Článek
Nikdy jsem se nepovažovala za někoho, kdo by byl proti menšinovým osobám. A to ani co se týče sexuálního zaměření. A i když můj pohled je, že muž by měl být mužem a žena ženou, nemám nic proti jinému přístupu, pokud se nezasahuje do mé svobody a pokud se neubližuje.
Ale poslední dobou se mi zdá, že místo menšinových skupin začínají být utlačovány ty většinové. Protože jestli to začíná tím, že toalety už jsou označovány jako “ pro všechny pohlaví", místo “ muži a ženy", ptám se, jak to bude pokračovat a kde to skončí. Na školách už se prý vyučuje kolik pohlaví vůbec je. Já si vždy myslela a stále myslím, že jen dvě. A obávám se toho, že pokud se bude cpát dětem do hlavy, že jich je mnohem víc, začneme tvořit generaci lidí, ve které si nejen já budu připadat jako cizinec, pokud se toho dožiju. A tato novota nabírá rychlé tempo.
Někteří lidé se mohou cítit jinak zaměření a to právo jim neberu. Mám však pocit, že pokud to děti začneme učit, můžou si i navyknout na něco, čím ani nejsou. A to jen proto, že taková je prostě doba.
Já si ale myslím, že jsme byli stvořeni jako muži a ženy. Tzn. jako dvě pohlaví. A že to má svůj důvod. A budu věřit, že se ubráníme utlačování, a to nejen na toaletách.
