nejlépe – svým pověstným humorem. Rozdával úsměvy na všechny strany a pro mnohé byl synonymem dobré nálady. Přesto však úsměv často chyběl jemu samotnému.

Například v období, kdy se vyrovnával s absencí otce, kterého nikdy nepoznal. Jeho otec byl údajně profesorem ve Francii a s Patrikovou matkou prožil pouze krátký milostný vztah. Ještě dříve, než se mohl stát součástí jeho života však zemřel při autonehodě. Možná i proto se Francie stala Patrikovou vášní a francouzštinu ovládal plynně a s přirozenou lehkostí.

Další těžké období přišlo na sklonku Patrikova života, kdy udeřila těžká nemoc. Ta nakonec vyhrála nerovný a nespravedlivý boj. Nespravedlivý proto, že lidé, kteří rozdávají ostatním tolik radosti, by neměli odcházet s pocitem prohraného zápasu a s vědomím, že zde nechtěně zanechávají to, co je jim nejdražší. A v případě Patrika to byla jeho milovaná manželka Nikola a jejich šestiletý syn Oliver.

Jsou to právě tito lidé – ti, kteří rozdávají smích a lehkost – kdo nakonec mnohdy odcházejí z tohoto světa s tváří smutného klauna.